Jak už jsme uvedli, odstupující Johann Stadelmayer (53) rezignoval na „baráž", přestože v prvním kole přímé volby dostal 43,3 procenta hlasů (Mair 35,8). Občané ale stejně museli k urnám, aby hlasovali o Mairovi „ano, nebo ne". Přišlo jich 51,78 procenta, celkem 1088, a už jediného kandidáta potvrdili. První mu gratuloval bývalý starosta Stadelmayer a popřál mu všechno nejlepší, píší OÖN. Na otázku listu Mair řekl, že se z jeho úspěchu velmi radoval i jeho otec, který proti němu nastoupil jako špičkový kandidát Zelených v prvním kole volby.

Henriette Rekerová.Přežila atentát, je starostkou

Jeden den po vražedném útoku byla bezpartijní kandidátka Henriette Rekerová (58, foto) zvolena primátorkou Kolína nad Rýnem, informuje PNP. V nedělních přímých volbách se prosadila hned v prvním kole proti šesti soupeřům a s 52,7 procenta získala absolutní většinu, „zatím co ležela na klinice v umělém spánku", jak uvedl pasovský deník. Podpořili ji Zelení, CDU a Svobodní, nejúspěšnější protikandidát sociální demokracie získal zhruba 30 procent hlasů. Rekerová je první ženou v čele čtvrtého největšího města Německa. „Kdy do funkce nastoupí, není jasné," pokračuje list. V sobotu ji při volebním mítinku napadl nožem 44letý muž a těžce ji zranil. Podle policie uvedl xenofobní motiv, podle psychologů nebyl nepříčetný. Ošetřující lékaři večer informovali, že stav zraněné se vyvíjí pozitivně, ale zatím musí zůstat v nemocnici.

Vyhazov kvůli šátku neplatí

Jak jsme zaznamenali, dopravní podnik Linz Linien GmbH propustil 35letého řidiče autobusu Aliho K. za to, že trvale nosil vlasy sepnuté černou páskou, aby mu za jízdy nepadaly do obličeje. Loni v srpnu ji vyměnil za složený červený šátek. Podnik ale shledal, že tento doplněk vyvolává u veřejnosti pochybnosti o serióznosti a profesionalitě řidiče, a když jej Ali K. neodložil, dal mu výpověď. Šofér ji napadl žalobou. Pracovní a sociální soud se přiklonil „k oprávněným zájmům" zaměstnavatele, aby služba, kterou poskytuje, nebyla vykonávána s takto nápadnou úpravou. Šátek podráží účinek firemní uniformy, která má vyzařovat autoritu, nezapadá do celkového obrazu zaměstnance. Proto se žalobce nesmí tak tvrdohlavě bránit pokynům zaměstnavatele. Odvolání proti rozhodnutí zamítl Vrchní zemský soud v Linci.
Právní zástupkyně šoféra ve výpovědi spatřila zásah do osobnostních práv svého klienta a porušení zákona o rovnoprávnosti, neboť ženy pásky kolem vlasů nosit mohou, podala dovolání k Nejvyššímu soudu, a ten rozhodnutí zrušil. Prohlásil, že rozeznatelnost řidiče jako zaměstnance dopravního podniku je dána nošením služební uniformy. Pro zásah do jeho osobnostní sféry ale musí být závažné důvody, které v tomto případě zjišťovány nejsou, píší OÖN.

Nálezy k mání

Dnes a zítra vždy od 7 do 13.30 hodiny bude v lineckém oddělení ztrát a nálezů v Nové radnici výprodej nevyzvednutých odevzdaných dámských, pánských i dětských bund. Jejich cena začíná už u pěti eur. Zájemci si prý mají pospíšit, neboť podle zkušeností se čeká velký nával, upozorňuje úřad.

Ne všechno je třeba

Snaha veřejnosti pomáhat uprchlíkům je v Bavorsku už měsíce obrovská, ale nabídnutá gesta někdy nemají moc smyslu, píše PNP. Cituje Ute Bujarovou z humanitární agentury Tatendrang v Mnichově, podle níž mnozí pomoc měří ne úvahou, co by mohli azylanti potřebovat, jako spíš tím, co by potřebovali oni. Podobný dojem má i Jana Weidhaaseová z Vnitřní misie. Dobrovolní dárci reagují hněvivě na odmítnutí například elegantních legín, kožichů, lodiček s podpatky atd. Lyžařská výstroj je zase jistě teplá, ale kdo by v ní běhal po městě?! ptá se Weidhaaseová. Protože je místa ve sběrných střediscích málo, musejí být takové dary často odmítány.
K hrubému nesouhlasu dárců nejsou přijímány ani silně obnošené oděvy. „Staří lidé argumentují, že takové věci sami museli nosit za války," zmiňuje Bujarová. Právě v Mnichově, kde třídí mimořádné množství darů, je podle ní ale třeba, aby byly bezvadné. Je to také věc důstojnosti, říká. Kritické je to tehdy, kdy lidé u nich chtějí „z časových důvodů" odložit přebytečné „krámy" jako někam na skládku sběrného dvora. Třeba včetně špinavého spodního prádla…
Zklamaně a uraženě reagují i lidé, kteří migrantům chtějí nabízet volnočasové aktivity. „Často očekávají přílišnou vděčnost," stěžuje si Weidhaaseová, podle níž ale ne každý uprchlík se chce účastnit kurzů jógy. V ubytovnách migrantů také musí být něco jako privátní zóna, nemůže tam nepřetržitě běžet závazný program. Nabídky jsou dobře myšleny, ale běženci jsou často přetíženi už zvládáním všedního dne, učiva a kurzů němčiny
Weidhaaseová a Bujarová dárcům nic nevytýkají – často podle nich nemohou vědět, co je třeba, co může pomoci a co ne, rozepisuje se list dále. Naléhavě by podle nich bylo třeba poradenských struktur, ale ty neexistují.