„Za tu dobu masivně přibylo především pendlerů,“ uvádí list. „Linec je jediným velkoměstem Rakouska, ve kterém je víc pracovních míst než obyvatel. Současné mosty pohybu denních dojíždějících nemohly stačit. 48 let starý most u VÖEST přejede denně více než 100 000 aut. Je tedy jedním z nejfrekventovanějších silničních úseků Rakouska. V uplynulých 18 měsících byl tento most jedním velkým staveništěm. Na obou stranách byla komunikace doplněna zmíněnými rozšiřujícími ,bypassy´ za 200 milionů eur. První bude otevřen o něco dřív, než se plánovalo, druhý spustí na podzim.“ Most dostane i cyklostezku a přechod pro pěší.

Předáni do zajetí…

Ženou Němce do zajetí.Zdroj: Deník/OÖN

Čtrnáctého května 1945 skončila asi 15 000 vojáků wehrmachtu naděje, že uniknou sovětskému zajetí. Americká armáda zadržené jednotky předala u Zainze u Pregartenu sovětské armádě, píší OÖN.

Popisují, co předcházelo. Na konferenci spojenců na Krymu v únoru 1945 dohodli Winston Churchill, Franklin D. Roosevelt a Josef Stalin rozdělení Evropy po válce. Postupující armády se měly setkat na linii Steyr, Mauthausen, Pregarten, Budějovice. Zároveň bylo rozhodnuto, že vojáci, kteří bojovali na východní frontě, půjdou do sovětského zajetí. 5. května admirál Karl Dönitz nařídil klid zbraní na západě, kde boj už nemá smysl, a pokračovat na východní frontě, „aby bylo před bolševickým terorem zachráněno co nejvíc německého obyvatelstva“. 7. května se ale jednotky z východu začaly stahovat k Pregartenu, aby se tu vzdaly západním spojencům, a zbavovat se zbraní a vyznamenání. Ještě dnes tu po nich pátrá s detektory kovů mnoho sběratelů válečných reliktů.

Nekonečná kolona německých vojáků se tak 9. května blížila k americké linii. Podle dohody se mohli vzdát na demarkační čáře v Pregartenu do jedné hodiny 9. května, ale jak loni zesnulý freistadtský kronikář Karl Affenzeller ve svých vzpomínkách uvedl, dopravní cesty byly tak přeplněny, že se za Freistadtem na trase k Pregartenu kolony zastavily. Ústup se proměnil v individuální úprk, v běh o život. Řada se dokázala dostat k Američanům i po termínu do sběrných táborů v Gallneukirchenu a ve Freistadtu. Ve Freistadtu s nimi zacházeli podle pamětníků relativně dobře, ale v Gallneukirchenu to bylo jiné, protože zdejší americké jednotky pár dnů předtím osvobodily koncentrační tábor v Mauthausenu a bestiality SS ovlivnily jejich postoj.

Vojáci měli už jen jednu naději - že se dostanou do amerického zajetí. 13. května je posílila zvěst, že druhý den mají pochodovat do Lince, kde už stojí vlaky do jejich domovů. Ráno je seřadili do bloků po 500 mužích, před každým a za každým jely tanky. Když ukazatel na křižovatce udával jako směr jejich pochodu Pregarten, tedy k Rusům, řada z nich ztratila nervy a pokusili se o útěk. Ty Američané zastřelili, vzpomíná v záznamech Karla Afffenzellera svědek Rudolf Weiss. Mělo jich být 28. Podle vyslechnutých dětí ze vsí byli stříleni i ti, kteří už neměli sílu jít dál. Z provizorních hrobů je na podzim přemístili a řádně pohřbili místní lidé.

Pochod zajatců pokračoval na Kaplici, odkud uhnul do sběrného tábora Edelbach v Dolních Rakousích. Odtud byli lidé dobytčími vagony transportováni do Sovětského svazu. Tisíce jich tam v lágrech zemřely a pro ty, kteří se přece vrátili, bylo po tolika letech války a zajetí všechno jinak – rodiny se rozpadly, ženy měly jiné muže, píší OÖN a končí: „Vyznamenání a prsteny, které tehdy zahrabávali u Pregartenu, Gallneukirchenu a Freistadtu, pak už pro mnohé neměly žádnou cenu…“ Na snímku je pochod k předávacímu místu v Unterweitersdorfu.

Pracovité sousedky

Zaměstnanecká komora Rakouska zadala studii o takzvaných "systémově relevantních" povoláních. Takto jsou označovány činnosti, na které ani za koronakrize nebylo možné rezignovat – práce v úklidu, prodavaček potravin, učitelstva, policistů nebo lékařů. Společné mají také to, že je nelze dělat z domova. Zaměstnaní v nich jsou v kontaktu s mnoha lidmi a vystaveni tedy vyššímu riziku nákazy. 65 procent těchto zaměstnanců jsou ženy, ve školkách 88 procent, v pokladnách a doplňování regálů obchodů 86 %, v úklidu 83 %. Ty obory, kde pracuje hodně žen a migrantů, jsou obzvlášť špatně placeny, policisté a ošetřovatelé si stěžují na vysokou pracovní zátěž. Zaměstnanecká komora proto pro ně žádá vyšší odměny, minimálně 1700 eur hrubého s příplatky 25-50 % za přesčasy, redukci pracovní doby na 35 hodin v týdnu a snazší přístup k šestému týdnu dovolené. V oborech, jimž silně dominují muži, je čistý průměrný výdělek přes 1700 eur. Migranti jsou v systémově relevantních povoláních nejvíc zastoupeni v úklidu (56 %) a v obchodě (22 %). V péči o seniory a postižené je zaměstnáno 13 % cizinců.

Zač sousedé stavějí

Ilustrační foto.Zdroj: Deník/Volksblatt

Ceny bytů a domů v Rakousku loni znovu stouply, meziročně o 5,8 % (byty o 6,7, domy o 4,6), a tedy víc, než byla obecná inflace 1,5 %, píší OÖN. Předloni bylo zdražení těchto produktů „jen“ +3,2 %. Cena metru čtverečního obytné plochy bytu v osobním vlastnictví stála v mediánu (půlka víc, půlka míň) 3226 eura (Vídeň 4036, Vorarlberg 3899, Salcburk 3644, Tyrolsko 3579), pod rakouským průměrem byly i Horní Rakousy (2630). Privátně držený dům stál za metr ve Vídni průměrně 4235 eur, v Horních Rakousích 2888, stavební pozemek v Rakousku průměrně 78 eur za metr, také v Horních Rakousích. V Kitzbühelu to bylo v pětiletém průměru 1713 eur, v Lechu ve Vorarlbersku 1669.

Moc nesoudí

Pravomocných trestněprávních rozsudků bylo loni v Rakousku nejméně v historii, píše Volksblatt. Bylo jich 29 632, o 525 méně než předloni. 85 procent odsouzených byli muži, šest procent bylo mladších 17 let. 57,2 procenta připadlo na Rakušany. Skoro dvě třetiny trestů byly na odnětí svobody, z nich přes polovinu podmíněné. Peněžitých trestů bylo 21,7 %. Odsouzení se dopustili 47 980 deliktů, z toho 30,9 % proti cizímu majetku, 17,7 % proti životu a zdraví, 17,5 % postihlo narkomany. 27 694 osob skončilo během čtyř let před soudem opakovaně, dvě třetiny už do dvou let po propuštění z výkonu trestu.

Maďaři ve vzduchu

Maďaři to zkusí.Zdroj: Deník/PNP

V pátek dopoledne přistálo na salcburském letišti letadlo nízkonákladové maďarské společnosti "WIZZ Air", která chce od července létat ze Salcburku do Larnaky, Kyjeva, Bukurešti, Bělehradu, Tuzly a Skopje, napsala PNP. Ceny jejích letenek začínají u 14,99 eura. Foto: Deník/PNP/FMT-Pictures

Alpaka je miláčkem

Je členem rodiny.Zdroj: Deník/PNP

Elke Haase-Sporrerová ze Zwieselu chová alpaky. Jak se svěřila PNP, při projížďkách s manželem na kolech kolem Garmische v roce 2014 poznali tato zvířata na louce a zamilovali si je na první pohled. Na snímku paní Elke představuje dvoutýdenní přírůstek jejich stádečka. Foto: Deník/PNP/Hackl