Ještě v roce 1947 sem chodily děti. Na Boleticích se podepsaly odsuny a pak obec na dlouhá léta zmizela z očí ve vojenském prostoru.


Stojíme u kostela svatého Mikuláše z 12 století, který byl v uplynulých letech – díky občanskému sdružení Boletice a též díky financím Armády České republiky – zachráněn. Území okolo kostela se zbytky zaniklé vesnice připadlo v loňském roce – poté co byl zmenšen vojenský prostor – pod správu obce Kájov.

Podle Lenky Augustinové by měla být oblast do pěti let důstojným místem, které by připomínalo, že zde ještě v roce 1921 žilo 394 obyvatel v 56 domech.


„Máme ještě v obci pamětníky, kteří sem chodili do první třídy," říká Lenka Augustinová ze sdružení Radost pro všechny. které zastřešuje současnou revitalizaci okolí kostela. Pár kroků od nás pracuje několik mužů na likvidaci náletových dřevin. Jsou to terapeuti a klienti z psychiatrické léčebny Červený Dvůr.


„Byl jsem tu loni na podzim v kostele na koncertě pěveckého sboru a místo mě okouzlilo. Konec konců má s červeným Dvorem i historické souvislosti. Pak jsem se dozvěděl o snahách revitalizovat toto území – a napadlo mě, že by byla třeba každá ruka," říká terapeut Alexandr Debnár, třímající v rukou motorovou pilu. Klienti sem chodí dobrovolně a jsou vzorně opečováváni.


„Pokaždé jim upečeme nějaký dezert," říká Lenka Agustinová, která je profesně ředitelkou kájovské školy, a dovede si živě představit život, který se – de facto ještě nedávno – odehrával ve zdech nyní znovu vystupujících na světlo světa. „Když sem přijdu, přeběhne mi opravdu mráz po zádech," říká.


Nedaleko od školy jsou zbytky fary, sklepy domů a zdi dalších objektů. „Nedávno mi volal jeden pán, který jezdí do Kájova na sraz heligonkářů, a řekl mi, že zde měl v osmašedesátém ustájené koně při natáčení filmu Slasti otce vlasti," říká kastelán boletického kostela Gerhard Scherhaufer a ukazuje na zbytky zdí s dochovanými okny.