Soud má za zjištěné, že obžalovaná od listopadu 2007 do konce února 2010 v Českých Budějovicích nejprve jako soukromá podnikatelka v postavení mandatáře, do 5. prosince 2007 a následně jako jednatelka obchodní společnosti A. v postavení mandatáře od 6. prosince 2007 na základě mandátních smluv uzavřených s podnikajícím subjektem K., zastoupeným jednatelem M., vedla za smluvně stanovenou odměnu účetnictví, posléze veškerou personalistiku a mzdovou agendu atd. Při tom zneužila důvěry jednatele společnosti, bez jehož vědomí vyhotovila pracovní smlouvu bez uvedení data, podle níž měla od 1. listopadu 2007 u obchodní společnosti K. na plný pracovní úvazek působit jako asistentka. Za totožné účetní a administrativní činnosti, jež již vykonávala jako podnikající fyzická osoba a pak z titulu shora mandátních smluv, až do února 2010 duplicitně pobírala mzdu a příslušným orgánům sociálního a zdravotního pojištění a finančnímu úřadu byly také pravidelně poukazovány platby zdravotního a sociálního pojištění a daň ze závislé činnosti za zaměstnance. Z prostředků obchodní společnosti K. tak bylo neoprávněně poukázána na její účet mzda v celkové výši 381 508 Kč a s dalšími odvody společnosti způsobila celkově škodu 594 257 Kč.

Nic prý netajila

Obviněná podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Za nesprávný má závěr soudu, že mezi ní a poškozenou společností neexistoval pracovní poměr, a že neoprávněně, duplicitně a bez právního důvodu pobírala mzdu a neoprávněně byly orgánům zdravotního a sociálního zabezpečení a finančnímu úřadu odváděny platby. Mandátní smlouva se společností A. k výkonu účetnictví a personalistiky a zpracování mezd byla soukromoprávním vztahem, nemohlo jít o trestný čin. Veškeré platby a příkazy k úhradě prováděl jednatel poškozené společnosti. Nepochybně došlo k uzavření pracovního poměru mezi ní a jednatelem konkludentním způsobem. Vykonávala pro poškozenou společnost pravidelnou opakovanou činnost v pracovním poměru. Vznikl jí nárok na mzdu, proto se nemohla protiprávně obohatit.

Její pracovní poměr nebyl nikterak utajován. Jednatel kontroloval platby, i když to před soudem odmítal. Bylo na něm možno požadovat, aby postupoval obezřetně a dodržoval elementární zásady opatrnosti, když disponoval možnostmi kontroly, mínila paní inženýrka. Jeho výpověď jako svědka podle ní nebyla věrohodná v tom, že o ničem nevěděl, nic nesledoval a nic nekontroloval, neboť jí důvěřoval. Odvolací soud nesprávně dovodil, že vykonávala úkony jednorázově, že se nemohlo jednat o nějaké pravidelné činnosti, jež by byly obdobou pracovních výkonů z řádného pracovního poměru.

Po přezkoumání věci NS upozornil na spolehlivá skutková zjištění soudů obou stupňů a dodal, že obviněná zneužila (v průběhu doby získané) důvěry jednatele uvedené společnosti a jeho neobratnosti a menší informovanosti v administrativních záležitostech, když bez jeho vědomí sama vyhotovila (i podepsala) pracovní smlouvu, v důsledku čehož jmenovanou společnost, pro kterou pracovala a byla honorována na základě mandátní smlouvy, poškodila o vyplácenou mzdu a i s tím související odvody za ni uhrazené. Soudy učinily nezpochybnitelný závěr, že pracovní poměr mezi obviněnou a obchodní společností K. nikdy nevznikl ani konkludentním projevem vůle jednatele, jak se dovolatelka snažila tvrdit.

Zneužila důvěry

Jak soudy nižších instancí zjistily, předmětem podnikání jmenované společnosti byly zemní práce a jednatel se staral o vlastní podnikání, zatímco administrativu, v níž nebyl zběhlý, delegoval na obviněnou uzavřením mandátního vztahu. Druhou zásadní skutečností byla osobní důvěra, kterou vůči obviněné měl. Svěřil jí vedení téměř veškeré agendy společnosti, udělil jí plnou moc s velmi širokým rozsahem oprávnění a umožnil jí i přístup k bankovnímu účtu společnosti.
Za existence mandátního vztahu ze smlouvy z 15. prosince 2005, v němž bylo dohodnuto, že mandatář bude vykonávat činnosti za odměnu ve výši 14.000 Kč měsíčně, podepsala obviněná neurčeného dne listinu označenou jako pracovní smlouva, v níž bylo stanoveno, že bude od 1. 11. 2007 pracovat u poškozené obchodní společnosti jako asistentka s plným pracovním úvazkem v rozsahu 40 pracovních hodin týdně s měsíční mzdou 15.000 Kč. Tuto listinu podepsala za obě smluvní strany. Následně 6. 12. 2007 uzavřel jednatel společnosti K. s obviněnou jako jednatelkou její obchodní společnosti další mandátní smlouvu na výkon činností popsaných ve výroku rozsudku odvolacího soudu za měsíční odměnu 20.000 Kč a třináctou odměnu v této výši po odevzdání daňového přiznání.

NS připomněl, že uvedenou mandátní smlouvu podepsal jednatel vlastnoručně, zatímco listinu označenou jako pracovní smlouva nepodepsal. Ve svých výpovědích přitom opakovaně tvrdil, že o existenci listiny nazvané pracovní smlouva vůbec nevěděl. To logicky vysvětlil tím, že neví, proč by uzavíral s obviněnou pracovní smlouvu, když se společností, v níž byla jednatelkou a jedinou společnicí (a ve faktické rovině tak s osobou obviněné), měl uzavřen vztah mandátní, a že by byl blázen, aby obviněné platil dvě měsíční platby v celkové výši 35.000 Kč. Pokud obviněná namítala, že pro společnost vykonávala činnosti nad rámec mandátní smlouvy, již soud druhého stupně uvedl, že se nemohlo jednat o nějaké pravidelné činnosti, jež by byly obdobou pracovních výkonů z řádného pracovního poměru.

Soudy nižších stupňů nepochybily, pokud dospěly k závěru, že jednatel evidentně jednal v omylu, když o existenci listiny označené jako pracovní smlouva nevěděl, a že současně obviněná jednala v přímém úmyslu obohatit se zjištěným jednáním ke škodě poškozené společnosti, řekl NS.

Podstata protiprávnosti jejího jednání nikterak nespočívala v nějaké pracovně právní neshodě, nýbrž v úmyslném uvedení v omyl zástupce poškozené společnosti na základě zneužití jednak jeho neobratnosti a nižší informovanosti v administrativě, jednak důvěry, kterou v ní vkládal a kterou hrubě zklamala, pokračoval dovolací orgán. Její jednání mělo zcela nepochybně charakter trestněprávní, rozhodně se nejednalo o neškodné vybočení z mezí obvyklých civilních vztahů. Proto dovolání ing. O. H. odmítl. (8 Tdo 300/2015)