Je všeobecně známo, že Ota Pavel, autor literární předlohy k filmu Zlatí úhoři, miloval středočeskou Berounku. A přesto si ve snímku, který je částečně z doby protektorátu, „zahrály" také  jižní Čechy – řeka Lužnice, starý most v bechyňském Zářečí, nádherný kaňon zvaný Židova strouha a barokní zámeček v Bzí u Dolního Bukovska.

Obyvatelé Bechyně snímek znají hlavně kvůli scéně, kdy před nacisty prchá v místní části Zářečí postava Rozvědčíka (Radoslav Brzobohatý). Vyběhne z hospody a přes zahradu utíká na most původem z konce 19. století. Je nejprve postřelen a pak zatčení oddálí skokem do vody. Plave směrem k jezu.

Záběry mají kromě jiného dokumentární hodnotu. Ten most totiž už neexistuje. Poničila ho povodeň v roce 2002 a pak ho nahradila jiná, širší konstrukce.

Na zářečskou filmovou scénu se skokem do Lužnice si dobře pamatuje například Miroslav Janák. „Bylo mi tehdy asi patnáct let. Filmaři se nás, kluků, ptali, kde je řeka nejhlubší. Ukázali jsme jim správné místo, kam jsme skákali jako kluci taky. Nejdříve ale dno propátrali potápěči. A jak to vnímám s odstupem dnes? Film se tu netočil každý den. Je to pro mě velký zážitek z dětství," řekl Miroslav Janák.

Záběr z filmu Zlatí úhoři. Rozvědčík v podání Radoslava Brzobohatého se právě chystá skočit z mostu v Zářečí do řeky Lužnice. Tento mostek v místní části Bechyně už nenajdete. Nahradil ho modernější.Od restaurace Pod skalou se na stejný filmový skok díval Ludvík Zeman. „Brzobohatého nahrazoval dublér. Skákal určitě dvakrát. Pamatuji si, že se po prvním pokusu na břehu převlékal. Skákat musel proti proudu řeky, tam je to hlubší a bezpečnější," sdělil Ludvík Zeman.

Hospoda U Rozvědčíka se za dlouhá léta změnila. Pivo se tu už netočí. Býval tam konzum. Dnes dům slouží jako keramická dílna Milanu Voborskému. „Že se tu točili Zlatí úhoři, to samozřejmě vím. Bývalá hospoda, kterou mám teď v pronájmu, je úplně jiná. Už třeba nemá krásné dřevěné schodiště se zádveřím," zalitoval keramik Milan Voborský.

Přidal také historku, že pstruhy, které ve filmu nese chlapec  Prdelka smutné paní Rozvědčíkové, štábu nachytal na Židově strouze dědeček  jeho kamaráda. K Lužnici tento muž chodil kontrolovat stav vody.

Ve Zlatých úhořích vystupuje řada mladých mužů 
v uniformách wehrmachtu. Jsou to studenti vojenské letecké školy v Liberci, které na natáčení přivezl důstojník a někdejší bechyňský divadelní ochotník Josef Fendrych. „V Bechyni jsem několik let před filmem sloužil na letišti. Pak jsem odešel v roce 1975 do Liberce na vojenskou katedru, ale do Bechyně, kterou jsem znal, jsem se vracel se studenty na praxi. Před natáčením Zlatých úhořů přijel 
k nám na katedru produkční, že potřebuje asi dvacet mladíků, aby hráli německé vojáky. Řekl, že je máme naučit reagovat na německé povely. Třeba: K poctě zbraň," vypráví dnes devětasedmdesátiletý senior Josef Fendrych.

Z bechyňského letiště pak adepti vojenského pilotního řemesla jezdili natáčet – a také se někdy i najíst. Ve filmu je třeba zachycen výlov. „Hostinský vojákům upeče ryby, které filmaři nechali ve velkém přivézt. To jídlo bylo skutečně z ryb," řekl Josef Fendrych. On sám ve filmu nehraje, ale jeho kolegu učitele oblékli jako německého důstojníka a dokonce spoluzatýká na mostě Rozvědčíka.

Záběr z filmu Zlatí úhoři. Převozník Prošek (na kole) veze židovské rodině srnčí, které dává sílu. Míjí zámek v Bzí s reliéfy erbů na zdi. Vojáci wehrmachtu mají ve filmu velitelství v zámku v obci Bzí u Dolního Bukovska. Objekt přestavěný roku 1650 v barokním stylu má čtyři křídla kolem nádvoří. Místní lidé památku poznají podle vstupního portálu s reliéfy erbů. Starosta Dolního Bukovska František Mazanec připomněl, že kromě zámku filmaři využili i přilehlý Pivovarský rybník. „Odtud je scéna s výlovem. Vše je dobře poznat i po letech. I objekt napravo od rybníka stále stojí. Zejména mezi staršími obyvateli se o natáčení Zlatých úhořů pořád dobře ví. Dalším filmem, který dílem vznikal na zdejším zámku, byla komedie Svatba upírů," podotkl starosta Mazanec.

Samotný zámeček od natáčení trochu zchátral, ale snad se mu blýská na lepší časy. Belgicko-ruští vlastníci podle starosty žádají o dotace, aby mohli památku opravit. „Uvidíme, jestli budou se žádostí o dotaci úspěšní. Všiml jsem si, že vyměnili kus střechy a shnilé trámy," sdělil František Mazanec.

Když jsem honil na hrázi Prdelku, zakopl jsem správně hned poprvé

Když v úvodu filmu komentuje Vladimír Menšík snovou scénu, při níž převozník Prošek  tahá z řeky různé druhy ryb, stojí kolem auta na břehu komparzisté z bechyňského divadelního spolku. Právě tam si vybral režisér Kachyňa Milana Dvořáka do role pomocníka porybného. V kostymérně později vyfasoval gumový plášť s kapucí. V roce třímal hůl. Jeho úkolem, bylo (ne)chytit  Prdelku při pytlačení.

Záběr z filmu Zlatí úhoři. Pomocník porybného v podání bechyňského ochotníka  Milana Dvořáka vyčkává, až vyrazí za malým pytlákem.„Honím ho po hrázi rybníka v obci Bzí. V ději bylo napsáno, že kluk musí zdrhnout.  Měl jsem běžet za ním, ale pak věrohodně zakopnout. Režisér, skvělý člověk, mi řekl, že je to těžké i pro opravdového herce. Povedlo se mi to hned napoprvé, pan Kachyňa byl spokojen," říká Milan Dvořák, kterému bude letos 80 let.

Ve filmu se objevuje i ve chvíli, kdy porybný v malé venkovské uličce naoko bije Prdelku. „Kvůli natáčení jsem jel autem na Berounsko. Vzal jsem si na to dovolenou.  Když jsem dorazil na místo, začalo příšerně pršet. Jiří Cízler, co hrál porybného, si sednul ke mně do auta a hodiny jsme si spolu povídali o všem možném, hlavně o divadle," vypráví Milan Dvořák.

Z filmového setkání, které se uskutečnilo zhruba před 35 lety, je dodnes nadšený. „Ve štábu byli úžasní lidé: kostymérka, režisér, ten malý kluk Martin Mikuláš byl moc šikovný. Viděl jsem krásnou Elišku Balzerovou. Líbil se mi humor Vladimíra Menšíka, který už měl potíže s dýcháním a  jedl prášky. Nikdy na tohle filmování nezapomenu. Vzpomínat budu do konce svého života," řekl Milan Dvořák. Když běží Úhoři v televizi, vždycky se k nim rád vrací. 

Eliška Balzerová dublérku odmítla

Záběr z filmu Zlatí úhoři. Eliška Balzerová v koupací scéně, která vznikala v tůni u Bechyně.Krásné romantické kaňonovité údolí potoka kousek od Bechyně a krásná žena. Tak by se daly stručně popsat poměrně slavné koupací záběry na Elišku Balzerovou ve Zlatých úhořích. Traduje se, že herečka, která v roce 1977 přešla z Českých Budějovic do Vinohradského divadla v Praze, nahou scénu točit vůbec nechtěla. Bránil jí v tom stud.

Pak štáb přivezl dublérku. Její malá postava se herečce nelíbila. Měla krátké nohy. To zřejmě přimělo tehdy asi osmadvacetiletou představitelku paní Rozvědčíkové, že změnila názor. Režisér se jí snažil scénu ulehčit a poslal štáb na oběd. „Pane režisére, kdybyste tady zůstal jen vy a pan kameraman, tak do té vody vlezu, zaplavu a vylezu. Já tam vlezla, vylezla a znovu tam a zpátky, a než jsme to natočili, celý štáb už byl po obědě, seděl nahoře na stráni a měl pěkné kino. Byla jsem na mrtvici," řekla Eliška Balzerová dříve pro časopis Reflex.