Léta můžete zahradničit, aniž byste poznali, jak nebezpečný je třeba oměj šalamounek. V jeho zářivých modrých květech se skrývá toxin hrozící smrtí zadušením a dokonce i náhodný dotyk může vyvolat pocit znecitlivění a mravenčení.
CO SI V ČLÁNKU PŘEČTETE:
* Byliny s temnou silou
* Andělská trumpeta zabíjí
* Zabijácké dřeviny
* Které rostliny si „nevoní“
* Která rostlina je oblíbený soused
Možná si vybavíte, že řeckého filozofa Sokrata odsoudil k smrti nápoj z jedovatého bolehlavu obsahujícího alkaloid koniin, který se vstřebává do těla v trávicí soustavě. Otrávit se můžete také pouhým intenzivním čicháním ke květům bolševníku. Vynalézaví Řekové ve starověku zase využívali při svých válkách jako chemickou zbraň všem dobře známou čemeřici. Před jednou z bitev jedem z rozdrcených oddenků čemeřice černé otrávili potok, ze kterého pilo nepřátelské vojsko.
Pět nejjedovatějších rostlin v Česku:
Po kontaktu s čemeřicí si proto pořádně umyjte ruce. Otrava je velmi nebezpečná, především pro děti, lidi s nemocným srdcem a samozřejmě zvířecí mazlíčky. Oblíbený medvědí česnek se dá velmi lehce zaměnit s ocúnem jesenním nebo konvalinkami. Obě rostliny jsou jedovaté a životu nebezpečné, požití může mít až fatální následky.
Uvedené příklady naznačují, jakou má rostlinná říše sílu a moc. Přistupovat ke květinám, keřům i stromům, které pěstujete na své zahradě, byste proto měli se špetkou botanických znalostí, respektem a někdy potřebnou opatrností. Pojďme se podívat na potenciálně nebezpečné osazenstvo vaší zahrady trochu blíž.
Byliny s temnou silou
Možná si poblíž domu pěstujete půvabný skočec obecný. Podle dávných pověstí pod touto letničkou odpočíval biblický Jonáš poté, co ho velryba vyvrhla na břeh, proto se někdy přezdívá Jonášovo stínidlo.
Okrasná rostlina, která může v dobrých podmínkách dorůstat do více než čtyř metrů výšky, přitahuje pozornost svými nažloutlými květy, nafialovělými stonky a listy a později červenými plody. V nich se skrývají hnědá semena se zvláštní kresbou a také ricin.
Představte si, že jde o mnohem silnější jed než kyanid nebo strychnin, které dobře znají čtenáři detektivek Agathy Christie. Člověka dokáže zabít množství o velikosti špendlíkové hlavičky. Smrt nastává v důsledku selhání orgánů, obvykle třetí až pátý den po otravě. V roce 2013 dostal americký prezident Barack Obama dopis, který právě nebezpečný ricin obsahoval. Naštěstí byl včas zadržen v rámci kontroly pošty.
Bulharský novinář a disident Georgi Markov takové štěstí neměl. Jednoho podzimního rána roku 1978 šel přes londýnský Waterloo Bridge a zastavil se, aby počkal na svůj autobus. Náhle pocítil bolestivé bodnutí vzadu na stehně, a když se okamžitě otočil, spatřil muže, který právě zvedal ze země deštník. Za pár dnů skončil Markov v nemocnici, kde posléze zemřel. Patolog našel drobný vpich na mužově stehně a taky miniaturní kovovou kuličku, která obsahovala ricin.
Skočec obecný:
Půvabného keře se nezbavujte, jen buďte obezřelí. Skočec dokáže lidem také pomáhat. Ze semen se lisuje ricinový olej, nebezpečný toxin zůstává v odpadu. Olej slouží při léčbě dermatologických potíží, k regeneraci jizev, výživě vlasů či dokonce k redukci vrásek.
Andělská trumpeta může zastavit dech
Do skupiny prudce jedovatých zelených krásek kromě už zmiňované čemeřice, ocúnu a konvalinek přiřaďte také durman obecný, jehož nádherné velikánské květy mají tvar trubky. Andělská trumpeta má jedovaté květy i plody. Od starověku se ví o jejich halucinogenních účincích, způsobuje bizarní a děsivé vidiny, později poruchy centrální nervové soustavy, kóma a zástavu dechu.
Nahrává se anketa ...
Ozdobou venkovských zahrad býval také oslnivý náprstník, který v posledních letech slaví návrat. I tato půvabná trvalka se záplavou růžových, bílých nebo žlutých trubkovitých květů má všechny své části jedovaté.
Prudce nebo mírně jedovatá je i spousta běžných cibulovin. Do jejich konzumace se nejspíš pouštět nebudete, ale děti nebo mazlíčky zlákat mohou. Pozor především na už zmiňovaný ocún, avšak zdravotní potíže, byť ne tak fatální, přivodí také ochutnávka cibulek narcisů nebo tulipánů.
Jedovaté rostliny, na které je možné narazit v našich luzích a hájích:
Opatrnost vyžadují i zdánlivě nevinné a běžně pěstované sněženky a bledule, konvalinky, orlíčky, pryskyřníky, dymnivky, všechny druhy pryšců a dokonce i pivoňky nebo vlčí bob.
Krásné a potenciálně nebezpečné
Rostliny jedovaté listem či celou rostlinou: bolševník, břečťan, čemeřice, durman, jalovec, kalina, koniklec, loubinec, lýkovec, náprstník, ocún, oleandr, oměj, pěnišník, plamének, ptačí zob, rozchodník, tis, vistárie, zimostráz
Rostliny jedovaté plodem: brslen, cesmína, hlohyně, mahonie, pivoňka, skalník, skočec, svída, štědřenec, zimolez
Zabijácké dřeviny
Příčinou menších či větších zdravotních problémů se mohou stát také obyčejně vyhlížející stromy a keře. Že je jedovatý tis červený, většina lidí a také zvířat dobře ví. Není náhoda, že zvěř i hlodavci v půdě jeho dřevo při okusu vynechávají. Opatrnost při kontaktu s kořeny, kůrou, jehličím a bobulemi, které ze zelené přecházejí na podzim na červenou barvu, je na místě.
Zralý červený míšek, který nese správný název oplodí, ochutnat bez obav lze, dokonce se z něho připravují marmelády. Konzumovat však rozhodně nelze semínko, které skrývá. Způsobuje poruchy oběhového a centrálního nervového systému, zástavu dýchání a srdce.
Podobně je na tom dřišťál neboli dračí jahoda. Zralé, jemně trpké plody potěší vysokým obsahem vitaminu C, proto se přidávají do kompotů či cukroví a některých omáček, prodávají se také sušené. Zbytek dřeviny je však kompletně jedovatý.
Nepříjemně překvapit může také zerav západní, často využívaný při vytváření živých plotů. Obsahuje látky, které už při dotyku dráždí pokožku a způsobují její zánět. Po požití přivodí zvracení, průjem a poškození ledvin.
Pokud vás láká výsadba trnovníku akátu, raději od ní upusťte. Zavlečete si na zahradu invazivního škůdce, který toxickými látkami v kůře a čerstvých semenech zamoří své okolí. Do půdy vylučuje chemikálie, které brání růstu většiny rostlin, a pod akáty tak roste jen velmi málo druhů, například černý bez.
close
info
Zdroj: Deník/Vít Slanec
zoom_in
Zlatý déšť
Pravý zlatý déšť neboli štědřenec odvislý milujeme všichni. Nebezpečí představuje požití jeho květů nebo semen, což může lákat děti nebo domácí mazlíčky. Jde o jednu z nejvíce jedovatých dřevin. Do téhle záludné partičky přidejte také brslen evropský, který upoutá nápadnými, pestře zbarvenými tobolkami. Poplést vás může, že si na plodech pochutnávají ptáci. Co snesou ptačí žaludky, nesnesou ty lidské. Smrtelně jedovaté pro nás jsou jak plody, tak kůra a větve.
Půdopokryvnou dřevinou, která skvěle snáší sucho a často se pěstuje na skalkách, je janovec metlatý. Plusů má hodně, minus už si doplníte sami. Jedovaté jsou všechny části. Potenciální nebezpečí představuje také jalovec chvojka, stejně tak pěnišník. Některé druhy těchto nádherných okrasných keřů dokážou přivodit potíže s dýcháním, v nejhorších případech i zástavu srdce.
Ve výčtu nebezpečných dřevin nesmí chybět lýkovec jedovatý, ten varuje už svým druhovým jménem. Přivodit si bolest hlavy a závratě lze pouhým intenzivním vdechováním vůně květů.
Nesmírně závažné zdravotní komplikace může způsobit smrtelně jedovatý oleandr. Do okusování listů se často pouštějí domácí mazlíčci. Zdraví vašich zvídavých pejsků a koček ohrožuje i nádherná popínavá vistárie, především její semena, která se ukrývají v podlouhlých luscích.
Špatní sousedé
Zeleninou, kterou si vypěstujete na své zahradě, se samozřejmě neotrávíte. Je však dobré vědět, jaké druhy se vedle sebe snesou. Jinak se budete divit, proč rostlinky neprospívají. Příčinou nesnášenlivosti jsou látky, které rostliny uvolňují do půdy a do vzduchu. A každý soused jim prostě „nevoní“.
Které druhy rostlin můžete vysadit vedle sebe a které je lepší pěstovat s dostatečnými rozestupy?
Z těchto rostlin sousedy nedělejte:
Rajčata nikdy nesázejte vedle fenyklu, tykve, hrachu, brambor nebo červeného zelí. Ohlídejte si, abyste další rok nesázeli rajčata na místě, kde jste pěstovali právě červené zelí.
Skleníková rajčata nedávejte přímo vedle okurek. Pokud však máte záhony ve skleníku rozdělené na polovinu a chodíte uprostřed, není problém vysadit na jeden rajčata a na druhý okurky. Rajčata vždy vysaďte na více prosluněný záhon, okurky by jim příliš stínily. To samé platí i pro rajčata venkovní.
Okurka nenajde společnou řeč se ředkvičkami, kedlubnami, jahodami, kapustou, česnekem, cibulí ani se zelím, nevyhovují jí ani brambory. Nevhodnou předplodinou jsou pro okurky zmíněná rajčata, ale také květák, zelí a růžičková kapusta. Asi jste pochopili, že okurky bývá nejlepší pěstovat samostatně.
Luskoviny jako třeba hrách či fazol se nesnesou s cibulovinami. Hrachu nebude vyhovovat sousedství s lilkovitými druhy zeleniny, tedy rajčaty, paprikou, lilkem nebo bramborami. Fazoli zase blízkost šalotky, pórku, česneku a cibule. Brambory nesázejte společně se zeleninou, která roste pod zemí, jako třeba celer, ředkvičky, křen nebo petržel. Hlávkový salát se nesnese s celerem nebo petrželí.
Kapustu kadeřavou nevysazujte společně s růžičkovou kapustou.
Chápaví společníci
Pokud hledáte pro svůj zeleninový záhon snášenlivého souseda, sáhněte po mrkvi. Dobře roste prakticky po jakékoli předchozí plodině. A na jednom záhonu dobře prospívá vedle cibule, česneku, pórku, kopru, salátu, hrášku, rajčat, papriky a ředkviček. Ideální je dokonce pěstování nejdůležitější polévkové zeleniny vedle sebe – tedy cibule, mrkve a česneku. Ten si pochvalují ve své blízkosti saláty, rajčata, okurky, jahody, ale i ovocné dřeviny.
Kopru svědčí symbióza s červenou řepou, okurkou a košťálovinami. Urychluje totiž jejich klíčení. Jahody si skvěle rozumějí s česnekem. Rajčata se dobře snesou s paprikami, kapustou, kedlubnami, česnekem, cibulí, fazolemi a samozřejmě chápavou mrkvičkou.
Mezi saláty bude dobře kerblíku, majoránce i bazalce. Navíc jejich vůně odpuzuje mravence, slimáky, mšice i padlí. Mátě peprné se bude líbit pěstování v záhonu brambor. Majoránka u cibule odpuzuje mravence, bazalka dělá okurkám a rajčatům stráž před padlím a zároveň jim dodá sílu na dobré zrání. Máta má na další rostliny repelentní účinek.
