Církve na řadě

Na očekávaný zákon církve čekaly 21 let. 8. listopadu.2012 byl schválen s účinností od 1. 1. 2013 zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi¨. Oprávněnou osobou podle něj jsou výlučně registrované církve a právnické osoby zřízené jako součást registrované církve nebo zřízené za účelem jejich činnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům a Náboženská matice. Nikdo jiný není oprávněnou osobou podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.
Povinnými osobami jsou Pozemkový fond ČR, Lesy ČR s.p. a stát, za který jedná příslušná organizační složka státu a státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná právnické osoby, za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období (tj. v období od 25.2.1948 do 1.1.1990) předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi (v§ 5) .
Oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v rozhodném období (25.2.1948 do 1.1.1990) a v důsledku přechodu došlo k majetkové křivdě. Takovou křivdou (dle § 5 zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi) je odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. (Pozn. - V našem případě šlo o zák.č. 46/48 Sb.)
Církev musí prokázat, že se stala majetková křivda a v důsledku ní jí byl odňat majetek. K soudu se dostane jen tenkrát, když věc z původního majetku církve byla přede dnem nabytí účinnosti zák.č. 428/2012 Sb. převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s § 3 zákona č. 92/91 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (to není náš případ), nebo v rozporu s ustanovením § 29 zák. č. 229/91 Sb., o půdě (a to je náš případ). Pak církev (rozuměno například jednotlivé farnosti, které mají právní subjektivitu) může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu.
V našem případě je povinnou osobou Česká republika – Státní pozemkový úřad a firma R. s.r.o., která vlastní církevní majetek nyní a pronajímá jej firmě K. ČR s.r.o., která tam těží stavební kámen.

„Přesouvací" blokace…

Že by se o původně církevní majetek, který ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku, mělo jednat i v případě Kaplice, sdělil příslušný Katastrální úřad Státnímu pozemkovému fondu hospodařícímu s ním 4. června 2005. Stejný úřad ale 10. února 2012 fondu oznámil, že dotčené pozemky v evidenci majetku církví nebyly… Vysvětlil to tak, že v rámci Komplexní pozemkové úpravy byl řešen také církevní majetek. Došlo k přesunutí blokačního paragrafu na jiný náhradní, a jak dodává JUDr. Zlatuše Čaňová, neatraktivní, pozemek, čímž si podle ní Státní pozemkový úřad uvolnil dispozici s nemovitostí, která i po pozemkových úpravách zůstala dál, existuje, a proto ji také fond převedl kupní smlouvou restituentce.
Stalo se tak dva dny před přijetím zákona č. 428, kdy český stát – Pozemkový fond prodal fyzické osobě s restitučním nárokem mimo jiné také historické „beneficium" Markvarta z Pořešína, před záborem zapsané v majetku Děkankého úřadu v Kaplici. A nabyvatelka pozemky 20. prosince 2012 prodala společnosti R., s. r. o. …
Farnosti v Kaplici nezbylo než tuto společnost a Českou republiku – Státní pozemkový úřad zažalovat o určení vlastnického práva k těmto pozemkům s cílem dosáhnout toho, aby se vrátily do majetku státu, protože jen ten by je v budoucnu mohl podle zákona č. 428 vydat církvi. Zažalovala určení vlastnictví k nemovitostem většího rozsahu, než měly jeho původní, protože jejich hranice byly částečně pozměněny dalšími pozemkovými úpravami a nové katastry „překryly" ty původní. Šlo o 23 313 a 758 metrů čtverečních. Po vyhovění žalobě by farnost požádala stát o vydání jen svých historických ploch po vyhotovení příslušného geodetického plánu.
Okresní soud v Českém Krumlově žalobě vyhověl v případě většího z pozemků, protože ten nebyl zasažen pozemkovými úpravami, a určil, že je majetkem státu. V případě menší parcely nevyhověl s tím, že při pozemkové reformě v roce 2002 byla směněna za jinou – a s ní i adresát případného blokačního paragrafu.
Proti rozhodnutí se odvolali všichni. Právní zástupkyně farnosti JUDr. Zlatuše Čaňová před krajským soudem závěrem připomněla „podezřelou" chronologii převodu pozemků těsně před vstoupením v platnost zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a zdůraznila porušení blokačního ustanovení. Právní zástupce žalované firmy JUDr. František Vavroch vyzval soud ke zvážení nutnosti a oprávněnosti poždovaného zásahu proti vlastníkovi, který svého majetku nabyl řádně a oprávněně kupní smlouvou s restituentkou. Její nárok s věcí nakládat po jejím získání od státu nebylo nijak omezeno. Nezpochybňujeme nárok církve, ale podle něho je možné jej vyřešit jinak, finančním vyrovnáním či přidělením náhradních pozemků. Navrhl proto určení, že majetkem pozemků je stát, zamítnout. Také právní zástupce Pozemkového úřadu argumentoval dobrou vírou nabyvatele, firmy, která dnes „Markvartovy" pozemky, na nichž je dnes kamenolom, vlastní.
Krajský soud poté rozhodl, že výrok první instance o zamítnutí určení vlastnictví státu k menší z parcel se potvrzuje. Výrok vyhovující žalobě vztahující se k větší nemovitosti odvolací soud zrušil a věc vrátil českokrumlovskému soudu. Stručně řečeno uvedl, že nezpochybňuje nárok církve na historický majetek, ale při rozhodování o vydání pozemků, jež vlastní další osoby, se bude muset okresní soud zabývat také právními názory ústavního a nejvyššího soudu na význam ochrany práv vlastníka na jedné straně a dobré víry nabyvatele věci…
Dál tedy není nic rozhodnuto. Nabízí se říci, že snad jen příslovečné „boží mlýny" melou pomaleji…