Ty činily 134 254 Kč. Protože atestaci složila v prosinci 2008 a pracovní poměr ukončila 30. dubna 2012, splnila svůj závazek setrvat v pracovním poměru (s přihlédnutím k mateřským a rodičovským dovoleným) jen v rozsahu 18 měsíců. Proto jí vznikla povinnost zaplatit poměrnou část nákladů vynaložených na zvyšování kvalifikace ve výši 84 803 Kč. Nemocnice ji o to zažalovala.

Okresní soud v J. Hradci jí nárok přiznal a krajský soud jeho rozsudek potvrdil.

Konala plnohodnotnou práci

Lékařka proti tomu podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Namítala, že podle zákona č. 95/2004 Sb. se v jejím případě nejednalo o zvyšování kvalifikace, při kterém přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu. Na odborných pracovištích v rámci atestační praxe vykonávala plnohodnotnou lékařskou práci, a při jejím výkonu tedy nečerpala pracovní volno s nárokem na náhradu mzdy. Šlo o výkon práce lékařky s několikaletou lékařskou praxí. Při prohlubování kvalifikace jí tedy náležela mzda, nikoliv náhrada mzdy vyplácená při čerpání pracovního volna, které se nemocnice domáhá.

NS připomněl změnu zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře zákonem č. 189/2008 Sb. s účinností od 1. července 2008.

Ten prohlubováním kvalifikace rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce, a je jím i udržování a obnovování kvalifikace. Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu. Na rozdíl od zvyšování kvalifikace se účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

Byla-li „kvalifikační dohoda" stran  uzavřena 22. ledna 2007, na daný případ lze aplikovat původní zákon č. 95/2004 Sb. Změněný zákon se nevyjádřil k otázce, zda lze původní normu vztáhnout též na právní úkony uzavřené před jeho účinností. I při absenci přechodných ustanovení je ustálená judikatura jednotná v tom, že každý právní úkon – i zmíněná kvalifikační dohoda - je třeba posuzovat podle právních předpisů platných a účinných v době, kdy byl úkon učiněn. Závazek žalované lékařky nahradit zaměstnavateli v případě nesetrvání u něho po dohodnutou dobu náklady spojené se zvýšením kvalifikace včetně poskytnuté náhrady mzdy zůstává nedotčen, řekl NS. Je nepochybné, že náhrada mzdy byla žalobkyni poskytována ve čtyřech termínech od ledna 2007 do 30. června 2008,  tedy předtím, než nabyl účinnosti zákon č. 189/2008 Sb. Rozsudek krajského soudu je proto správný, uzavřel NS a dovolání lékařky zamítl. (21 Cdo 3598/2013)