Postrádá vysvětlení tvrzení, jak prý měl ovládat a řídit spoluobviněného V. M., jaký prospěch z toho měl či chtěl získat, čeho se vlastně měl dopustit. Zpochybňuje uváděné  vazební důvody. Pokud by chtěl stíhání mařit, byl by prý přece uprchl již dříve, stejně jako V. M. To, že jeho přítelkyně pochází z Venezuely, automaticky neznamená, že by tam chtěl odjet. Dávno také již mohl, pokud by chtěl, zničit nějaké dosud nezajištěné doklady.

Spoluobvinění již byli vyslechnuti, takže na ně působit nemůže, a zmíněný M. je ve Venezuele a nelze předpokládat, že by do Česka přijel. Co se týče dosud nevyslechnutých svědků, není jasné, proč ještě nebyli vyslechnuti, případně co by bylo možno na jejich výpovědi ovlivnit. Míní, že rozhodnutími o jeho vazbě byla porušena jeho základní práva a svobody.

Ústavní soud ČR (ÚS) zdůraznil, že výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností posoudit i to, zda existuje důvodná obava, že obviněný uprchne, nebo se bude skrývat, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky, nebo bude opakovat trestnou činnost.

ÚS se neztotožnil s názorem Z. Ch., že odůvodnění napadených rozhodnutí je nedostatečné. Ta má ÚS naopak za nadstandardně podrobná a o nedostatečnosti jejich odůvodnění vůbec nemůže být řeč. Ke stěžovatelově argumentaci, kterou se snaží rozptýlit obavy z možnosti svého útěku či ovlivňování svědků, ÚS zdůraznil, že ve vazebních rozhodnutích je odkazováno na zcela konkrétní skutečnosti, na kterých je výrok založen. Proto ÚS stížnost pana Ch. odmítl jako zjevně neopodstatněnou.