V noci se už ve svém domě necítila bezpečně. Sousedka Petra Wagnerová našla promptně řešení: V domě obou vdov by mohl přespávat irácký žadatel o azyl Hawree Bawi (29), ubytovaný u Wagnerů, aby se už nemusely bát. Od té doby je Hawree takříkajíc osobním strážcem dvou žen, píší OÖN.

„Zařídily jsme mu u nás pokoj. Když v noci slyším nějaké zvuky, mohu zaklepat na zeď a on se jde podívat, jestli je v domě všechno v pořádku. Kdybych upadla, byl by tady, aby mi pomohl. Od té doby, co je u nás, se cítím jistější,“ říká Leopoldine. Také Liebtraud Schwarzovou jeho přítomnost těší – nejen proto, že by mohl případné zloděje odstrašit, a že pomáhá v domě a na zahradě. Jako její kamarádka si ho velmi oblíbila. „Přišel k nám několik týdnů po manželově úmrtí, které mě velmi trápilo, ale Hawree mi pomohl se z toho dostat. Je přátelský a mně se stal svým způsobem synem,“ říká. Také její děti a vnoučata jsou rády, když vědí, že je tu někdo, kdo je chrání.

Hawree Bawi přišel do Rakouska před dvěma roky. Od letošního února žije v Altenbergu. V Iráku byl úředníkem, po atentátech jezdil k rozbitým budovám a zaznamenával škody. Tím upadl do hledáčku Islámského státu. Když se tato teroristická organizace pokoušela ho zavraždit, utekl. Jeho manželka zůstala v Iráku, od té doby s ní stejně jako se svou matkou jen telefonuje.

U sousedek tráví denně dvě až tři hodiny, někdy víc. „Hodně spolu mluvíme, cvičím si tedy němčinu,“ říká. Kromě toho vozí v obecním elektroautě další staré občany například k lékařům a na takzvaný šek služeb pomáhá sousedům při pracích na zahradě.

Jeho největším přáním by bylo -kromě shledání s manželkou – sehnat opravdovou práci. „To mu přejí z celého srdce i obě jeho ,schovanky´ Leopoldine a Liebtraud. A jestli pak nebudou Hawreeho postrádat? - Samozřejmě, říkají shodně. Ale nesmí prý být egoistické, má žít život správný pro mladého člověka,“ uzavírají OÖN.

Na snímku ze setkání u kuchyňského stolu jsou vlevo Leopoldine Leitnerová, Hawree Bawi a Liebtraud Schwarzová.

Referendum za nekouření?

Záměr nové rakouské koalice lidovců a Svobodných zvrátit generální zákaz kouření v gastronomii k nyní platné úpravě s vytvářením oddělených prostor v lokálech a s dalšími výjimkami vyvolal v zemi velký ohlas.

Linecký Volksblatt informuje o zvažování vídeňské lékařské komory odstartovat všelidové hlasování k uspořádání referenda k této otázce. „Rakousko má jako jiné srovnatelné země vyslovit zákaz kouření v restauracích. Krok zpátky je kontraproduktivní a škodí zdraví občanů,“ říká prezident rakouské a vídeňské komory Thomas Szekeres. „Rakousko je zemí s největším počtem kuřaček a i muži obsazují přední místo. Když politici nejsou schopni přijmout rozumné rozhodnutí, měli bychom se zeptat lidí,“ uvádí Wolfgang Weismüller, předseda sekce zaměstnaných lékařů vídeňské komory. Rakouská společnost pro patologii v otevřeném dopise šéfům obou stran připomněla, že jen pasivní kouření zabíjí v zemi tisíc lidí ročně.

List doplnil, že všelidové hlasování ke konání referenda iniciuje Národní rada. První a dosud jediné se konalo v roce 2013 k branné povinnosti. Nebylo právně závazné, ale tehdejší koaliční strany se předem zavázaly výsledek akceptovat. Při volební účasti 52,4 % bylo 59,7 % pro pokračování všeobecné branné povinnosti a civilní služby, 40,3 % si přálo zavedení profesionální armády a možnost dobrovolného a neplaceného sociálního roku jako alternativy.

Jako kuriozitu dodejme, že téma se objevilo i v citátech týdne podle OÖN. „Jediní, kteří (z navrhované změny) mají radost, jsou uklízečky,“ řekl štýrský zemský rada pro zdravotnictví Christopher Drexler (ÖVP).

Zavřeli popírače holocaustu

Vrchní zemský soud v Linci jako odvolací poněkud redukoval 74letému bývalému lékaři z Mühlviertlu trest za popírání holocaustu – ze 24 měsíců odnětí svobody na 18, z toho půl roku nepodmíněně, píší OÖN.

Obviněný napsal v září 2016 členům obecní rady Mauthausenu mimo jiné, že „holocaust v plynových komorách hitlerovského Německa je hanebná lež vymyšlená sionisty, aby nás mohli nestydatě vykořisťovat. Je jisté, že ani v koncentračním táboře v Mauthausenu žádné plynové komory nebyly a nikdo tu nebyl otráven plynem.“ V dalším dopise radě vyžadoval vyjádření, „proč, a v zájmu koho bylo 60 let a bohužel stále je v tomto táboře uváděna tato hollywoodská inscenace zneuctívají oběti…“

Vydry k odstřelu

Hornorakouská vláda 15. prosince povolila „odnímání“ dosud celoročně chráněných vydřích „lupičů ryb“ na čtyřech řekách a potocích bez početního omezení na tři roky., informuje Volksblatt. Ono „odnímání“ od 1. listopadu do konce února mají realizovat osoby oprávněné k lovu odstřelem a odchytem do pastí s následným usmrcením podle mysliveckých pravidel. Březí samičky musejí být ušetřeny, eventuálně vypuštěny zpět do přírody.

Rozhodnutí se opírá o zjištění expertů na vydry Andrease Kranze a Clemense Ratschana, podle kterých je v Horních Rakousích mezi 600 až 836 kusy těchto zvířat, která stav ryb na vyjmenovaných tocích značně decimují. „Tato opatření slouží k ochraně stavu ryb a stejně jako v případě všech dalších udělených výjimek je při jeho realizaci nutno trvale hledět na udržení dobrého stavu vyder v regionu,“ řekl zemský zemědělský rada Max Hiegelsberger.

Lezecké haly živností?

Úřední soud v Darmstadtu nařídil, že místní sekce Německého alpského svazu (DAV) se musí s její lezeckou stěnou zapsat do obchodního registru řemesel. „Signální rozhodnutí by mohlo největší sportovní klub se 1,2 milionu členů donutit přeorganizovat svou celoněmeckou síť 200 lezeckých hal. Obce a spolkové země by měly přehodnotit podporu těchto zařízení, protože příspěvky klubovému sportu jsou přípustné, ale pro subvence privátního podnikání platí daleko přísnější předpisy,“ píše PNP. Finančníci už léta zjišťují, že sportovní kluby pronikají do komerčního prostředí, kde vlastně nemají co dělat. Jsou například gymnastické oddíly, které provozují fitness centra.

Deník dodává, že toto lezení prožívá celosvětový boom. Jen DAV podle informace jeho mnichovské centrály ročně otevírá deset až patnáct lezeckých hal. To spolku od roku 2000 přivedlo 300 000 nových členů, jak uvedl jeho kluibový časopis Panorama. V roce 2020 v Tokiu bude sportovní lezení poprvé olympijskou disciplínou.

Z právního hlediska je i DAV sportovním klubem, který sleduje ne zisk, ale ideály. Z tohoto pohledu posuzuje i finanční úřad jeho lezecké stěny jako „účelový provoz“, jehož přebytkový zisk se na rozdíl od podnikání nezdaňuje. Soudy tedy vážily otázku, zda DAV jako sportovní klub a komerce nejsou nepřípustným způsobem propojeny. Hessenský spor je veden už tři roky a zavítal i na Vrchní zemský soud ve Frankfurtu, jehož senát rovněž dospěl k závěru, že u lezecké haly se jedná o podnikání.

„Lezecká stěna DAV není žádnou řemeslnickou provozovnou, ale sportovištěm,“ oponuje samozřejmě ředitel DAV Olaf Tabor, a obává se, že rozsudek může mít precedenční účinek.

Podobný spor trvá v Berlíně už deset let a zabývala se jím už i Evropská komise. Privátní provozovatel žaluje berlínský senát za to, že pronajal velký pozemek ve špičkové poloze za minimální nájemné berlínské sekci DAV. „Expanze DAV má dopad i na komerční lezecké haly,“ uzavírá PNP a cituje Michaela Dreißigackera, šéfa haly v Bensheimu: „Poté, kdy v Darmstadtu otevřeli, jsme během pár měsíců ztratili 38 procent obratu. DAV jde i tam, kde už jsou soukromníci. Pro nás je to stále těžší.“

Dostanou svou zkratku?

Staré SPZ už prý nebudou jen na veteránech.

Radní okresu Regen Rita Röhrlová zahájila oficiální řízení ke znovuzavedení staré poznávací značky VIT, která bývala na vozidlech uvedených do provozu v bývalém okrese Viechtach. Slíbila to občanům ve volební kampani, „a co se slíbí, musí se dodržet,“ říká. „Přeje si to mnoho lidí a nikomu to neubližuje.“ Nevidí tedy důvod lidem přání nesplnit a dolnobavorské vládě jako k tomu kompetentní osoba napsala, že starou značku chtějí. Jiná cesta nevede než přes regionální vládu, státní ministerstvo vnitra, výstavby a dopravy ke spolkovému ministerstvu pro dopravu a digitální infrastrukturu, popisuje PNP. Podle Röhrlové počítají s rozhodnutím na jaře.

Zpíval v base

Písničkář Voodoo zpíval vězňům.

V pátek 15. prosince poránu zpíval „strizzi (česky strýček) mezi rakouskými písničkáři“ Voodoo Jürgens (34), občansky David Öllerer, potrestaným ve věznici Garsten o dámách horizontálního řemesla, chlastu či o svém dětství v Tullnu „mezi cukrovou boudou a spalovnou mršin“, a měl je „pevně v rukou“, uvádějí OÖN. Smáli se, tleskali, dupali, volali po přídavku… Ve studené vězeňské kapli ho a jeho kombo Ansa Panier poslouchalo asi 50 vězňů.

K vydání se po stopách Johnnyho Cashe a jeho legendárních vystoupení v Sankt Quentinu a Folsomu ho vyzval Georg Kamptner, duchovní věznice. Ten organizuje s kulturní iniciativou „Uvnitř&Venku“ a s podporou ředitele Christiana Neubauera vícekrát za rok koncerty pro odsouzené. Ne každý potrestaný od 18 měsíců po doživotí se jich ale smí zúčastnit. „Těžcí“ zločinci jsou vyloučeni, zbytek se může zapsat do listiny zájemců.

Po hodině Voodoo odešel z pódia zpocený a šťastný, píše linecký deník. „Bylo to ,echt cool´, rozhodně nejneobvyklejší místo, kde jsem kdy vystoupil,“ řekl pro OÖN. A jestli prý osazenstvo mohl na chvíli vytrhnout ze smutku, je prý spokojen. „Jürgens ví, o čem mluví. Když mu bylo sedm let, skončil jeho otec ve vězení. V Garstenu zpíval taky pro něho,“ uzavřely OÖN.

Na snímku s kapelou ve vězeňské kapli je písničkář třetí zleva.

Postižení pomohli pivovaru

Postižení pomáhají v pivovaru.

V celé zemi sbírají v předvánočním čase dary pro lidi v nouzi a postižené. Protože je ale „poptávka“ také po jejich smysluplném zaměstnání, projevu pozornosti a uznání, našla komuna vlastníků pivovaru Freistadt vlastní cestu, jak těmto občanům přinést do všedních dnů trochu radosti, píší OÖN. Už delší dobu pomáhají při ručním ukládání pivních lahví do balení po šesti, od září pak v pivovarském hostinci škrábou brambory. Za měsíc jich zpracují kolem tuny. „Máme z této kooperace skutečně radost, protože nám pokrývají kus pracovních postupů. Pro tyto mimořádné zaměstnance to představuje kromě přivýdělku ještě smysluplné zaměstnání v družném kroužku – je to situace ,win-win´, která má pro obě strany enormní přidanou hodnotu,“ říkají ředitel firmy Ewald Pöschko a prokurista pro gastronomii Helmut Satzinger (na snímku s kolektivem pomocníků).

Nechápaný „zeman“

Mladý majitel domu na rynku.

„Už se totálně zbláznil,“ říkali před dvanácti lety kamarádi Klause Rauschendorfera. Jaký jiný 18letý by přišel na nápad koupit si za namáhavě našetřené peníze rozpadající se barák na náměstí v Plattlingu, kde bydleli holubi, a hodlat jej renovovat svépomocí?! Jenže jejich kumpán tím okamžikem začal žít svůj sen, píše PNP.

Učeň na obchodníka v průmyslu objevil na internetu, že dům na Ludwigově náměstí je ke koupi. „A to docela levně,“ říká ještě dnes se světýlkem v očích. Stál 95 000 eur, což bylo pro něho „stravitelné“, protože mohl v bance složit právě požadovanou třetinu kupní ceny. Začala mu doba, kterou popisuje jako „intenzivní“. Zatím co jiní sebou po 40hodinovém pracovním týdnu „hodili na gauč“, makal Klaus 20 hodin – denně, uvádí pasovský list. Po práci ještě „pingloval“, obsluhoval až na čtrnácti lidových slavnostech za rok a „jaksi bokem“ zasanoval barák na náměstí během čtyř let.

Ve 22 letech měl tedy dům, ale brzy se zase jen v normálním zaměstnání „nudil“. Rozhodl se mít vlastní zámek. Brzy ale zjistil, že to je „jiná vesta“ než devastovaný dům ve městě. Třikrát byl po jednáních slibujících úspěch ještě přeplacen, ale nevzdal to, jen místo zámku si „prozatím“ pořídil idylickou usedlost Haggn v Neukirchenu v okrese Straubing. Renovoval s láskou k detailům hostinské pokoje, vytvořil byty, sanoval maštal, která nyní slouží k pořádání kulturních akcí a svateb. „Od číšníka k majiteli panství, to je vzestup, který tehdejší kamarády omračuje,“ dodává PNP.

Kolik odpadu produkují sousedé

V Bavorsku připadá ročně na jednoho občana kolem 490 kilogramů odpadu. Letos je to o čtyři procenta víc než loni. Výrobci a konzumenti loni vyprodukovali 6,3 milionu tun odpadu. Asi čtyři miliony jsou z toho recyklovatelné suroviny, zbytkové 2,3 milionu tun jsou páleny. Na skládky je odkládáno přes 600 000 tun.

Občan se loni zbavil průměrně 78 kilogramů starého papíru, 23 kilogramů skla a 21 kilogramů lehkých obalů. Do bioodpadu uložil 72 kilogramů. 6,5 kg připadlo na elektroodpad, 4,4 kg na textilie.