Vydejte se do míst, která patřila sklářům a jejich křehkému řemeslu. Krásná je nejen místní příroda, ale i historie.
Lenora
Historie Lenory je velmi těsně spjata s historií zdejší sklárny. Sklárna v Lenoře byla založená jako jedna z posledních na Šumavě. Je jedinou, která má vlastní huť. Šumava nabízela dobré podmínky pro zakládání sklářských hutí, především dostatkem dřeva. Sklářská výroba se na Šumavě uchytila již ve 14. století.

Lenorskou sklárnu založil Jan Meyer v roce 1834, nejmladší ze synů Josefa Meyera, který převzal v roce 1829 sklárnu ve Vimperku. Když nestačil pokrýt poptávku po svém zboží, začal přemýšlet o stavbě nové sklárny. Vybral pro ni místo v zátoňském revíru pod Boubínem, na jihozápadním svahu lesa Ptáčník při řece Vltavě.1
Postavená sklářská huť byla pojmenována po Eleonoře, manželce majitele panství Jana Adolfa Schwarzenberka, Eleonorenhaim, v českém překladu znamená tento výraz „Eleonořin háj“. Později vyl název sklárny a obce počeštěn do nynější podoby.
Kubova Huť
Obec Kubova Huť leží v horském sedle na jihozápadním úpatí Boubína. Nachází se v okrese Prachatice, 8 km jižně od Vimperka. Malebná obec vznikla jako jedna ze sklářských šumavských osad. Byla nazvána po zámeckém hejtmanovi Gubovi.

Rozkládá se v místech, kudy v minulosti procházela historicky známá Zlatá stezka. Nyní zde vede mezinárodní silnice Vimperk - Strážný - Passau. Dnes je Kubova Huť a celá podboubínská krajina vyhledávaným místem pro letní i zimní rekreaci. (Zdroj: sumavanet.cz).
Za poskytnutí fotek děkujeme Miroslavu Peckovi.