Letos v dubnu zveřejnila Česká školní inspekce studii s výsledky testů tělesné zdatnosti žáků základních a středních škol. Čísla byla velmi alarmující. Žáci nejvíce pohořeli ve vytrvalostním běhu, v nejhorší úrovni zdatnosti se ocitly téměř tři pětiny z nich. Jde o tzv. kritickou zónu, spojenou s vysokými zdravotními riziky, ale také s obtížným zvládáním každodenního pohybu.

Běh na rychlost zcela nezvládla zhruba třetina žáků, skok daleký přibližně čtvrtina, sedy a lehy necelá pětina. Další desítky procent mají nedostatečnou fyzickou zdatnost. Jako optimální ji lze označit jen u zhruba deseti až patnácti procent dětí. Může za to čím dál sedavější styl života. S přibývajícím věkem se fyzička zhoršuje, takže středoškoláci dosahují ještě slabších výkonů.

Tělesná zdatnost žáků a jejich pohybová aktivita navíc klesají dlouhodobě. Významně se zvyšuje podíl dětí s nadváhou či obezitou. „Fyzická kondice žáků na naší základce se zhoršuje s každým novým ročníkem,“ řekl učitel tělocviku z Teplicka, známý z twitterového účtu jako pan Tělocvikář.

„Mám na to ostrá data, unifittest použitý inspekcí jsem používal u své diplomky v roce 2018. I po těch pár letech jsem zaznamenal statisticky významné zhoršení,“ dodal.

Inspekce nyní přišla s metodikou Aktivní škola. Chce podpořit pohyb ve školním prostředí nejen při tělocviku, ale rovněž nabídkou pohybových kroužků, organizací sportovních soutěží, kurzů či přehlídek školy, účastí žáků na veřejných sportovních akcích a přeorganizováním školního dne tak, aby se žáci co nejvíce hýbali. Školy by také měly uvažovat o proměně hřiště ve sportovní park se cvičebními prvky, kde se děti mohou hýbat samy, o turistických dnech či ve spolupráci s rodiči-aktivními sportovci. Tělocvikářům studie radí sledovat nové trendy ve sportu a odvětví populární u mládeže a zařazovat je do výuky.

Bojí se ztrapnění

close info Zdroj: Deník zoom_in Fyzička žáků je tak špatná, že do tělocviku bude nutné zařadit kondiční cvičení, jež mnohým umožní vůbec se zapojit do sportovních her. Některé děti totiž nezvládají ani základní pohybové úkony.

„Žák pak může zažívat pocit studu či nejistoty. Má strach, aby se před ostatními neztrapnil, a tak radši necvičí vůbec,“ popsal učitel tělocviku v základní škole Oslavany na Brněnsku Jiří Vognar.

„Záleží na tělocvikářích a jejich přístupu k výuce a žákům. Negativní pocity si pak dítě může spojovat se všemi pohybovými aktivitami. Vytvoří si k nim odpor a přestane se hýbat úplně,“ varoval. Snaží se proto nepožadovat výkonnost, spíše ukazovat dětem rozmanité sporty, aby si mohly vybrat a pro některý se nadchnout.

Středoškoláci jsou na tom s kondicí ještě hůř, možnosti, jak to změnit, ale mají omezené. Školní kroužky i nábory sportovních oddílů se zaměřují hlavně na prvostupňové děti. Řešením by podle inspekce bylo zakládat více klubů zaměřených všeobecněji a bez požadavku dělat sport závodně.

Tělocvikář Jiří Vognar vidí naději v influencerech. „Velký boom parkouru spustil před několika lety právě jeden z influencerů. Na mladou generaci mají dnes velký vliv, třeba se jim ji podaří rozhýbat.“