Odvolání Václava P. odmítl Vrchní soud v Praze a obžalovaný podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Podle jeho přesvědčení „mělo být vše souzeno zvlášť" a různé trestní věci neměly být dávány do souvislosti. Při projednání trestné činnosti související s drogami byl navíc zkrácen na svém právu na obhajobu, když k jeho návrhu nebyla předvolána a vyslechnuta svědkyně M., jejíž výpověď by ho mohla z trestné činnosti vyvinit. Soud pouze selektoval důkazy a při jejich hodnocení se dopustil nepřípustné libovůle.

Vrchní soud prý porušil zásadu zachování totožnosti skutku při popisu pořizování údajů pro přiznání úvěru. Popis skutků v rozsudku se liší od obžaloby i v jiných útocích. V některých případech není konkrétně vyčíslena škoda. V některých skutcích navíc chybělo vymezení jeho zavinění.

I bez detailů přesvědčivé

NS připustil, že popis mohl být preciznější, kdyby každý jednotlivý dílčí útok ze 77 obsahoval údaj o příslušné výši škody, která jím byla způsobena, a v závěrečné pasáži tzv. skutkové věty by bylo uvedeno nikoli pouze to, že dovolatel na sebe převzal závazky věřitelů v celkové výši 5 157 191,10 Kč, ale také skutečnost, že tato částka představuje současně celkovou škodu na majetku poškozených způsobenou jeho trestnou činností. Soudem zvolené znění skutkové věty ale nečiní jeho rozsudek v napadené části nezákonným.

Absence výslovného vyjádření skutečnosti, že peněžní částka, kterou obviněný převzal od každého poškozeného v jednotlivých případech, zároveň představuje částku, o kterou zkrátil jeho majetek (tzn. škodu), v zásadě neměla na správnost soudem použité právní kvalifikace vůbec žádný vliv. Zavinění obviněného soud rovněž vyjádřil dostatečně zřetelně. V každém dílčím útoku popsal způsob, jakým obviněný získal od poškozených osob jednotlivé peněžní částky, a také skutečnost, že obviněný vždy slíbil uhradit získané finanční prostředky buď formou vrácení půjčky přímo poškozenému, nebo v podobě splácení úvěrů dotčeným peněžním ústavům za poškozeného, kterého předtím přesvědčil k uzavření úvěrové smlouvy ve svůj prospěch. Současně ve shrnující pasáži popisu skutku soud konstatoval, že obviněný si výše uvedeným způsobem počínal, ačkoli si byl vědom své tehdejší majetkové situace, spoléhal se na příjmy z nejisté budoucí události v podobě možného uhrazení závazků ze strany jeho údajných dlužníků. S těmito okolnostmi neseznámil své věřitele a byl srozuměn s tím, že nenaplní-li se jeho očekávání na zlepšení jeho majetkových poměrů z nejistých událostí budoucích, tak svým závazkům nedostojí.

Právem byl tedy uznán vinným zločinem podvodu, uzavřel NS.  Odmítl i další výhrady Václava P. a jeho dovolání odmítl. (3 Tdo 587/2013)