Proč vůbec o depresích mluvit? Každému přeci občas není veselo. Jenže nárůst počtu případů syndromu vyhoření a deprese v české populaci je opravdu velký. Potvrdil to výzkum, který už od roku 2014 provádějí odborníci z Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice. Ve spolupráci s agenturou STEM/MARK pravidelně sbírají data od reprezentativního vzorku populace ve věku 18 až 65 let.

Výzkum ukazuje, že výskyt deprese i syndromu vyhoření v naší populaci je nejvyšší za posledních devět let.

„Domníváme se, že je to z určité části způsobeno kombinací izolace při pandemii, obavami z probíhající války, ekonomickou krizí, a s tím souvisejícími zdravotními problémy,“ říká přednosta Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Martin Anders.

Jak přežít podzim a zimu. Influencerka Marketa Frank radí:

| Video: Youtube

Syndrom vyhoření není módní slovo

„Syndrom vyhoření není jen náhodný pocit únavy po dlouhém dni nebo módní slovo, které uslyšíte v chodbách kancelářských budov. Nejde o nemoc, o diagnózu, je to psychologický syndrom. Jde to hluboký, chronický stav vyčerpání, zakořeněný v psychice člověka,“ vysvětluje vedoucí výzkumného týmu a klinický psycholog Radek Ptáček.

Syndrom vyhoření je způsobený dlouhodobým, neřešitelným pracovním stresem vedoucím k emocionálnímu, myšlenkovému a fyzickému vyčerpání. Člověk se cítí prázdný, pesimistický a klesá jeho schopnost řešit problémy. Objevují se také fyzické projevy, jako například bolesti hlavy nebo snížená imunita. Dopad syndromu vyhoření se neomezuje pouze na profesní život, ale narušuje i osobní vztahy, volnočasové aktivity a celkovou kvalitu života.

Radost vysátá z každého dne

Deprese dlouhodobě patří na přední místo v celosvětové zátěži nemocí. Tato porucha nálady vysává radost a vitalitu z každodenních zážitků. Kromě dopadů na jednotlivce má deprese i společenské důsledky, jakými jsou ztráta produktivity a ničivé škody na rodinách a komunitách.

Jak poznat syndrom vyhoření:

| Video: Youtube

Vyhoření a deprese mají mnoho společného. Vyčerpávající povaha syndromu vyhoření může vyvolat depresivní epizody, a již existující deprese může člověka učinit náchylnějšího k syndromu vyhoření.

Genetiku dokážeme přemoci

close „Duševní zdraví každého z nás stojí na vlastních rozhodnutích,“ zdůrazňuje psycholog Ptáček info Zdroj: se svolením Olgy Bražinové zoom_in Psycholog Radek Ptáček. Duševní nepohoda a nemoci s sebou bohužel nesou nejen riziko dlouhodobých fyzických a psychických komplikací, a dokonce riziko vzniku chronických onemocnění. Jejich prevence je proto naprosto nezbytná.

„Duševní zdraví každého z nás stojí na vlastních rozhodnutích. Studie, které máme k dispozici jasně ukazují, že k psychickým problémům bezpochyby přispívá i genetika. Ale my činíme mnoho vědomých rozhodnutí každý den, která mohou dědičné dispozice potlačit. My se rozhodujeme, jak se budeme hýbat, jak se budeme stravovat, nebo jak budeme pečovat o své vztahy,“ vysvětluje psycholog Radek Ptáček.

Bez dostatečného spánku to nejde

Jeho slova potvrzuje i psychiatr Martin Anders: „Při léčbě depresí a syndromu vyhoření jsou vždy na předním místě režimová opatření. Týká se to fyzické aktivity, cirkadiánní rytmicity, čili dodržování dostatečného spánku v době pro tělo přirozené, dále změny stravovacích návyků a expozice dennímu světlu.“

Základem je, aby člověk udělal ve svém životě nějaké změny a hodně pomoci může také psychoterapie.

Jde to i bez psychofarmak

Podle zkušeností psychiatra Anderse platí, že když lidé udělají ve svém životě zmíněné změny v životním stylu, a přijdou do ordinace za šest týdnů či dva měsíce, potvrdí se, že u 60 až 70 procent pacientů režimová opatření zabrala.


Nahrává se anketa ...

„Pacienti pak nepotřebují psychofarmaka. To je dobře, léky by měly být rezervovány pro závažnější stavy, které už splňují definici depresivní poruchy. Tehdy se u pacientů projevuje řada dalších příznaků, nejčastěji únava, poruchy spánku, úzkostné projevy. S antidepresivy by se mělo šetřit,“ dodává psychiatr.

Sedm tipů, jak se bez léků vypořádat s podzimními depresemi

Psychologové i psychiatři se shodují, že tato životně stylová opatření jsou nejlepší prevencí depresivních nálad i syndromu vyhoření.

1. Dostatek pohybu: Srovnávací studie ukazují, že přiměřená fyzická aktivita, kterou děláme alespoň obden nebo každý den, může být stejně efektivní u mírných projevů deprese jako užívání antidepresiv.

2. Jídelníček plný omega 3 kyselin: Obdobně je důležité dbát na to, aby strava byla pestrá a bohatá na určité složky – především na omega 3 mastné kyseliny. Ukazuje se, že častá konzumace ryb nebo alespoň kvalitních doplňků stravy s obsahem těchto kyselin může být u mírných depresivních stavů adekvátní náhradou užívání antidepresiv.

3. Optimistický pohled na svět: Studie dokládají, že klíčový je pohled na svět, tedy to, jak přistupuji k životu. Klasickým příkladem je, jestli vidím sklenici poloprázdnou nebo poloplnou. Takový prostý faktor, že se rozhodnu a uvidím ty věci spíše pozitivně, ovlivňuje nejen riziko vzniku deprese, ale celkovou délku života. Existuje jasná souvislost mezi pozitivním pohledem na svět a úbytkem takzvaných telomerů, což jsou specializované struktury chromozomů, které chrání stabilitu chromozomů a ovlivňují délku našeho života.

4. Přerušení kouření: Konec s cigaretami má stejný efekt jako užívání antidepresiv. Kouření ovlivňuje poruchy nálady, jelikož člověk vdechuje nikotin, což je psychotropní látka. A jakákoliv taková látka působí na neurotransmitery, přenašeče nervových vzruchů v mozku, a může mít vliv na duševní zdraví.

5. Odpočinek: Do 90. let se vůbec neřešila únava. Dnes je to klíčový faktor, který je třeba nějakým způsobem řešit. Když to neděláme, jednoho dne se nakonec ocitneme v ambulanci u lékaře. Klíčové je stanovit si hranice mezi pracovním a osobním časem a věnovat se volnočasovým aktivitám, Praktiky mindfulness, jako jsou meditace a cvičení hlubokého dýchání také mohou pomoci.

6. Dodržování cirkadiánního rytmu: To znamená hodně světla přes den, málo světla v noci. Nadměrná expozice umělému světlu může ovlivnit kvalitu spánku, což se pak propíše do našeho dne a do naší duševní kondice. „Současný svět na cirkadiánní rytmus rezignoval a všude si v noci svítíme, to nebývalo. Za posledních sto let se to radikálně změnilo. Dá se dokumentovat souvislost mezi výskytem duševních chorob a umělým osvětlením,“ říká Martin Anders.

close Pohyb a co nejdelší pobyt na denní světle pomůže depresím předcházet. info Zdroj: Shuttestock zoom_in Pohyb a co nejdelší pobyt na denní světle pomůže depresím předcházet

„Vidíme to dnes a denně u pacientů, když se jich ptáme: co děláte večer? Odpovídají Koukám na televizi, sleduji zprávy v telefonu… Náš mozek na světlo ze zářivek a obrazovek reaguje jako na denní světlo a startuje denní aktivitu. To znamená, chybí tam fáze odpočinku. Mozek musí v noci dělat spoustu důležitých věcí, jako je třeba oprava DNA, která je nějak poškozena. A teď k tomu nemá příležitost,“ vysvětluje Martin Anders.

7. Sociální vztahy: Důležitá je i emocionální podpora přátel, rodiny a blízkého okolí. Když na své problémy není člověk sám, vždy je řeší snáz.

Kdy už vyhledat pomoc lékaře

close Psychiatr Anders: „Při léčbě depresí a syndromu vyhoření jsou vždy na předním místě režimová opatření.“ info Zdroj: se svolením Olgy Bražinové zoom_in Psychiatr Martin Anders Stěžejní je rozpoznat, kdy je člověk přetížený, a vyhledat pak odbornou pomoc. „Pokud onemocnění zásadně zasahuje do života, do práce, do vztahů, nejste schopni vstát z postele, soustředit se, děláte chyby, měli byste se okamžitě ocitnout v odborné ambulanci a měla by být zahájena včasná léčba,“ zdůrazňuje psychiatr Martin Anders.

Deprese a úzkosti - varovné signály:

| Video: Youtube

Jestliže se u pacienta objeví myšlenky na to, že by bylo lepší nežít, tak patří samozřejmě do rukou psychiatra, nebo i na psychiatrickou hospitalizaci. Také když je to problém kombinovaný, ta znamená například že má pacient těžké základní onemocnění, třeba srdeční, a rozvine se u něj depresivní syndrom, měl by léčbu řídit psychiatr.

Můžete jít ke svému praktikovi

Péče o duševní zdraví by měla být stejnou prioritou jako péče o zdraví fyzické, stigmatizace duševních nemocí nemá v moderní společnosti místo. Na druhou stranu, i když se člověk odhodlá své deprese řešit, leckdy u nás nemá šanci včasnou pomoc dostat.

„Bohužel dostupnost psychiatrické péče je u nás tristní, jsou regiony, kde se čeká na psychiatra tři měsíce. Velkým pomocníkem jsou proto praktičtí lékaři. Ukazuje se, že ti v současné době u nás předepisují polovinu antidepresiv. Praktici jsou schopni depresi, tedy její lehčí formy diagnostikovat a léčit, a už to dnes dělají,“ dodává psychiatr.