Podle soudu před 3. lednem 2007 vyhotovil falešnou směnku na milion korun s datem vystavení 20. ledna 2004 Petru U., Č. Krumlov. Jako výstavce uvedl Bosch NL, s. r. o., v Horní Plané. Padělal přitom podpis jednatele Petra K.


Dále vyhotovil falešnou směnku na 1 650 000 Kč s datem vystavení 8. února 2004 opět Petru U. Jako výstavce uvedl Interchalet, spol. s r. o., Černá v Poš. Přitom padělal podpis jednatele Georga F.
Směnky 4. prosince 2006 převedl na Exekutorské centrum v Č. Krumlově, kde byl od 20. listopadu společníkem.
Za tento čin a za vydírání a ublížení na zdraví z rozsudku v Sokolově mu soud uložil pět let do věznice s ostrahou.
Obviněný obžalobu odmítl. Od U. prý dostal několik směnek jako protihodnotu půjček, které mu poskytl v letech 2003 – 04 ve výši tří milionů. Sám měl tehdy vysoké výdělky jako provozní nočních klubů.
Když U. zemřel, směnky mu zůstaly. Převedl je na centrum za asi 30 % jejich nominální hodnoty. Zbytek mu měl být nějak doplacen.
Po směnečných dlužnících se snažili dluh vymoci. Návrh na vydání platebního rozkazu proti Bosch NL vzal jednatel centra později zpět, proti Interchaletu byl rozkaz vydán a na nemovitosti společnosti byla nařízena exekuce.
Georg F. uvedl, že prostřednictvím Interchalet nabyl pozemky u Lipna. Když je v roce 2008 prodával, byl upozorněn, že existuje směnka, která Interchalet zatěžuje, a prodej se neuskutečnil. Žádnou směnku jako zástupce Interchalet nepodepisoval. Na dokumentu je jeho podpis padělán.
Také Petr K. řekl, že žádnou směnku za Bosch NL nepodepsal. Nezná osobu jménem U. I on označil svůj podpis na směnce za padělaný.
Bývalý statutář Exekutorského centra uvedl, že směnky následně prodali.
Znalkyně vyloučila pravost podpisů výstavců a U. Autorem podpisů jednatelů je podle ní obviněný pravděpodobněji než jiná ze jmenovaných osob. Vzhledem k nízké kvalitě předlohy vyslovila závěry s nízkou pravděpodobností.
K Milanovi H. soud zjistil, že řádně nesplácel dva úvěry z let 2000 a 2001 ve výši celkem 200 000 Kč. Soud tedy zapochyboval, že by v rozhodnou dobu disponoval miliony, které údajně napůjčoval U., a rozhodl o vině a trestu.
Milan H. se odvolal. Není prý jediný důkaz o tom, že sporné podpisy napodobil on. Autorka posudku písmo porovnávala jen ze skupiny náhodně vybraných osob. Závěry o nesolventnosti Milana H. a neexistenci jeho pohledávky za U. jsou prý jen spekulací.
Obhajoba předložila jiný posudek, který obžalovaného s vysokou pravděpodobností vyloučil jako pisatele sporných podpisů. Prezentovala šetření soukromého detektiva, který prý z podkladů vdovy po U. vypátral „osobu, která se má k opatření“ zmiňovaných směnek. Ta před notářem stvrdila, že dlužila U. a ten ji zavázal odpracovat si dluh protislužbou – „obstarat“ (zařídit) sporné směnky v této věci a prodat je. Zda ona „osoba“ je pak padělala sama nebo je „zajistila“ prostřednictvím jiných, není známo.
A před krajským soudem se pak děly věci…


Svědek advokát prohlásil, že našel ve svých materiálech doklad o sepsání uznání dluhu a zajištění směnkami v jeho kanceláři s podpisy stran .
Byl slyšen svědek, který u U. pracoval v restauraci a půjčoval si od něho. Když pak věřitel zemřel, vyhledal ho obviněný se směnkou od U. a on mu vrátil asi 150 000 korun. Další svědek prohlásil, že mu U. půjčil čtvrt milionu. Po jeho smrti za ním přišel H. se směnkou a dohodli se na splátkách.
Obhájce závěrem prohlásil, že nezbývá než jeho klienta obžaloby zprostit.


Zmocněnec poškozené firmy skoro rezignovaně řekl, že těžko hledat obranu – stačí prý zfalšovat směnku, „obejít hřbitov“, tam najít někoho jako prvního remitenta a vytvořit legendu o závazku výstavce k dalšímu oprávněnému. Protože se pak originál směnky už nikdy nenajde, se stoprocentní jistotou se nepodaří prokázat, že jde o falzum a kdo je vytvořil. K novému důkazu řekl, že na předkládané údajné smlouvě mezi U. a „obstaravatelem“ směnek je pouhým pohledem patrné, že ji podepsal někdo jiný než U…


Milan H. závěrem opakoval, že směnky dostal a snažil se plnění vymáhat u soudu. Když z nich byl vydán platební rozkaz, originály, které mu byly „k ničemu“, prý zničil…


Krajský soud pak rozsudek zrušil. Jde o to, zda falešné podpisy na směnkách vyhotovil obžalovaný nebo věděl, že jsou padělány někým jiným. Jediný přímý důkaz, posudek písmoznalce, je pořízen z kopií a závěr je jen pravděpodobnostní. Jakkoliv jsou závěry okresního soudu logické, přece jen mají spekulativní povahu, řekl předseda senátu. Dosud provedené důkazy nejsou natolik přesvědčivé, aby mohly být bez rozumných pochybností podkladem pro závěr o vině obžalovaného.


Proto má okresní soud dokazování doplnit a znovu rozhodnout.