Když jste měla možnost se blíže seznámit s provozem domova v Kůsově, co vás nejvíce překvapilo? Ať už pozitivně, nebo negativně.
Domov se zahradou je zasazen na venkov, do šumavské krajiny, což působí malebným dojmem. Ten se však po vstupu do budovy změní. Pro mě to bylo, jako bych se ocitla v domově, kde se před dvaceti lety zastavil čas. Členité, ponuré chodby, starý nábytek a vybavení. Náročná orientace v celém objektu vede k tomu, že se obyvatelé domova zdržují ve svých pokojích nebo vyjdou jen na chodbu. Věřím, že se mi rozsahem aktivizací a úpravou interiéru podaří tyto nedokonalosti změnit. A již na tom pracujeme. Začali jsme smyslovými aktivizacemi.

Ing. Mgr. Hana VojtováIng. Mgr. Hana VojtováZdroj: Archiv

Jaké cíle týkající se budoucnosti domova jste si vytkla jako nejdůležitější? Stihla už jste některé z nich uskutečnit?
Začala jsem tím, že pečující dostávají moderní pomůcky, které jim usnadní techniku péče. Zatímco takové pomůcky můžete nakoupit prakticky okamžitě, to nejpodstatnější a nejdůležitější mě čeká: změnit pohled personálu na péči. Chci, abychom jako tým společně realizovali vizi „myšlenku péče o člověka s úctou, respektem a láskou“.

V Domově seniorů Mistra Křišťana v Prachaticích přivítali hosty Slavností Zlaté stezky.
Slavnosti soli si užili i senioři u Mistra Křišťana

Domov obklopuje krásná šumavská příroda, nachází se však v odlehlejší části kraje. Přináší to některé komplikace, např. menší zájem ze strany klientů o ubytování právě v tomto domově nebo obtížnější shánění personálu?
Odlehlost má zcela jistě vliv na rozhodování seniora. Ten chce zpravidla zůstat v prostředí, kde žil. Chce si udržet přirozené sociální kontakty nejen s rodinou, ale také se sousedy, s přáteli. Pokud žije ve známém prostředí, usnadní to nejen samotné stěhování, ale také začátek péče a přijetí takové situace. O stěhování nerozhoduje jen samotný senior, ale také jeho blízcí. Ti zvažují, jak daleko budou dojíždět, protože to ovlivní četnost jejich návštěv.

S poskytováním služby souvisí také dostupnost dalších služeb, které by neměl domov automaticky suplovat. Mluvím nejen o dostupnosti odborné lékařské péče, ale také o službách, jako je kadeřník nebo zajištění běžných nákupů. Dosah těchto návazných služeb je v této lokalitě omezený.

Personální kapacita je dostatečná, ale její rozložení nebylo optimální. Zatímco v kuchyni chyběly pomocné síly, v úklidu bylo pracovníků naopak víc. Přesuny postačily k tomu, aby se síly vyvážily. Nemohu vyloučit, že někteří zaměstnanci novou vizi nepřijmou a odejdou. To pak otevře dveře těm, kteří chtějí pečovat srdcem.

Cvičení šitá na míru vyvolává dobrou náladu.
Cvičení prachatických seniorů rozzářily podsedáky v barvě slunce

Proč jste přijala výzvu řídit další domov pro seniory, když péče v tom prachatickém, kde jste ředitelkou už několik let, je hodnocena jako jedna z nejlepších v kraji? Dalo by se tedy říci, že hlavní profesní cíle jste již dokázala splnit.
Máte pravdu, mohla bych vlastně říct, že už mám splněno. Snad také díky tomu si už nemusím nic dokazovat. Jen bych ráda, aby péče o stárnoucí byla důstojná všude tam, kde je poskytována. Když jsem jako ředitelka začínala v domově seniorů v Prachaticích, situace byla tehdy podobná jako teď v Kůsově a nikdo v začátku nevěřil, že se mi podaří naplnit mou vizi „pečovat o člověk a s úctou, respektem a láskou“. Jak už jsem řekla, změnit myšlení lidí je to nejtěžší, ale pokud víte, kam jdete, podaří se to. Cesta byla náročná a byla hlavně o tom, s jakými lidmi budu pracovat. Když se rozloučíte s těmi, kteří péči neumí, nasazují vám nejen oni, ale všichni kolem psí hlavu. Kdo ví, kolik z nich dnes řekne „muselo to být těžké, ale podívej, udělala to dobře“. Díky takovým změnám a vzdělávání v moderních přístupech péče mám v Prachaticích skvělý tým. A i když se musíme jako orchestr občas naladit, vím, že jsou to lidé, kteří věří tomu, co dělám a kam je vedu. A já zase věřím jim. Myslím si, že tým domova pro seniory v Kůsově zatím vyčkává. Také se dívám kolem sebe a již brzy začnu s cíleným vzděláváním v konceptu smyslové aktivizace. Stěžejní je pro mě aktivní spolupráce s rodinami seniorů i s místní samosprávou.

Jak půjde „ředitelovat“ na dvou židlích?
Na to se budu snažit odpovědět svou prací. Kdykoliv přijeďte a povídejte si s obyvateli domova nebo s jejich blízkými. Ti nejlépe posoudí, jak mi to jde. Můžete nás sledovat také na facebooku, oba domovy mají své vlastní účty. Těším se na vás.