Deník Jihočeské listy o nich psal poprvé v březnu 1993 pod titulem „Je libo Zlatou hvězdu?“ - Konstatoval, že firmám našeho regionu se několikrát dostalo mimořádného mezinárodního uznání v podobě udělení International Gld Star od madridské společnosti BID, Business Initiaive Directions či nějaké jiné obdobné autority.

Pro země třetího světa…

Článek dále popsal zkušenost firmy Gastro – Tobiáš and Hanzlík, s. s r. o. České Budějovice, která takový dopis dostala v říjnu 1992. BID jí sděloval, že jí mezinárodní porota udělila zmíněnou cenu. Měla jim být předána při účasti na galavečeru v Princesa Convention Hall v Madridu 16. listopadu. Bude to prý příležitost setkat se s jinými velikány světového byznysu, „profesionály světa ekonomiky“, osobnostmi kultury, vědy a diplomacie, budou se tam rozdávat interview, filmovat, a vůbec účast na vyhlášení Zlaté hvězdy bude pro každo firmu výnosnou investicí do budoucnosti, která přispěje ke zvýšení prestiže, neboť Gold Star znají už v 78 zemích… A to všechno za pouhých 2400 dolarů na uhrazení účasti na tomto mejdanu, jak pravila poznámka na registračním lístku pozvánky.

Tohle Tobiášovi s Hanzlíkem sice už stačilo, ale přesto si zavolali na naši ambasádu do Madridu. Zavolali jsme si tam i my a rada velvyslanectví Libor Sečka nám řekl: „Není to záležitost nová, běží už asi tři roky. Existuje tu několik organizací, které systematicky podle telefonních seznamů takto obesílají a zpracovávají firmy v Čechách, na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku, začínající s tržním hospodářstvím. Zpočátku jsme byli trošku překvapeni, když se na nás se stejnými dotazy jako teď Tobiáš and Hanzlík obracely hvězdárna Praha, holičství v Liberci či těstárny… Prostě si ty firmy tuto ,prestižní´ cenu koupí a za 2400 nebo 3000 dolarů dostanou jednu večeři a ozdobnou hvězdu či sošku…“ A pan rada dodal, že někdo jede do Madridu, protože se tam chce podívat, někdo i s poctivým úmyslem zkusit využít ceny komerčně doma, někdo neví, o co vlastně jde a jede s dobrou vírou v získání obchodních kontaktů.

Náš pan Oldřich Tobiáš pak uzavřel: „Těm, kteří se na tohle chytnou, se hlavně nedostává sebekritičnosti – jsou ochotni uvěřit tomu, že jsou fenomenálními jedničkami ve svém oboru…“ Závěrem shrnul: „Poměrně dost lidí na západě se živí naší hloupostí. Jsme pro ně zemí třetího světa, protože se tam naši lidé chovají…“

V hledáčku i noviny

V roce 1994 podobná čest „zahrozila“ i Jihočeským listům a šéfredaktor se sloupkem „Sorry, Mexiko“ 12. března „omlouval“ k rukám Luise Florese Gollaze, prezidenta „slovutného Instituto Nacional de Mercadotecnia, Guadalajara, Jalisco, Mexico“. Ten nás zval k převzetí „diamantové hvězdy kvality“, kterou Vydavatelství Vltava udělily evropsko-americká mezinárodní porota a National Marketing Institute Directive Council za naše všestranně vynikající výsledky.

Psal jsem, jak moc jsem se těšil, že budu dnes večer při reception v DC-10 Hall of The Fiesta Americana Hotelu na letiši v Guadalajaře a po De Luxe Dinneru převezmu tu diamantovou hvězdu a budu točen na video a fotografován, aby všichni naši potenciální zákazníci (a hlavně naši čtenáři, pane prezidente), viděli, jak jsme dobří. I já jsem si pro to opatřil formal a elegant clothing, jak jste mi radil v pozvánce. Rozhodně jsem, pane prezidente, věřte mi, ani na chvíli nepomyslel na to, že by to všechno snad nemuselo stát za těch dolarů 2.500 (U.S.A.), které jsme měli za výlohy s naší účastí poukázat jeho ct. společnosti.

Už už jsem byl na cestě, pane prezidente, ale na poslední chvíli mi do toho něco přišlo. Omluvte mě proto, prosím. Má neúčast koneckonců na věci nic tak moc nemění – hlavně že i Mexiko ví, jak jsme ve Vltavě dobří… A popřál jsem mu hodně úspěchů také v jeho podnikání.

Tak ho to povzbudilo, že mi za rok poslali pozvánku znovu. Opět s upozorněním, že oblek účastníků „must be formal and elegant“ a s doplněním, že si lze objednat i natočení interview sama se sebou. Cena toho všeho se nezvýšila, opět 2.500 dolarů. 10. dubna 1995 jsem mu pod titulkem „Drahý pane Lopezi“ připomněl, jak jsme před rokem museli účast na Award Ceremony k převzetí této prestižní ceny, která by zvýšila náš kredit u čtenářů, s lítostí odříci. „A když se nám šance naskytne znovu, představte si, dostaneme na akci konanou 23.-25. března vaši pozvánku až 6. dubna…“ Fejeton pak uzavíral: „Zase nám tak nezbývá než pochlubit se před čtenáři když už ne cenou, tak alespoň touto zprávou o tom, že nám náleží.“

Rok se sešel s rokem a přišla nám pozvánka od prezidenta „jiného, nepochybně taky v oboru udílení prestižních cen významného, institutu Edicoin“, pana Francisca I. Abella z Madridu. Má prý za čest sdělit nám, že mezinárodní jury udělila Vydavatelství Vltava, Č. Budějovice, „International Grand Prix To The Best Service and Quality 1995“. Pro tuto cenu, bronzovou sošku o váze tří kilogramů na mramorovém podstavci (doprovozeno snímkem), opatřenou jménem naší firmy, si máme přijet 9.-11. června do hotelu Plaza na Grand Via v Madridu.

Článeček o tom s titulkem „S díky, Madride…“ jsem 15. května 1995 uzavíral: „Pravda, chtějí za to o něco víc než Mexičané, 2900 dolarů, ale když on ten dolar teď tak klesá – a v ceně je navíc i tisíc odznáčků v podobě trofeje… Ještě nevím, jestli se zúčastním. Každopádně tímto informuji o dalším mezinárodním ocenění naší firmy a obracím se s návrhem na další podobně poctěné jihočeské podniky, kterých jistě bude víc: možná bychom se mohli složit na autobus…“

Dnes musím dodat, že se neozval žádný. Všichni už nejspíš věděli, o co jde…