VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Téma Deníku: Heydrichiáda a jižní Čechy

Tábor - Důležitější než Čurda jsou Vacek a Mikš, říká historik Richard Vlasák

26.5.2012
SDÍLEJ:

Plán na zabití Heydricha vznikl u Edvarda Beneše (vpravo). Na snímku jsou Jan Masaryk, nahoře kancléř Jaromír Smutný, zády důstojník František Moravec, jméno muže vlevo není jisté.Foto: sbírky Husitského muzea v Táboře

Husitské muzeum 
v Táboře otevře ve středu 
30. května v Galerii 140 v 17 hodin výstavu s názvem Heydrichiáda – táborská cesta smrti. Tábor byl totiž svědkem řady odvetných opatření a exekucí ze strany Německa vůči českému obyvatelstvu po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Od hrdinského činu českého odboje uplyne zítra 70 let. Nejen o výstavě v Táboře jsme hovořili s historikem Husitského muzea v Táboře Richardem Vlasákem.

Výstava v Táboře připomene silnou vazbu města na události po atentátu na Heydricha. Jakou roli Tábor za války sehrál?
V Táboře sídlila služebna gestapa, která spravovala území od Táborska po Vlašimsko nebo Kamenicko až k Vodňanům. Pro nacisty byl Tábor symbolem češství, husitství, celých českých dějin. Ovládnout Tábor bylo pro Němce velmi důležité. Him-
mler chtěl, aby zdejší Staré město opustili čeští obyvatelé a vzniklo tam ghetto pro Židy na způsob Terezína. Tábor byl jedním z osmi míst na našem území, kde se po Heydrichově smrti popravovalo. Na území Žižkových kasáren byla střelnice, kde bylo 156 lidí zastřeleno.

Atentát na Heydricha byl obrovským činem, ale msta Němců byla hodně krutá. Za co a kdo šel na smrt?
Připomenu například učitele táborské obchodní akademie v čele s ředitelem Červenkou, kteří byli popraveni za schvalování atentátu. Vinni nebyli. Byla to záminka pro zdecimování české inteligence. Poprava učitelů Antonína Červenky, Jana Krampery, Huberta Königsmarka a Jaroslava Nováka se dostala i do literatury. Ve známé povídce Jana Drdy Vyšší princip, která byla zfilmována, slyšíme větu: Postřílejí nás jako v Táboře.

Na půl žerdi musely být svěšeny také vlajky na budově muzea na historickém náměstí v Táboře, když zemřel Reinhard Heydrich. A nastalo nacistické běsnění. Děj povídky a filmu z Tábora není. Tak odkud?
Je z Příbrami. Smrt sedmnáctiletého studenta Antonína Stočese byla ukázkou absurdního a totalitního rozhodování moci. Antonín Stočes vytrhl z časopisu Zdroj fotografii Hitlera a řekl, že tam nepatří. Snaživý spolužák ho nahlásil gestapu. S ním zemřel na popravišti jeho otec, protože měl prý syna lépe vychovat. Absurdní je i poprava ředitele příbramského gymnázia Lukeše, který při výuce antických dějin zmínil vývoj velkých říší, kterým se ubírají – od rozmachu k pádu. Jeden student v tom viděl urážku německé říše. Lukeš i Stočesové zahynuli na táborském popravišti.

Popraven byl ředitel táborského gymnázia Vincenc Kuba. Za co?
Protože nezajistil správné hajlování studentů při slavnosti v červnu 1942, kam byli všichni nahnáni. Zněla německá hymna a jeden ze studentů nehajloval, protože měl pochroumanou ruku. Ředitel za to zemřel.

I minulý režim připomínal příběh doktorky Hákové, která byla popravena ve vysokém stupni těhotenství. Proč?
Její rodina a přátelé pokojně oslavovali v hotelu Grand svátek paní Krbecové, jiní tvrdí, že šlo o pravidelné nedělní setkání. V rozhlase běžela tryzna za Heydricha a společnost přijímač vypnula. Snad zažertovala na účet Hitlera. Všiml si toho konfident František Zámrský, který měl krycí jméno Zika. Šel Krbecovy, Vegerovy a Hákovy udat na policii. Když se doktorka Háková dostala před popravčí četu, upozornila, že je těhotná, komisař gestapa Albrecht neznal slitování. Doktorka Háková byla popravena s ostatními.

Co k popravám přispělo více – horlivost českých udavačů, nebo systematická msta Němců?
Bohužel obojí, ale udavače dělá příležitost, která přichází s totalitou. V Táboře bezpečně víme o dvou popravených lidech, kteří předtím udávali. Jedním byl zmíněný František Zámrský. Asi se jim znelíbil, ale přesné důvody nevíme. V Táboře bylo po atentátu popraveno sto padesát šest lidí a on mezi nimi. Druhým udavačem byl řezník z Hodějovic na Budějovicku Jan Kukačka.

Jak vnímáte atentát na Heydricha. Byl to nutný čin?
Byla to absolutní nutnost! Musíme si uvědomit, že Heydrichovi se po svém nástupu do Prahy v září čtyřicet jedna podařilo zdecimovat český odboj, nechal zatknout předsedu protektorátní vlády Eliáše, poslal na smrt obrovské množství lidí, asi pět set. Další nechal odvléct do koncentračních táborů. Heydrich byl nacistická zrůda, která patřila k organizátorům konference ve Wannsee, kde bylo rozhodnuto o vyhlazení jedenácti milionů evropských Židů. Šlo o nejvýše postaveného nacistu, kterého se spojeneckým silám, respektive našim parašutistům, podařilo zabít. Kdyby se neuskutečnil atentát na Heydricha, Benešova vláda by nebyla v exilu uznána. Tragické osudy Lidic a Ležáků nás postavily po bok spojenců. Atentát inicioval přímo prezident Edvard Beneš. Jeho tajemník Táborský vzpomínal, že prezident přijal parašutisty Gabčíka s Kubišem, kteří atentát provedli, krátce před tím, než odletěli do protektorátu.

Měli parašutisté po atentátu naději přežít?
Velice malou. Netkvělo to ale v domácí kolaboraci, nacistům trvalo skoro měsíc než na ně přišli. Parašutisté věděli, že vykonání atentátu je prvořadý úkol. Měli ten nejlepší výcvik, byli z nejlepších paradesantních jednotek. Nikdy by se Němcům sami nevzdali a počítali se smrtí, však také u sebe měli kapsle s cyankáli.

Plán na zabití Heydricha vznikl u Edvarda Beneše (vpravo). Na snímku jsou Jan Masaryk, nahoře kancléř Jaromír Smutný, zády důstojník František Moravec, jméno muže vlevo není jisté.Zlá jihočeská stopa vede na Třeboňsko k činu parašutisty Karla Čurdy, který udal rodiny, kde se atentátníci skrývali. Jak zradu vnímat?
V několika rovinách. On věděl, do čeho jde, když se 
v jiném výsadku než Gabčík 
s Kubišem dostal do protektorátu. Měl na to výcvik. 
O tom, že by měl v Anglii disciplinární prohřešky nic nevím, ale v jeho posudku stálo, že nebyl zrovna inteligentní. Základní chybou bylo, že odjel z Prahy k matce na Třeboňsko. Voják, který má své úkoly, nemůže odjet k rodičům. Ke zradě Čurdu dovedl strach o rodinu, hrůza, kterou vnímal, když četl červené plakáty se jmény popravených, které visely na každém rohu. Legendy o strachu 
ze zatopení Hlíny vodou 
z Rožmberka nevnímám jako podložené. Čurdův čin je smutným příběhem, který by nás ale neměl fascinovat, neměl by zastínit odvahu jiných Jihočechů v odboji. Třeba Jaroslava Vacka z Tábora, vrchního dozorce věznice, který se po zadržení gestapem pokusil o útěk v táborských ulicích, četnického strážmistra Františka Mikše a jiných. Ti byli pravým opakem Čurdy. Mikš opatřil doklady svému bratrovi Arnoštovi  z výsadku Zinc. Mimochodem, Arnošt se skrýval v bytě, kde byl také Valčík, jeden ze sedmi parašutistů, kteří zahynuli po boku Gabčíka a Kubiše. Arnošta však Němci zastřelili v křivoklátských lesích, Františka, který nevyzradil nikoho ze svých spolupracovníků, popravili v Praze-Kobylisích.

Komu byste výstavu věnoval?
Všem, kteří za naši republiku položili život. Všem, kteří před popravčí četou volali: Ať žije Československo! Jihočeši také přispěli k pádu nacismu. Nevyhazovaly se tu sice mosty, ale náš odboj dodával spojencům velmi cenné informace z protektorátu. Tenhle národ nebyl za války jako ovce.

Jak vnímáte atentát na Heydricha?

Jiří Dvořák, Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Č. Budějovicích:
Atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha byl mimořádně významnou akcí českého, resp. československého domácího i zahraničního odboje. Je pochopitelné, že nacistická reakce a následný teror se podepsal na jeho dalším hodnocení, které bylo, je a bude, ovlivněno jak politickým, tak i generačním pohledem. Vyslovené názory se mohou diametrálně odlišovat. 
Z hlediska odboje to ale nebyl atentát, ale měla to být regulérní poprava. Ovšem samopal se zasekl, tak nastoupila výbušnina. Dodnes se vedou spory, zda se měla akce uskutečnit či ne, dnes již víme, jaké oběti musel český národ přinést (5000)! Dle mého názoru je nutno ocenit tento statečný čin, protože „z hlediska vyššího principu mravního … vražda na tyranu není zločinem" (Jan Drda, Němá barikáda, Praha 1946, povídka Vyšší princip, film Jiřího Krejčíka z r. 1960 s Františkem Smolíkem), a to i bez ohledu na tragické následky pro domácí odboj. Český národ se tímto činem jednoznačně přihlásil k boji proti nacistické nové Evropě a jejím ideálům. Nikde jinde v nacisty okupované Evropě nebyla likvidace tak vysoce postaveného představitele Třetí říše provedena. Já osobně si velice vážím všech přímých účastníků a také všech jejich pomocníků z řad obyvatel tzv. Protektorátu Čechy a Morava, bez kterých by se asi tento čin neuskutečnil. Bohužel, jako Jihočech těžce nesu, že to byl právě Karel Čurda ze Staré Hlíny u Třeboně, který své spolubojovníky zradil! A připomínám, že do tzv. druhého stanného práva – heydrichiády – platilo, že Češi dělali rozdíl mezi Němci a nacisty, po Lidicích a Ležácích již tak tomu nebylo, nacistický teror se plně podepsal na onu českou reakci platící 
v době divokého odsunu Němců!

Filip Lýsek, ředitel Regionálního muzea v Č. Krumlově:
Připomínka výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha vyvolává dodnes otázky. Je pozoruhodné, že jejich meritum nevězí v posuzování myslitelných důsledků dalšího politického vývoje v kontextu dlouhotrvajícího válečného konfliktu vedeného z titulu ideologie a moci, nýbrž ve striktním hodnocení morální odpovědnosti aktérů jednotlivého činu. Takové vnímání osudové historické události je reakcí na desetiletí, kdy bylo vědomí národa programově formováno ideologicky prosazovanými mravními cíli. Pojďme využít připomínky výročí atentátu na R. Heydricha k úvaze nikoli nad důsledky jednotlivého činu pro stovky a tisíce následně bezprecedentně perzekuovaných, nýbrž nad mravním dopadem diktátu moci a totality na národ jako takový. Mám za to, že se nabízí příležitost získat plastický obraz, nakolik jsme 67 let po skončení II. světové války a 22 let po listopadových událostech při obhajobě svobody, demokracie, občanských a lidských práv důslední a věrohodní.

Marek Šmíd, Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Č. Budějovicích:
Sedmdesát let, jež tento rok uplynou od atentátu na zastupujícího říšského protektora 
Reinharda Heydricha, nás opětovně nutí přemýšlet nad pozadím a širšími souvislostmi tohoto zásadního činu našeho zahraničního odboje uprostřed druhé světové války a promýšlet odvážné činy hrstky statečných mužů, kteří se k úkolu zlikvidovat Reinharda Heydricha podjali.
Pokud nechceme být militantními fanatiky, dojdeme k závěru, že atentát na Heydricha nelze zřejmě ospravedlnit, jako nelze omluvit žádné vraždění v dějinách, ale lze jej pochopit. Ostatně Heydrichovy plány s českým národem, jak je předložil po svém příchodu do Prahy v září 1941, usilovaly s hrůzostrašnou přímočarostí o faktickou likvidaci českého národa. Hrůzou tak musely naplňovat jak obyvatele Protektorátu Čechy a Morava, tak představitele zahraničního odboje v Londýně.
Benešovo rozhodnutí zlikvidovat Reinharda Heydricha, významného politika Třetí říše, bylo volbou menšího zla mezi těžkými rozhodnutími složitých válečných let ve snaze zvýšit prestiž samotného Edvarda Beneše v protinacistické koalici.
Smutným následkem akce atentátníků z května 1942 byly po Heydrichově likvidaci tisíce zmařených lidských životů statečných obyvatel naší země, kteří podlehli nacistickým represím, ať již v Lidicích, Ležácích či jiných českých a moravských městech, městečkách či vesnicích. Ale národ přežil a v následujících letech světového konfliktu se definitivně zbavil nacistického jha, obnovil svoji samostatnost a vrátil se, třeba načas a v novém pojetí, ke svým demokratickým základům a hodnotám první Československé republiky.

František Fürbach, Muzeum Jindřichohradecka:
Atentát na nacistu Reinharda Heydricha vzbuzuje, jak se zdá, i po sedmdesáti letech polemiky. Hodnotíme-li tento čin jako historický fakt, tedy v kontextu dobové situace, jednalo se nepochybně o dosud nejvýznamnější projev odporu proti fašistické okupaci. Z hlediska mezinárodního tak sňal z Čechů nálepku kolaborantského národa, šířenou hlavně samotnými Němci a alibisticky i bývalými československými spojenci, kteří Československo v Mnichově předložili Hitlerovi. Náš protifašistický odboj začal svět brát vážně. Z hlediska samotných účastníků, tj. československých vojáků, kteří atentát provedli, je to jednoznačně hrdinský čin, který je třeba vysoce ocenit. Co se následků, to znamená tragického období tzv. heydrichiády, osudu Lidic a podobně, týče, je dobré 
si uvědomit, kdo to Reinhard Heydrich byl i co plánoval a že původci atentátu těžko mohli takovou míru bestiality okupační moci, která se za jeho smrt brutálně mstila, předem předpokládat.

Autor: Luboš Dvořák

26.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Diváci se během Krampus show Kaplice náramně dobře bavili.
103

Krampus show 2017 převedla úchvatnou podívanou

Na prvním místě ve své kategorii se umístili Kvildští. Starosta Václav Vostradovský (uprostřed) převzal za výsledky v třídění za obec Kvilda diplom.

Ve třídění jsou Kvildští jedničky

Horalky přivezly krásné stříbro

Prachatice - Dívčí tým hokejbalistek HBC Prachatice, který nastupuje pravidelně v přeboru mladších žáků, tým „Horalek“, se vydal do Kralup na předvánoční turnaj žen.

Narodila jsme se

Prachaticko - Představujeme vám miminka nově narozená v prachatické porodnici.

Kam na nejlepší svařák. A za kolik?

/INTERAKTIVNÍ MAPA/ Proklikejte si, kolik zaplatíte za dvě deci svařeného vína či punče na vánočních trzích na náměstích českých, moravských a slezských měst.

První krok k maturitě mají studenti za sebou, plesali v Národě

Prachatice – Dvanáct slečen a jediný chlap Vítek Kovář. Taková je maturitní třída 4. C prachatické VOŠS a Střední pedagogické školy.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT