Osobnost posuzované podle psychologa překračuje hranice širší normy, vyjádřeno jinými slovy je hraniční a narcistická. „Spoléhá především na sebe, je spíše emočně chladná, racionální, cílevědomá, vytrvalá, má tendence k perfekcionismu," uvedl na úvod soudní znalec v oboru psychologie Václav Šnorek.

K vraždě a pokusu o sebevraždu mohlo podle něj dojít v afektu na pozadí nepříznivé životní situace. To je jedna z možných verzí, které předestřel před krajským soudem ve středu. „Na svůj věk toho nezažila málo, v soužití velmi strádala, ani v předchozím životě nebylo vše ideální. Měla pocit, že otec dítěte a jeho rodina ji omezují, trpěla dlouhodobým stresem a pocity nepochopení okolí. V dětství jí chyběl empatický, láskyplný, hřejivý přístup, což vedlo k citové deprivaci, proto jsou u ní patrné narcistické rysy,“ vysvětlil. Informace o přesunu syna do zahraničí mohla být poslední kapkou a situace se pro ni stala neúnosnou.

Svůj čin možná zvažovala, ale neplánovala

Václav Šnorek se vyjádřil i k tomu, jestli mohlo jít o plánovanou vraždu. Nemyslí si to. „Pokud by to plánovala, asi by to udělala dřív než nad ránem. Možná to bylo spojené s okamžikem, kdy jí otec dítěte řekl, že se tedy rozhodl správně, možná i s poplakáváním malého.“ Na tuto podle psychologa velmi cílevědomou ženu, která se snaží dostát domnělým očekáváním okolí, mohlo nečekaně dolehnout i to, že jako matka selhala.

K události samotné při psychologickém hodnocení L. P. (28) ale vůbec nic neřekla, jelikož si na ni podle svých slov nevzpomíná. „Duševně nemocnou ale nehrála,“ upozornil znalec s tím, že si nemyslí, že by pouze předstírala, že si nepamatuje, co se stalo. „Má velkou potřebu ochránit sebe samou od přiznání, že by něco takového udělala.“

Obžalovaná má i sklon potlačovat v sobě tzv. hostilní prožitky, tedy i projevy agrese. „Je běžné, že se prožitky vyjadřují - člověk zakřičí, do něčeho kopne. Pokud to je někdo v sobě drží, nezmizí a mohou se uvolnit explozivně. Tuto dynamiku jsme u ní zjistili.“ Zároveň podotkl, že to platí bez ohledu na to, co se stalo.

DNA z parapetu

Znalkyně Lenka Dolanská zpracovala biologické stopy z vnějšího parapetu, z kličky a rámu okna. „Jako kontrolní vzorky posloužily zubní kartáček obžalované a vzorek z těla chlapce,“ vysvětlila. To nejpodstatnější, co u soudu zaznělo, že na parapetu a na okně se našla ženská DNA, která zcela odpovídala DNA z kartáčku. „U dvou stop se nepodařilo získat relevantní výsledky pro stanovení genetického profilu,“ dodala. „Pokud je někde tzv. smíšený profil, je to DNA od více než dvou osob a nejde ji přiřadit k jednomu člověku. Profil může být i slabý. DNA degraduje například vlivem horka, slunečního záření či deště.“

Než o ni přijít, radši ji prý zabije

Soudce četl i výpovědi dvou kamarádů obžalované. Potvrdili, že o syna pečoval hlavně otec, protože ona studovala a vydělávala. Zároveň ale řekli, že s nimi mluvila o tom, jak se k ní nehezky choval, že ji znásilnil a že ji neustále přesvědčoval, aby se k němu vrátila. A že bych chtěla dítě do své péče. „Prý se ji i pokoušel zbavit svéprávnosti, stěžovala si i na jeho žárlivost, chtěl, aby byla v domácnosti. Pořád ji do něčeho tlačil a ona se poddávala, muselo být po jeho,“ popsal jeden. „Jednou jí řekl, že než o ni přijít, tak ji radši zabije.“ V podobném duchu se v pondělí nesla i její výpověď před soudem.

„Nikdo nechápal, proč spolu jsou. On po ní pořád chtěl, aby se vrátila, ona to pak nakonec ukončila.“ Policie se jednoho z nich ptala, proč nešel znásilnění oznámit, když se mu s ním obžalovaná svěřila. „Neohlásil jsem ho proto, že to měla ohlásit ona a měla od něj odejít,“ vysvětloval. „Já chtěl, aby to řešila sama.“

Obžalovaná a otec chlapce neměli soudně upravený styk s dítětem, nicméně ona s nimi často nežila a o chlapce nejevila velký zájem. V posledním půl roce, kdy se přestěhovali na ulici J. Opletala, v bytě přespala jednou na začátku a pak až v onu osudnou noc. Právě to podle otce, který se hlavního líčení účastní jako svědek a poškozený, dokazuje, že vraždu plánovala.

Soud bude ve čtvrtek a v pátek pokračovat.