Nežádoucí poměr…

Následně dopisem z 9. července 2012 lázně sdělily M. S., že s ní okamžitě ruší pracovní poměr z důvodů porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Důvod tohoto opatření spatřovaly v tom, že žalobkyně navázala „milostný poměr s vedoucím pracovníkem velmi důležitého obchodního partnera zaměstnavatele, otcem rodiny", že „ke kontaktům s objektem (jejího) zájmu zneužívala účelově fingované služební cesty služebním vozidlem, účelově nesprávně udávala nadřízeným jména osob, se kterými se měla setkat, zneužívala výrazným způsobem fond pracovní doby i služební komunikační prostředky ke zcela soukromým účelům". Toto jednání „porušilo princip loajality k zaměstnavateli i zásadu dobrých mravů". Další důvod byl spatřován v tom, že si 25. června 2012 nechala vystavit potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, „avšak ve dnech kontroly místa, kde se měla zdržovat, byla opakovaně zjištěna (její) soustavná nepřítomnost".

Místně příslušný okresní soud v únoru 2014 dospěl k závěru, že žalobkyně se skutečně dopustila závažného porušení právních předpisů, a proto žalobu na neplatnost výpovědi zamítl. Naproti tomu skutky, které jsou popsány v okamžitém zrušení pracovního poměru, „nejsou nijak časově a místně odůvodněny a zůstávají pouze v obecné rovině", nelze je přezkoumat. Okamžité zrušení pracovního poměru odvolatelky je proto podle soudu neplatné.
Krajský soud výrok o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru potvrdil. Skutkové vymezení důvodů je neurčité, chybí jakékoliv konkrétní zneužití služební cesty, správné uvedení jmen osob, se kterými měla žalobkyně jednat, vymezení rozsahu zneužití fondu pracovní doby i služebního telefonu, atd.

Proti zájmům firmy?

Lázně podaly dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Ke konkretizaci osoby, s níž zaměstnankyně navázala milostný vztah, uvedly, že účastníkům bylo zřejmé, že se jedná o generálního ředitele zdravotní pojišťovny, jehož pravomoci jsou „zcela zásadní" ve vztahu k žalované. Pracovnice se tak dopustila úmyslného jednání proti zájmům žalovaného, svým jednáním nectila zásadu loajality ke svému zaměstnavateli, ani zásadu dobrých mravů. Co se týče dalších skutečností uvedených v okamžitém zrušení, lázně v době rušení pracovního poměru je podrobně neznaly. Bylo prý pouze zřejmé, že žalobkyně o svých služebních cestách lže, že zneužívá fond pracovní doby a že zneužívá telefon, notebook a automobil významnou měrou pro soukromé účely. To však, podle názoru žalované, stačí pro okamžité zrušení pracovního poměru.

NS konstatoval, že věc je třeba posuzovat podle zákoníku práce účinného do koncem roku 2012. Podle něj lze důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru použít jen tehdy, jestliže se zaměstnanec dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Základní povinnosti zaměstnance představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená též určitou míru loajality k zaměstnavateli. Nejde-li však o výše zmíněné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, nelze ostatní jednání zaměstnance posuzovat jako jednání, na něž by dopadaly povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu, řekl NS.

Rozlišit osobní a pracovněprávní

Jestliže v tomto případě lázně vytýkají žalobkyni, že navázala „milostný poměr s vedoucím pracovníkem důležitého obchodního partnera, otcem rodiny", potom náležitě nerozlišují osobní a soukromé vztahy zaměstnance na jedné straně a vztahy pracovněprávní na straně druhé. Jak výstižně uvádí odvolací soud, „samotné navázání tohoto soukromého vztahu nelze podřadit pod žádné porušení povinností žalobkyně jakožto zaměstnance ve smyslu zákoníku práce". Je jistě možné, že v rámci mimopracovních či soukromých vztahů může dojít k prozrazení údajů o skutečnostech, které se týkají provozu zaměstnavatele, popřípadě mají povahu obchodního tajemství, a které by z tohoto hlediska měly pracovněprávním povahu. Potom však může být skutkovým důvodem úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru porušení právě těchto povinnosti, a nikoliv samotná okolnost, že zaměstnanec navázal vztah, s nímž zaměstnavatel nesouhlasí.

Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být konkretizován uvedením skutečností tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován. Důvody přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč se tak stalo. Je třeba ale uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena.

V posuzovaném případě bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno žalované „doporučeně s dodejkou". Věc tedy zřejmě nebyla se žalobkyní projednána, aby bylo možné případně dovozovat, že jí muselo být zřejmé, jaké konkrétní skutky jsou důvodem, aby se mohla případně bránit kupříkladu tím, že určitá jízda služebním automobilem byla uskutečněna z pracovních důvodů, že konkrétní jednání, které by bylo označeno jako předstírané, skutečně proběhlo, apod. Dovolatelka ostatně potvrzuje, že v době podání okamžitého zrušení pracovního poměru ještě nemohla skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Pokud skutkové důvody později „rozkryla podrobněji", není to pro posouzení věci relevantní, protože vymezený skutkový důvod nesmí být dodatečně měněn.

Rozsudek odvolacího soudu je proto správný, a dovolání lázní NS zamítl.