Tak začínala zpráva pod titulkem „Za kontroling měly ženy brát velké platy, ale odcházely stonat" v našem listě ze 3. února 2015.

Paní Anna, tehdy 34letá, jako jednatelka společnosti uzavřela 3. května 2010 pracovní smlouvu s dcerou své účetní Zuzanou (23) na pozici kontroling se mzdou 50 000 korun, když o tom jednala se svým bratrem ředitelem panem Martinem. Nová síla ale už 10. května odešla na dočasnou pracovní neschopnost, která trvala do 31. července. Na ni navázala pobíráním peněžité pomoci v mateřství do 12. února 2011 a od 8. března do 10. září zase marodila. Správa sociálního zabezpečení jí vyplatila nemocenskou v celkové výši 45 747 korun a peněžitou pomoc v mateřství 331 316 Kč.

2. ledna 2012 paní Anna předjednala s ředitelem-bratrem smlouvu se švagrovou Kateřinou (32), manželkou pana ředitele, opět na kontroling, a to za 76 000 Kč měsíčně. Podepsal ji pan Martin. Mladá žena hned 5. ledna nastoupila na dočasnou pracovní neschopnost, kterou ukončila v souvislosti s těhotenstvím. Na nemocenské pobrala 197 540 Kč.

V roce 2013 došlo také na paní Annu. 1. července se stala zaměstnancem – ředitelkou za 80 000 korun měsíčně.4. července nastoupila na dočasnou pracovní neschopnost a do 29. ledna 2014 jí úřad vyplatil 136 800 korun.

Společně s ředitelem panem Martinem (42) byly dámy obžalovány z podvodu se způsobením větší škody. Využily svého práva a odmítly vypovídat.

Normálka?

Ředitel se vyjádřil jen v přípravném řízení. Není prý pravda, že by on nebo někdo jiný někoho uvedl v omyl a způsobil jinému škodu. Vysvětloval, že v roce 2010, kdy nastal útlum na trhu stavebnin, hledali „vnitřní rezervy v práci", aby odstranili nehospodárnosti, a k tomu potřebovali někoho schopného nezávislého, jako by vnějšího, pohledu na věc, nezatíženého praxí. Doporučili jim paní Zuzanu.
Protože kontroling je mimořádně odborná práce vyžadující naprostou loajalitu a neúplatnost, doporučili jim dát pracovnici zmíněný plat – prý s tím, že v Praze by byl spíš podprůměrný.

Během roku 2011 projevila o toto místo zájem jeho manželka. Nechtěl jí v tom bránit, mzdu ale měla dojednat se společnicí paní Annou. Těch 76 000 nepovažoval za nepřiměřené. Při nástupu obou žen prý o jejich těhotenství nevěděl.

Posléze v červnu 2013 oznámila společnice paní Anna, že skončí mateřskou a bude se naplno věnovat řízení firmy jako ředitelka. V souladu s obchodník zákoníkem si výši mzdy určila sama, podle pana Martina spíše na spodní hranici obvyklých tax.

Svědkyně ze správy sociálního zabezpečení uvedla, že její pozornost vyvolala okolnost pracovních neschopností krátce poté, kdy pracovní poměry vznikly. Věc pak přezkoumal oblastní inspektorát.

Není to trestné?

Okresní soud v Prachaticích v říjnu 2014 obviněné kvarteto obžaloby zprostil. Soudce dovodil, že pokud by mělo jejich jednání být podvodem, musel by u stíhaných osob být shledán úmysl sjednat smlouvy a mzdu tak, aby poskytované dávky byly co nejvyšší. Není potvrzeno, že by smlouvy byly uzavírány s vědomím, že nebudou plněny, že ženy nebudou ve firmě pracovat, a že dohody sledovaly získání co nejvyšších dávek. Skutek se stal, ale není trestným činem, uzavřel prachatický soud.

Státní zástupce se odvolal. Upozornil na to, že ženy v době uzavírání smluv byly gravidní, jedna z nich dokonce ve 22. týdnu. Pár dní po podpisu nastoupila rizikové těhotenství. Měla „odstraňovat profesionální slepotu" kontrolingem ve firmě a pomoci jí k lepším výsledkům, a přitom šlo čerstvou absolventku školy pro učitelky mateřinek, zdůraznil. I v ostatních případech šlo podle žalobce o koordinovaný postup obviněných provázaných příbuzenskými vztahy, o záměrné a úmyslné jednání k získání vysokých plateb od sociálního zabezpečení. Zpochybnil i význam uměle vytvořeného postu kontrolingu ve firmě snad s 19 zaměstnanci. Okresní soud podle něho nepřihlédl ke všem opatřeným důkazům.

Obhájce zdůrazňoval, že byly řádně uzavřené pracovní smlouvy a následně nastaly nějaké pracovní neschopnosti. Není důkaz, že by ředitel o důvodech těchto onemocnění věděl v době uzavírání smluv. O svém těhotenství podle vlastních slov nevěděla ani jeho manželka. K výši sjednaných mezd obhájce opakoval, že podle opatřených zpráv z jiných firem byly naprosto běžné, u přímých konkurentů této společnosti dokonce i násobně vyšší.

Krajský soud ale rozsudek zrušil jako přinejmenším předčasný a věc vrátil první instanci. I v této podobě přetrvává důvodné podezření, že se obvinění dopustili popsané trestné činnosti. Okresní soud se nevypořádal se všemi okolnostmi případu.

Loni v červnu prachatický soud obžalované znovu zprostil a krajský soud v říjnu mu věc opět vrátil. První instance letos v lednu doplnila dokazování a zopakovala, že nemá za prokázaný úmysl stran uzavřít smlouvy za účelem vyplácení vyšších dávek nemocenského a mateřské, a uzavřela, že popsaný skutek není trestným činem. Pravomoci odejmout dávku při zjištění, že byla přiznána nebo se vyplácí neprávem, správa sociálního zabezpečení nevyužila. Zřízení funkcí a stanovení výše odměn je vnitřní věcí firmy. Sjednané mzdy nevybočují ze srovnání s platy v jiných společnostech. Soud se v odůvodnění navíc opřel mj. o rozhodnutí Nejvyššího soudu 8 Tdo 1002/2015 v obdobné věci.

Definitiva

Státní zástupce se opět odvolal. K nové situaci po zveřejnění zmíněného judikátu NS poukázal na to, že případy nejsou identické, například co do kvalifikačních předpokladů zúčastněných pracovnic pro výkon nových funkcí. „O podvodném jednání svědčí i to, že nešlo o uzavření jedné smlouvy, ale tří," intervenoval žalobce. Navrhl věc opět vrátit do Prachatic.

Obhájce mimo jiné připomněl, že jedna z obžalovaných se po přestávce vrátila na své pracovní místo a vykonává je za mzdu odpovídající sjednané výši. „Že by tedy čtyři roky trval její údajně fiktivní poměr?!" zapochyboval advokát.

Krajský soud poté odvolání státního zástupce zamítl. Předseda senátu uvedl, že soud prvního stupně se v prvních dvou rozhodnutích nevypořádal se všemi okolnostmi, které doprovázely uzavírání sporných pracovních poměrů. K odůvodnění nového rozhodnutí poznamenal, že odvolací soud má stále určité výhrady, ale situace je po doplnění dokazování přece jen jiná. Další novou okolností je zmiňovaný judikát Nejvyššího soudu. „Přestože se týká odlišné věci, je určitým poselstvím, právním názorem, který musíme respektovat přinejmenším v obecné rovině subsidiarity trestní represe, kterou je třeba aplikovat i v tomto případě. Správa sociálního zabezpečení dotčenou firmu pravidelně kontrolovala a žádné pochybení nezjistila. Promarnila možnost uplatnit svá práva reagovat, ale zřejmě nenabyla dojmu, že by v této věci mohlo jít o nepravdivé informace. A trestní represe by mohla nastoupit až jako poslední prostředek nápravy ochrany zákonem stanovených zájmů, pokud jiné právní prostředky již byly vyčerpány," uvedl předseda senátu.

Krajský soud tedy uzavřel, že nebylo možné prokázat to ve věci klíčové, tedy zda šlo o účelové vytvoření fiktivních pracovních poměrů. Proto odvolání státního zástupce zamítl. Proti rozhodnutí není žádných orpavných prostředků.