Kvůli koroně museli upustit od jejího stavění, a protože tento tradiční akt odpadl i loni kvůli špatnému počasí, nezbylo jim teď nic jiného než strom odstrojit a zpracovat na kousky. „Z důvodů bezpečnosti smí májka stát jen dva roky,“ zdůvodnil v pasovském listě předseda spolku Andreas Stadler. Proto v pátek jeho tým nastoupil bez publika, dechovky a piva, ale s dodržením předepsaných odstupů, ke kácení třicet metrů vysokého stromu. S pomocí mechanické ruky to trvalo jen minuty. Teď budou čekat rok, než se pustí do vztyčování nového, samozřejmě už zase ručně, uvádí list. „Bořicí“ četa je na snímku Deníku/PNP/Norberta Höhna s předsedou Stadlerem vpravo.

V parku bylo plno

V národním parku bylo husto.Zdroj: Deník/PNP

Dobré počasí přilákalo o letnicovém pondělí tisíce návštěvníků do Národního parku Šumavský les. Také chata Schwellhäusl byla v obložení, před pivní zahrádkou stály až padesátimetrové fronty, řekl deníku PNP hospodský Ludwig Lettenmaier. Instalovali zvláštní závoru, aby mohlo kontrolovat přístup. Parkoviště byla přeplněna, zvláště u Zwieslerwaldhausu, bezpečnostní odstupy snad nikdo nedodržoval. K hnutí nebylo u známé Skleněné archy: „Něco takového jsem tu ještě nezažila,“ uvedla strážkyně parku Martina Buchnová. Hospodský z Luzného Heinz Duschl své hosty, kteří restauraci brali útokem, chválí, že byli velmi rozumní, „ale pár drzounů a nerozumů“ tu bylo taky, říká.

Lipicáni k pluhu!?

Když byl pan Pammer malý…Zdroj: Deník/OÖN

Na webu jsme včera psali o tom, jak americká armáda odvedla koncem války z Hostouně do Sankt Martinu stádo lipicánů. Čtenář OÖN Erhard Pammer poslal deníku osobní vzpomínku.

„Můj strýc Karl byl velkým fandou koní a ve španělské dvorní jezdecké škole to pod plukovníkem Aloisem Podhajským dotáhl až na šéfa stáje,“ píše. „Když byl strýček v roce 1945 ze ,španělky´ propuštěn, dostal jako poděkování dva mladé lipicány. Šedá zvířata, která dostávají bílou barvu až mezi sedmi a deseti roky, přivedl ke svému otci Hermannu Pammerovi do hostince Böhmertor (snad v Leopoldschlagu – pozn. Deníku).“ Když je uviděl šestiletý Erhard, byl okamžitě nadšený. „Často jsem o koních snil. Jména těchto dvou si pamatuji ještě dnes – El Hafi a Pluto,“ vzpomíná 80letý čtenář. Připojuje otcovu poučku: Když chtějí žrát, musejí taky pracovat. „Zapřáhl tedy ušlechtileté koně před pluh. Ti si to nenechali líbit, vytrhli se a běželi zpátky do stáje… Později byli předáni jedné průmyslové rodině a cirkusu Krone,“ končí Erhard Pammer na snímku Deníku/OÖN.

Za dvě vraždy u soudu

V Linci začalo ve středu hlavní líčení se 33letým Afgháncem obžalovaným z dvojnásobné vraždy, informují OÖN. Loni 14. října odpoledne přijel už s nožem za pasem do ubytovny azylantů ve Wullowitzu, aby se znovu setkal se 32letým opatrovníkem Červeného kříže, se kterým měl od dopoledne spor kvůli pracovnímu zařazení ve sběrně odpadu. „K uklidnění“ si vykouřil jointa a když muže potkal před vchodem domova, okamžitě ho dvakrát bodnul, uvedla státní zástupkyně. Poškozený utrpěl „masivní bodné rány“ hrudníku a za čtyři dny zemřel.

„Bezprostředně po útoku, kterému obyvatelé domova svým zásahem nemohli zabránit, odjel pachatel na kole. Na usedlosti vzdálené asi 400 metrů napadl 63letého muže, který právě vykládal v garáži nákup z osobního auta. Přes opakované výzvy Afghánci odmítl vydat klíče od vozidla. Ten pak vytáhl nůž a když na něho sedlák začal křičet, mladík ho pětkrát bodl. Těžká poranění hrudníku zemědělec nepřežil.
S autem oběti odjel pachatel na Linec. V Ebelsbergu uvízl na polní cestě v bahně, popsala žalobkyně další průběh dne. Kolemjdoucí žena mu nabídla pomoc. Společně se svými rodiči, které zavolala mobilem, zapadlé vozidlo vytáhli . Až večer se rodina dozvěděla, komu pomohla,“ píší OÖN. Podezřelý byl večer zadržen v Linci. Ještě měl u sebe zakrvácený nůž…

Obhájce závěrem ujistil, že jeho mandant činy kajícně doznává. Z pohledu obhajoby by prý ale bylo žádoucí „pohlédnout za okraj talíře jednání´“. Hovořil o nashromážděném hněvu na opatrovníka běženců – jeho mandant si nechtěl nechat líbit, že se spolupracovník Červeného kříže míchá do jeho života. Tak se vyslovil i obžalovaný sám: „Cítil jsem se takovým chováním hluboce zraňován…“ Dotyčný pracovník mu prý hrozil vypovězením ze zěmě, což pro něho nebylo akceptovatelné. Obviněný ztratil nad sebou kontrolu a nedokázal se ovládnout ani později, když starý zemědělec neudělal, co od něho chtěl. „Obě jednání byla hrůzná a nesmyslná,“ řekl obhájce, ale dodal, že obžalovaný je nemocný. Zacházení s ním bez respektu ho nezměrně rozhněvalo a jednal podle toho…

K jeho psychickému stavu vyslechne soud znalkyni Adelheid Kastnerovou. Proces je naplánován na dva dny.

Stalo se mu to…

V soudní síni.Zdroj: Deník/OÖN

První den u soudu Jamala A. popsal odpoledne i web OÖN. Obžalovaný činy přiznává, ale vehementně odmítá, že by měl úmysl někoho zabít – prý se mu to „přihodilo“… Představil se s oholenou hlavou, v tmavě modrých džínsech, botaskách a červeno-šedém svetru s dlouhými rukávy, líčí list.

Jeho obhájce Wolfgang Blaschitz z Vídně si s ním nepodává ruku, ale zdraví se přiťuknutím loktů. Kvůli protikoronavirovým opatřením platí v budově soudu povinnost nosit roušky, za obžalovaným sedí novináři, pro veřejnost je průběh přenášen videem do jiného sálu. Čin svého mandanta se obhájci jeví „relativně nepochopitelným a nesmyslným“, otázka prý ale je, proč byly spáchány. Vysvětluje si to „konfliktním potenciálem“ mezi Jamalem A. a bývalým opatrovatelem azylantů Davidem H. Afghánec ho viní „z různých nespravedlností“, „nastromáděná“ zloba se „vybila“, řekl. S odvoláním na psychiatričku Heidi Kastnerovou dovozuje, že Jamal A. je nemocný – podle znalkyně byl za svůj čin odpovědný, ale zjistila u něho také „náboženské bludy“. „Má se za osvíceného. Když má pocit nespravedlivého zacházení s ním, zuří,“ řekl Blaschitz.

List pokračuje, že „mnoho lítosti z doznání obviněného ale nelze odvodit“. Říká jen, že je mu to líto, a že udělal chybu. Nikdy prý neměl v úmyslu vyhazovacím nožem někoho zranit. „Že celkem sedmi ranami nožem usmrtil dva lidi, se mu prý ,stalo´.“

Státní zástupkyně Doris Fialová uvedla, že obžalovaný pochází ze zámožných poměrů. Oženil se se svou sestřenicí, ale nebyli v Afghánistánu šťastní, takže v létě 2015 za uprchlické vlny přišli do Rakouska. Nejprve bydleli v ubytovně azylantů ve Wullowitzu. Vztah Jamala A. s Davidem H. byl zprvu dobrý. Opatrovník mu sehnal místo ve sběrně odpadových surovin. Po narození dvou dětí pár odešel z ubytovny a opatřil si v Leopoldschlagu malý byt. Zůstali dál v kontaktu s opatrovníkem, ale podle žalobkyně přestal být Jamal A. v práci spolehlivý a na jeho místo poslali jiného. Od února 2019 už na pracoviště nechodil. V dubnu se popral při kurzu němčiny v Linci s jinými účastníky a sám si při tom zlomil nohu. V červenci na sebe upozornil zase negativně, v autoškole je Freistadtu „oddělal“ auto riskantní razantní jízdou.

„Čtyři dny před vražednými útoky potkal Jamal A. náhodně v autobuse manželku azylanta, který za něho zaskakoval ve sběrně. Vzkázal mu po ní, že zítra zase přijde on. Zaskočený kolega se na to zeptal Davida H., ten se obrátil na obec a tam mu řekli, aby Jamala poslal pryč. Pak došlo k první rozmluvě obou mužů. Podle svědků byl opatrovatel „trošku hlasitější“, ale ne agresivní. Jamala ale velice rozčílilo, že ho bývalý pečovatel „sekýruje“, vykouřil si jointa, sedl na kolo a jel do ubytovny.

„Proč jste si k tomu vzal nůž?“ ptal se ho předseda senátu Clemens Hödlmoser, a obžalovaný prohlásil, že se mu to „stalo“ nevědomky. Před domovem potkal opět Davida H., který chtěl právě odjet se dvěma ubytovanými do Freistadtu. „Co tady chceš? Jdi, nebo zavolám policii!“ mu měl říci. Podle obžaloby nato Afghánec vytáhl z kapsy kalhot nůž a dvakrát muže bodl do hrudníku. Další azylanti přiběhli napadenému na pomoc a útočník se ještě pokoušel proříznout mu hrdlo. Tomu zabránili. Dramatickou scénu provázel křik žen a pláč dětí. Nakonec uprchlíci Jamala A. vytáhli z domu a zamkli dveře. Agresor do nic kopal a snažil se odjet opatrovníkovým autem. To se mu nepodařilo nastartovat.

Odjel tedy asi 300 metrů na kole k zemědělské usedlosti. Garážová vrata byla otevřena. Na 63letém zemědělci uvnitř si A. nožem vynucoval auto slovy, že to tak bude pro něho lepší. Muž mu ale pohrozil policií a začal křičet. „To byl jeho rozsudek smrti,“ řekla žalobkyně. Následovalo pět bodnutí do hrudníku, smrtelně zasaženy byly srdce a plíce. Pak Jamal A. krátce telefonoval s manželkou a odjel. Kam chtěl, to zůstává nejasným. V Traunu ho dvakrát zachytil radar, v Ebelsbergu uvízl s ukradeným autem v marastu polní cesty. 18letá kolemjdoucí mu okamžitě nabídla pomoc. První nápad, že by on tlačil a ona řídila, zavrhli, dívka zavolala otce a kolem 19. hodiny vůz společně vytlačili. Rodina se až z médií dozvěděla, komu pomohla, uvádějí OÖN.

Nakonec byl Jamal A. zatčen v Linci poblíž ÖAMTC. „Proč jste auto jednoduše nenechal v lese?“ ptal se ho soudce, a obžalovaný řekl, že si je chtěl nechat, utíkat v něm dál a ne zase někoho kvůli autu zranit…

Rozsudek očekávají v Linci v pátek večer. Foto: Deník/OÖN/Foto Kerschi

Květen zklamal

Teploty v květnu byly v Rakousku o 0,7 stupně pod dlouhodobým průměrem, napsaly OÖN. V Mühlviertlu a některých dalších regionech byl měsíc dokonce o 1,5 až dva stupněpod normálem. Teplý vzduch do země pronikal jen vzácně, první letní den s teplotou alespoň 30 stupňů byl až 23. května. Nejtepleji bylo na Imstu v Tyrolsku, a to 32,2 stupně. Na severu a východě Rakouska napršelo o 25 až 95 procent víc než v průměrném květnu. Slunce svítilo o 14 procent méně hodin.