„Čím víc jsem dál na jihu, tím se mi tu líbí víc. Atlantický oceán je mi navigační pomůckou, Atlantický oceán. Pokud ho budu mít po pravé ruce, měl bych jet správně,“ je zatím výborně naladěn cestovatel Tadeáš.

Rozhodl se totiž, že pro příštích nejméně sedm měsíců opustí rodnou hroudu a pokusí se přejet z marockého Tangeru do jihoafrického Kapského města. Momentálně se nachází někde poblíž marockého Agadiru. A šlape dál. Drží se svého původního plánu a denně našlape 80 až 120 kilometrů. A tak pomalu ukusuje z naplánovaných sedmnácti tisíc kilometrů, které chce zdolat.

Trochu strach měl z návštěvy Rabatu, kde vloni vinou zlodějíčků jeho cesta skončila. Právě tam ho přepadli a ukradli mu kolo. Každopádně je pro tamní obyvatele velkou atrakcí, lidé se s ním fotí a nabízejí mu kde co. „Sedmkrát jsem dostal nabídka kvalitního hašiše, třikrát pozvání na čaj, u silnice jsem dostal skoro pět kilo mrkve a čtyřikrát nechyběla ani nabídka k sňatku,“ popsal marocké zážitky pro čtenáře Deníku. A dodal, že už nešlo jíst jen tu mrkev a musel si uvařit něco dobrého k snědku. Mikulášskou nadílku si Tadeáš užíval za zvuků klasického afrického „bigbítu“. „Mikuláše tu sice neznají, ale čertovsky dobře hrajou,“ ujistil.

Někdy v pondělí se Tadeáš Šíma seznámil s Ibrahimem. Nejen rodiče a kamarádi tak kontrolují, zda je Tadeáš v pořádku, dělá to prý i Ibrahim: „Každý den mi přesně ve 14.30 hodin zavolá, a řekne: Tadééš? Agadir? A potom, co já mu řeknu název jiného města cosi zahuhlá a zavěsí.“