Krajský soud v Č. Budějovicích rozhodnutí potvrdil. Jakkoliv podnikal pouze povinný, závazky vyplývající z této činnosti se staly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dnes společného jmění manželů). Lze přitom důvodně předpokládat, že povinný využíval majetkové hodnoty v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů při svém podnikání se souhlasem své manželky. Ta následně dospěla k závěru, že by obchodní činnost povinného mohla jejich společné jmění ohrozit, a proto podala návrh na zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Rozsudek, jímž se tam stalo, nabyl právní moci až 15. června 1995, tj. po splatnosti v této exekuci vymáhaných pohledávek, jež se tak nepochybně součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů staly.
Postižitelnost mzdy manželky povinného nelze zpochybňovat s odůvodněním, že mzda není součástí společného jmění manželů, řekl soud. Procesně právní úprava s účinností od 1. ledna 2013 vymezuje tuto problematiku autonomně a z důvodu posílení práv věřitelů umožňuje postihnout výlučné právo manželky povinného na vyplacení mzdy.
Pan J. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Argumentoval judikaturou NS, podle níž pokud v režimu občanského zákoníku ve znění před novelou byl podnikatelem jen jeden z manželů, náleží podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela a nemohl se stát předmětem bezpodílového spoluvlastnictví. Vymáhaný závazek je tedy výlučným závazkem povinného a nelze pro něj provádět srážky ze mzdy jeho manželky.

Zasáhl Ústavní soud

NS připomněl, že při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31. července 1998 a nebylo vypořádáno, se postupuje podle právních předpisů účinných do 31. července 1998.

Podle § 147 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. července 1998 může být při výkonu rozhodnutí pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství, uspokojena i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
V souzené věci bylo zjištěno, že manželství J. bylo uzavřeno dne 29. dubna 1989 a dosud trvá. Jejich bezpodílové spoluvlastnictví bylo zrušeno 20. dubna s právní mocí 15. června 1995, a v exekučním řízení jsou vymáhány pohledávky povinného, jež vznikly ještě před tímto zrušením. Exekuční řízení bylo zahájeno dne 22. dubna 2005. Jedná se tedy o vydobytí závazků, které vznikly za trvání manželství účastníků; skutečnost, že se má jednat o dluh povinného z jeho podnikání, je v tomto směru nerozhodná.

NS však v jiné věci letos 23. dubna 2015 uzavřel, že bylo-li exekuční řízení zahájeno před 1. lednem 2013, nelze vzhledem k přechodným ustanovením občanského soudního řádu nařídit provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného.

Ustanovení článku LII, bodu 2 zákona č. 303/2013 Sb., které od 1. 1. 2014 zpětně umožňuje - v řízeních zahájených před 1. 1. 2013 - postih výlučného majetku manžela povinného, je-li vymáhán závazek, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, bylo totiž nálezem Ústavního soudu 31. března 2015 (Pl. ÚS 1/14) zrušeno, protože je v rozporu se zásadou zákazu pravé retroaktivity, vyplývající z principu demokratického právního státu. Proto NS rozhodnutí jihočeských soudů i v případu mlékárny a manželů J. zrušil a věc vrátil do Písku. (26 Cdo 4893/2014)