Podnik odebírá z blízké papírny Plattling teplou vodu a rozvádí ji 185 kilometrů dlouhým trubkovým systémem pod pole. Tak udržuje chřest v teplotě i přes venkovní mráz. „Protože jsou letos Velikonoce velmi brzy a lidé si na slavnostních stolech přejí chřest, začali jsme půdu zespodu pařit už 20. ledna, tak brzy jako ještě nikdy ne,“ říká v PNP vedoucí projektu Christoph Neumeier.

Sklizňoví pomocníci tahají denně ze země šest až osm tun chřestu. Podle Neumeiera je to obrovská výzva. „Chřest obsahuje přes 90 procent vody, je nebezpečí, že během sklizně zmrzne,“ říká. Aby jej po vytažení udrželi v teplotě, ukládají rostliny do termoboxů a každou půlhodinu je transportují k temperovanému nákladnímu autu na okraji pole. Odtud jej odvážejí ke zpracování do Geiselhöringu (okr. Straubing-Bogen). „Aby ani sklizňoví pomocníci nemuseli mrznout, mají k zahřátí připraveny vytápěné stany,“ uvádí list.

Odmítají jít do tepla

V Linci žije na ulici 50 až 70 lidí. Část z nich tam trávila i nedávné mrazivé noci, píší OÖN a přibližují jednoho z nich, Josefa P.

„Kempuje“ na zvlášť frekventovaném místě, při výpadovce z města pod železniční tratí. Jeho „doupě“ z plastových plachet, skládacích židlí a kufrů budí značnou pozornost. Na protější straně silnice se hromadí termoláhve, spacáky a deky, které sem pro něho snesli pozorní lidé. Mnozí volají o pomoc sociální spolek B37 - dělají si starost, aby bezdomovci neumrznuli. Vedoucí streetworker Dietmar Mayr, který v charitě pracuje už 32 let, ale říká: „Našinec by noc pod širým nebem v tomto extrémním mrazu nepřežil. Tihle lidé jsou ale chladu navyklí a často lépe vyzbrojení než horolezci.“

Zná Josefa P., který spí už osm let na třech karimatkách a ve více vrstvách oděvu ve spacáku pod plachtou. Ztroskotalo mu manželství, pro konflikt s bratrem se nechce vrátit do štýrského domova. Má nemalou penzi, ale přístup k ní má jen opatrovník jeho majetku. „Ve špatných dnech po nás hází boty a vyzývá, abychom odpráskli, v dobrých dnech se s ním dá chvilku mluvit,“ říká Mayr. Mnoho z nich jsou jako Josef psychicky nemocní a chtějí jen, aby je ostatní nechali na pokoji. Dobře míněná nabízená pomoc kolemjdoucích jen zvyšuje tlak na ně – nechtějí být zváni na kávu nebo domů, tvrdí streetworker. Josef P. byl už dvakrát na psychiatrii, ale protože není nebezpečný sobě ani jiným, byl vždy po pár hodinách propuštěn. Nebezpečnost by musel potvrdit lékař… Párkrát byl z místa vykázán policií, ale vždy se zakrátko vrátil, uvedl Robert Huber z lineckého magistrátu.

Kvůli třeskutým mrazům vydal ministr vnitra Herbert Kickl (FP) pokyn otevřít bezdomovcům ubytování připravená pro běžence. „Nikdo nemá v Rakousku zmrznout,“ řekl. Policie má lidi bez přístřeší „navigovat“ do nejbližšího útulku v tísni. Pokud tam bude plno, má jim nabídnout nocleh v azylovém domě. V Linci to prý ale není problém. Kapacita nouzových ubytování může být v tomto městě v extrémních podmínkách zdvojnásobena na 120 míst. „Tolik bezdomovců tu ani nemáme,“ tvrdí Mayr. Vytížení postelí je momentálně 85 procent, o víkendech nižší.

Matka unesené nechce vzpomínat

Druhého března uplynulo dvacet let od zmizení tehdy desetileté Nataschi Kampuschové. Osm a půl roku ji držel Wolfgang Priklopil v bunkru svého domu v Dolních Rakousích. Matka Brigitta Sirny poskytla rozhovor lineckému deníku OÖN.

Celý příběh prý už psychicky zvládla, ale kritický den se snaží ze vzpomínek vytlačit, jak jen to jde. Když jí o dceři nemohli nic říci v nemocnici ani na policii, bylo jí jasné, že se něco muselo stát. Nemohla ani sednout za volant. Nikdy ale nevzdala naději – dokud se nepotvrdí opak, její Natascha žije, říkala si.

Když se před dvanácti lety dozvěděla, že dcera Priklopilovi utekla, šokovalo ji to, křičela a plakala. Když se poprvé uviděly, hned ji poznala. Natascha ale řekla, že ona vypadá úplně jinak, než jak si ji představovala. Čekala prý starší osobu… Musely se znovu sbližovat, což se jim s některými dílčími problémy podařilo. „Nikdo, ani já, matka, nevěděl, jak zacházet s člověkem, který něco takového prožil,“ uvedla paní Brigitta.

Dnes se prý dceři daří s některými propady a vrcholy dobře, ale ona už nevěří, že se do jejího života kdy vrátí normalita. Nejdůležitější úsek žití, pubertu, strávila v zajetí. „Tento čas už jí nelze vrátit,“ říká matka. Krátce Natascha žila u ní, ale pak začala bydlet sama. „Bylo to její přání. Po svém útěku nesnášela dobře lidskou blízkost a velký rozruch,“ vysvětluje.

Na dotaz OÖN, zda si v souvislosti s jejím únosem něco vyčítá, když toho dne měly spor, Brigitta Sirny říká, že ten konflikt je už dnes zhojen. Šlo tehdy jen o to, že dceři nachystala do školy ošacení, které si ale nechtěla obléct. Jedno si ale přece jen vyčítá. „Šla ten den teprve potřetí do školy sama. Předtím jsem ji vždycky poprosila, aby mi zavolala, že dorazila dobře. Tentokrát jsem jí řekla, že už to dělat nemusí, a šilink za telefon že si má ušetřit – byla jsem si jistá, že se jí cestou nic nestane…,“ dodala matka.

Linecký list připomíná, že onoho 2. března 1998 Natascha odešla v sedm hodin z domova ve Vídni do školy. 300 metrů před ní ji strhl nezaměstnaný elektrotechnik Priklopil do malého transportéru a odvezl ji do dolnorakouského Strasshofu. Držel ji v betonovém bunkru až do 23. srpna 2006, kdy se tehdy 18leté podařilo utéct. Priklopil pak spáchal sebevraždu.

Kampuschová, která v době zajetí získala samostudiem enormní vědomosti, dokončila základní vzdělání a zveřejnila dvě knihy. Aktuálně pracuje jako designérka šperků a žije sama ve Vídni, uzavírá list.

Taneční dny v Linci

V lineckém Posthofu si dá od 7. března do 26. dubna dostaveníčko „crème de la crème“ mezinárodní taneční scény, píší OÖN.

Po „Poblouznění“, nejnovější práci linecké choreografky Rosalie Wankové, inspirované archetypy žen z obrazů Franze von Stucka (1863–1928), které projekt otevře 7. března, přijdou 17. března na řadu andaluská hvězda flamenca Patricia Guerrerová (28) a její soubor. Představení nese název Catedral a věnuje se temné kapitole – roli ženy v církvi, doméně ovládané muži. Pět krátkých prací připomene 22. března deset let taneční iniciativy RedSapata Tanzfabrik, která nabízí mladým zdarma cvičebny a množství kurzů a tvůrčích dílen. 5. duben bude patřit National Dance Company Wales z Cardiffu se třemi rakouskými premiérami. 12. dubna přijde na řadu art-performance Linečanky Silke Grabingerové a Kanaďanky Emmanuelle Le Phan o „mezilidských rituálech“, dalším aktérem bude Charles Kaltenbacher se svými otázkami po feminismu. Pro São Paulo Dance Company včetně světové hvězdy Nacho Duato je vyhrazen 21. duben. Festival zakončí 26. dubna izraelsko-britský mistr Hofesh Shechter (42) se svým mládežnickým souborem osmi talentů, které vybral z tisícovky tanečníků. Je mezi nimi také absolventka Brucknerovy univerzity Natalia Gabrielczyková. (www.posthof.at)

Rekord teplárny

Chladno přineslo linecké teplárně historický rekord od roku 1970. Ve středu 28. února ráno dosáhla při venkovní teplotě mínus dvanáct stupňů spotřeba tepla 502 MW. Bylo to o skoro sedm procent víc než při předchozím rekordu z února 2012 se 471 MW, napsal Volksblatt. Také čtvrteční ráno „přelezlo“ se 494 MW staré maximum. Aktuálně je na teplárnu napojeno více než 85 000 bytů a 90 procent veřejných budov města.

Vymyslel tyče pro slalom

Revolucionář alpského sportu.

Sebastian Haunberger z Marienbergu u Burghausenu oslavil minulý týden devadesátiny „horkou párty“, jak řekli její účastníci, mezi nimiž bylo mnoho bývalých lyžařů. Protože pan Sebastian je mužem, který se postaral o revoluci v jejich sportu – vymyslel a zkonstruoval výkyvné slalomové tyče, bez nichž se dnes nedají závody v této disciplíně ani představit, píše PNP. A protože býval také legendárním muzikantem taneční kapely „Tažní ptáci“, než začal vyhrávat sólově třeba při seniorských odpolednech, usedl při jubileu v bílém saku a se slunečními brýlemi za svou soupravu bicích…

V Marienbergu se narodil a nikdy odtud neodešel, pokračuje list. Netrpěl ale malým místně omezeným rozhledem, naopak. Jako s těmi brankami. „Vždycky mě rozzlobilo, kolikrát byly závody v televizi přerušovány z toho důvodu, že vyražené tyče sklouzly až pod kopec a po vynesení nahoru zase musely být vráženy do země,“ vzpomíná. Jako aktivní lyžař sám udělal zkušenost, jaké to je, když se okraj rozlomené branky zapíchne člověku do stehna…

Začal tedy experimentovat a zkusil upevnit dolní konec tyče na flexibilní kloub, aby se při kontaktu s jezdcem nevytrhávala z půdy, ale naklonila se. „Bylo to tak jednoduché, že jsem se s tím zdráhal přijít – myslel jsem si, že přece není možné, aby na to přede mnou nikdo nepřišel,“ vypráví. Poprvé byly nasazeny při německém mistrovství v Sudelfeldu 1983 – 250 tyčí sám vyrobil a upevnil je na klouby. Patent přihlásil v lednu 1987.

Vymyslel i další zlepšení. Místo bambusu, který se při zlomení tříštil na ostré hrany, zkusil rattan. Za desetiletí z něj ve své dílně vyrobil kolem 28 000 slalomových tyčí. „Celá rodina mu pomáhala,“ směje se dnes jeho dcera Angelika.

K dynastii Haunbergerů, která má dodnes většinu z obyvatelstva Marienbergu, patří už i čtyři vnoučata. Jejich dědeček je jedním z těch, se kterými se lidé nikdy nenudí. Jak při jeho výročí řekl starosta Hans Steindl v žertu: „Dobře, že nejsi v domově důchodců. Ty bys tam způsobil pořádný rozruch!“ končí PNP.

Přibylo HIV pozirtvních

Loni byla HIV poprvé dagnostikována 545 lidem v Bavorsku. V roce 2016 to bylo 564 případů, předtím 634. „Nadále ale není důvod k polevení v boji proti AIDS,“ říká ministryně zdravotnictví Melanie Humlová. Lidé mohou tento nebezpečný virus v sobě nosit léta, aniž by o něm věděli. Podle ní je proto důležité se po „rizikovém kontaktu““ nechat testovat. PNP dodává, že toho času žije v Bavorsku kolem 2200 žen a asi 9400 mužů, kteří se HIV infikovali.