Jejich originál Vitus Mostdipf má v tomto listu co říci od 16. května 1970. Oslavil tedy padesátku.

Inspirován mnichovským večerníkem se tehdejší šéfredaktor OÖN Hermann Polz rozhodl zařazovat postavičku ironicky komentující dění kolem ní. Služby „porodní báby“ se ujal redakční karikaturista Rudolf "Florian" Nemec. Jeho první karikatura nešiky rozmotávajícího elektrický kabel se v listě objevila 16. července 1955. Čtenáře pak provázel skoro čtyřicet let. Vitusu Mostdipfovi – velice volně snad přeložme jako „Mošťákovi“ - dali s Polzem kulatost člověka zralého věku neodmítajícího hodování, oblečení nezalhávající jeho původ a skeptický pohled posměváčka, který před mocnými „nedrží hubu“.

K jubileu OÖN připomínají, že Vitus (snad z latinského pojmu pro život) tak jako „teprve sedmiletý“ oglosoval samotného spolkového kancléře, tehdy přehnaně vyzdvihovaného málem na Slunečního krále, slovy: „Jaký rozdíl je mezi Ježíškem a Kreiským? Ježíšek nic neslibuje, ale něco přináší.“ Ostatně stejnému politikovi Vitus právě před zmíněnými 50 lety adresoval v listě své vůbec první vyjádření. Když premiér hledal do své vlády nadstranického ministra zemědělství, Mostdipf pravil, že by byl tím pravým, jestli je třeba někoho nového…
Od roku 1972 udělovaly OÖN sošku Mostdipfa jako trofej lidem se srdcem a humorem; prvními třemi laureáty byli Kreisky, pěvec Oskar Czerwenka a zpívající hostinská ze Gmundenu Franziska Schallmeinerová. Kritizujícího, ale neurážejícího malého tlouštíka s díky přijali i Sophia Lorenová či boxerská legenda Muhammad Ali. Loni ji dostaly mimo jiné Poxrucker Sisters. Mostdipf měl i svou kapelu. Muzikanti byli oblečeni v jeho stylu. Vedl je Hans-Carl Apfolter. „Ukázal se ale problém – knírky vyrobené Zemským divadlem vadily tubistům a hornistům, sklouzávaly jim po nich nátrubky, takže začali hrát bez umělých vousů,“ dodává list.

Tři legendy - Ali, Mostdipf a ten Schinkův.Zdroj: Deník/repro

V sobotním vydání, kde OÖN Vitusovu padesátku vzpomněly, doprovodily jubilantovu kresbičku slovy, jako vždy v lidovém přepisu: I wü jå ned å’geb’n. Åba mei Frau sågt, i schau heit mit fuffzg nu genauso aus wia mit zwanzg. - Tomu za tečkou se dalo porozumět - „Ale má žena říká, že holt vypadám teď v padesáti stejně jako ve dvaceti“. Co ale s tou první větou?! „Do němčiny“ mi ji obratem hned o víkendu přeložil vydavatel OÖN Rudolf Andreas Cuturi: Znamená to „Nechci se dělat důležitým“.

Dalo se to tak nějak tipovat, já bych býval řekl „Nechci se vytahovat“. Ale „i wü jå ned å’geb’n“, natolik rakouskoněmecky neumím, abych to bez Cuturiho pomoci věděl na beton…

…a co pan Štrúdl?

V poděkování za přátelskou lekci (a ve virtuální gratulaci Vitusu, tedy když jsme v těch překladech, tak snad Vítovi) jsem Lineckým připomněl, že jsme v Jihočeských listech po převratu 1989 zavedli kromě jiných nových rubrik taky postavičku inspirovanou Mostdipfem. Stvořil nám ji Honza Schinko a glosovala taky denní události pod titulkem Vyslechnuto u Samsona. Jeho výtvarný tatík si ještě pamatuje, že jsme o něm mluvili původně jako o panu Štrúdlovi nebo Štrůdlovi, i to, že pak někdo v redakci postavu prý trošku upravil (já si to nepamatuji, ale doufám, že už nám autor odpustil, protože Honza se neumí zlobit) a dodává: „Hlavně tehdy jsem ještě kreslil špatné figury. Skoro bych se dnes k panu Štrúdlovi neznal… V Novém Dikobrazu a Pardonu jsem dostal dost velký prostor a vykreslil jsem se na lepší. Za pár let oba časopisy zanikly a já všechno náčiní na kreslení dal na půdu. Podstatou v Listech bylo, že redakce jeho prostřednictvím mohla jiným způsobem (právně téměř nenapadnutelným) upozornit na něco, ne-li na někoho.“

V diáři má tuto postavičku do prázdnin 1992, v září už ne. „Mohl být ale skluz, všechno jsem nezaznamenával, zvláště když něco běželo,“ končí s pečlivostí jemu vlastní.

Jeho lidový glosátor nám tedy vydržel relativně dlouho, ale revoluční doba a čtenáři jakbysmet si žádali stále nové a nové hrdiny, takže náš „samson“ na rozdíl od toho lineckého postupně z novin „vyšuměl“.

I teď si myslím, že je ho škoda, i když s ním byla práce…

Na snímcích jsou Vitus Mostdipf a Ali po boku Schinkova Štrúdla.