Vzdal své tradiční cesty na domácí trhy, kam jezdil čtyři desetiletí prodávat své koše. „Už mě taky zmáhalo dlouhé stání a mnoho řečí, jako nakonec na vánoční trhu ve Freistadtu,“ popisuje. Ještě na jaře upletl 200 metel pro velikonoční trh v Traunu, pak ale přišla pandémie, a tak je udal po okolí…

Už mu trochu neslouží nohy, chodí o holi, ale pořád pravidelně, většinou dopoledne, sedá v dílně, kde plete košíky a rýžová košťata. Naučil se to před více než devadesáti lety od staršího bratra. „Tehdy byla chudá doba, nemohl jsem se ničemu učit,“ vzpomíná. Rodiče ho tedy poslali na práci na malý statek. Třináctiletý kluk tam pomáhal – a právě pletl z proutí. „Že to obnoví po padesáti letech jako čerstvý penzista, a především pro svou zábavu, to si v dětství nejspíš nepomyslel,“ popisuje list.

Trvá to čtyři až pět dnů, než desetinásobný dědeček v dílně uplete slaměný košík. Materiál shání u všech okolních zemědělců. Seká si prý u nich slámu sám kosou. Doma stébla dlouhá přes metr jedno po druhém očisťuje od květenství a nečistot. Své práce hromadí v zahradní chatce – tucty nákupních košíků, malé ošatky na chleba, košťata nebo dřeváky s koženou podrážkou. Polovina výrobků je objednaná, zbytek zásoba, která nikdy dlouho nevydrží. „Poptávka trvá,a když pan Mayr už nemůže jezdit na jarmarky, chodí zákazníci za ním,“ pokračují OÖN.

Prožil toho hodně, taky osm let války, která skončila zajetím ve Frísku. Později pomáhal svým pěti dětem stavět domy, když zrovna nebyl na cestách jako agent pojišťovny. „Žiju rád, hlavní ale je, že člověk může pracovat,“ říká. Za svůj vysoký věk prý děkuje „dobrým genům“, ale taky tomu, že nebyl žádný piják – to ho prý udržovalo mladým. Na partičku karet ale do hospody chodil rád. Přestal v roce 1992, aby byl vůbec taky někdy doma, řekl lineckému deníku s úsměvem na manželku Franzisku (87). Jsou spolu už 63 let. Když se brali, byl to prý nejhezčí den jeho života…

Foto: Deník/OÖN/ Alexander Schwarzl

„Vznětlivé“ Rakousy

V Horních Rakousích hoří v zemědělství ročně asi 200krát, píší OÖN. Celorakousky jsou to čtyři požáry denně, mezi lety 2008-18 průměrně 1455 za rok. Průměrná škoda dosahovala 53 milionů eur (v Horních Rakousích za rok kolem deseti milionů), na jeden oheň 36 500. Událostí přibývá, v roce 2008 jich bylo 1148, deset let poté 1568, tedy o 35 procent víc. Asi pětinu požárů způsobila závada na elektroinstalaci. "Dnes je v zemědělství mnoho přístrojů poháněných akumulátory, mechanizované krmení a počítače. Všechno je techničtější, a tím také choulostivější,“ říká v listě Manfred Hübsch, expert vyšetřování příčin požárů a výbuchů. Často podceněné nebezpečí vychází i ze sváření, lidských chyb a sebevznícení sena a slámy. Poslední uváděná příčina ale už není velkým tématem, protože dnes už pracuje jen málo farem s klasickým senem – většina užívá balů a ty jsou méně náchylné ke vznícení.

Okradli spícího Čecha

„Zatím co český řidič spal v kabině, vybrali neznámí pachatelé na B20 v okrese Rottal-Inn jeho náklaďák,“ píší PNP. Cena odcizeného zboží je asi 45 000 eur. Podle policie 29letý Čech zaparkoval ve čtvrtek večer na parkovišti v Průmyslové ulici ve Falkenbergu a uložil se ke spánku. Když se ráno vzbudil, byla plachta jeho vozidla rozříznuta a z patnácti palet zmizelo zboží, převážně kosmetika, popisuje list. Škoda na vozidle je asi 2000 eur. Vyšetřovatelé v Eggenfeldenu doufají, že se najdou svědkové neobvyklých pohybů v místě od čtvrtečních 21 do pátečních 4.30 hodiny.

Jehovisté po videu

Svědkové Jehovovi, náboženské společenství „vykladačů Bible“, v Rakousku uznané od roku 2009 státem, sdružují v Horních Rakousích 4500 členů v 52 obcích. Od vypuknutí pandémie celebrují své mše jen videokonferencemi, říká v OÖN 60letý Christian Müllner z Kirchbergu/Theningu, jeden ze dvanácti „nejstarších“ ve společenství Leonding-Linec. Opatření má trvat do podzimu. „Scházení se pro nás znamená hodně, ale ochrana ostatních i našich členů má přednost,“ říká.

K životu společenství list připomíná, že se Svědkové nechtějí účastnit politického života, hodlají zůstat „neutrální“, a proto neuplatňují volební právo. Odmítají také vojenskou službu se zbraní, jako to udělal katolík Franz Jägerstätter za nacistů. Podle historika Waltera Manoschka bylo 89 procent rakouských odpíračů vojenské služby za druhé války Svědky Jehovovými. 70 procent z nich bylo za to odsouzeno k smrti, publikoval Manoschek. Vánoce, Velikonoce nebo narozeniny Svědkové neslaví, protože všechny tyto slavnosti jsou prý inspirovány pohanskými zvyky a nepocházejí z Bible. Psychický tlak, jak jej popisují někteří „odpadlíci“ z jiných obcí, prý v Leondingu není vykonáván. „Protože náš způsob života je silně provázán s vírou, odchod ze společenství by samozřejmě silně zmenšil sociální kontakty. Ale na mé lásce k mým dětem, kdyby se někdy pro odchod rozhodly, by to nic nezměnilo,“ říká Müllner.

Kneippova ves na hranici

Od sousedů.Zdroj: Deník/PNP

Haidmühle, bavorská obec na jihočeské hranici, si chce udělat jméno prostřednictvím zdraví utužujících metod faráře Kneippa, píše PNP. Ohlásil to Heinz Scheibenzuber, když se letos představoval před volbami jako kandidát na starostu, a ve funkci na tom pracuje za pomoci společnosti integrovaného rozvoje venkova Abteiland, která sdružuje obce mezi Dunajem a Vltavou. Už přijatý koncept má s finanční podporou regionálního rozpočtu nabídnout občanům Haidmühle příležitost k atraktivnímu trávení volného času a zastavit propad počtu přenocování turistů v místě. Projekt počítá s větším využitím přírodních zdrojů okolí, potoků, samot, jezírek, i již existujících zařízení ke kneippování.

„Máme 90 kilometrů cyklostezek, mnoho turistických tras, aktivní Kneippův klub, vzorové bioprovozy a mnoho báječných míst k tankování energie,“ říká referentka turistiky Kerstin Strixnerová. Tak prý mohou velmi dobře a autenticky realizovat „pět pilířů pátera Kneippa“ (voda, pohyb, bylinky, strava a rovnováha). Nabízeny mají být také jóga, meditace, lesní lázně a putování s průvodcem. Cílem Haidmühlských je uznání za státní Kneippovo místo… Foto: Deník/PNP/obec Haidmühle