Během 18 let výzkumu historie rodiny se mu podařilo zmapovat Strangy až po prapředka jménem Eggehardus von Weiler, který je zdokladován už v roce 1229.

Ve všech proudech rodiny se dostával až k začátkům církevních matrik. Každá generace předky zdvojovala, takže pan Strang dohledal dosud 1134 předků a zaplnil jimi přes 120 pořadačů…

Udělal při tom senzační objevy. V archivu našel jako svého prapředka Balthasara Ensslina z Bopfingenu, který si vzal 22. ledna 1549 Margarethe Taglieberovou. K jejich potomkům patřili Johann Wolfgang von Goethe, filozof Georg Wilhelm Friedrich Hegel, nejdůležitější představitel německého idealismu, a Hermann Karl Hesse, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Ale k potomkům Balthasara Ensslina patří také teroristka Gudrun Ensslinová, spoluzakladatelka a jedna z předních funkcionářek Rote Armee Fraktion.

“Velmi se Werner Strang cítil být zasažen zjištěním, že jeho předkyně Maria Schöpperlinová, matka osmi dětí, byla v Nördlingenu obžalována jako čarodějnice, čtrnáctkrát vyslýchána, sedmkrát hrůzně mučena a nakonec 10. července 1590 ve věku 64 let upálena,” uvádí list. “A nedosti na tom, k předkům pana Stranga patřil také jeden z nejpilnějších lovců čarodějnic. Sebastian Röttinger vyslýchal také Marii Schöpperlinovou a měl významný vliv na její odsouzení. ,Po všem, co jsem zjistil, se dá říci, že Sebastian Röttinger svou sestřenici Marii Schöpperlinovou dostal na hranici,´ konstatuje Werner Strang.

Na snímku je s obrazem z dědictví po otci Maxovi, voliérou zoo v Heidelbergu, kterou tatínek svého času vybudoval jako největší v Evropě. Foto: Deník/PNP/Gerlitz

Zachránili štěňata

Co ho čeká dál?Co ho čeká dál?Zdroj: Deník/PNP

V polském osobním automobilu odhalili celníci a pohraniční policisté na tyrolském hraničním přechodu Kufstein devět štěňat. Měla být prý transportována do Belgie, píší OÖN. Ukrajinského řidiče oznámili k řízení a musel zaplatit 1800 eur pokuty. “Psíci budou vykrmeni v útulku ve Wörglu a hledají novou rodinu,” informuje list. Snímek jednoho ze zachráněných zařadil do rubriky “Happy end”.

150 let parníku

Veteránka pluje dál.Veteránka pluje dál.Zdroj: Deník/OÖN

Historický lopatkový parník Gisela, pojmenovaný po dceři císaře Františka Josefa, je jedním ze znaků Gmundenu. Začal se plavit v roce 1871 a letošní 150. narozeniny oslavuje v plném provozu jako plovoucí muzeum a poštovní úřad, píší OÖN. 52 metry dlouhá loď je památkově chráněna. Na 11.-13. června chystají Loďoplavba Traunsee, Svaz přátel města Gmundenu a sdružení turistiky oslavy, při kterých bude na Muzejním náměstí prezentována dvacítka člunů z Giseliny doby.

Na Bílou sobotu připravili v K-Hof-muzeu ve Gmundenu zvláštní výstavu „150 let Gisely“ z filmů, obrazů a historických dokumentů o loďoplavbě na Traunsee.

“Že Gisela vůbec může své jubileum prožít, za to je třeba poděkovat Svazu přátel města Gmundenu,” uvádějí OÖN. “Ti jedinečnou loď zachránili v roce 1981 doslova před ,potopením´. Od roku 1986 po skončení generální sanace vozí parník ,pod párou´ po jezeře až 250 výletníků najednou…” Foto: Deník/OÖN/Heinz Ruber

Pro benzín za hranice

Na hraničním přechodu Achleiten u Pasova láká vývěska, že přes něj je možné jezdit z Bavorska do Rakouska tankovat, uvádí PNP. Spolková policie jí to potvrdila. Od doby, kdy je Rakousko zase označeno “už jen” za rizikové území, nemusejí cestující do něj předkládat žádné pádné důvody k návštěvě.

List vysvětluje, že dojet si natankovat nebo koupit cigarety do Rakouska a do 24 hodin se vrátit už je zase dovoleno. Negativní test se nemusí předkládat, není třeba vyplňovat ohlášení vjezdu atd. “Je tu ale jedno velké ALE – třeba i po krátké návštěvě Rakouska se musí každý Němec do 48 hodin ohlásit u příslušného zdravotního úřadu a řídit se jeho pokyny,” vysvětlil mluvčí. Při návratu z vysoce rizikového území se kromě toho musí neprodleně odebrat do karantény, zpravidla desetidenní. Po pěti dnech je možné se z ní “vysvobodit” negativním testem. Na to policisté upozorňují při namátkových kontrolách. “Zda se ,tankoví turisté´ skutečně hlásí po návratu zdravotním úřadům, není zjistitelné, data se nepředávají,” sděluje PNP.

“Podobná, a přece trochu jiná, je situace s Českem, které je aktuálně zařazeno mezi území s vysokou incidencí,” pokračuje. “Jak řekl mluvčí spolkové policie ve Waldmünchenu, je překročení hranic s ním v zásadě zakázáno. Němci ale vjezd do Německa nemůže být odepřen. Kdo tedy byl v Čechách, může se kdykoliv do SRN vrátit, ale za určitých podmínek. Kromě jiného je to ohlášení se u zdravotního úřadu a desetidenní karanténa, opět s možností po pěti dnech ji ukončit negativním testem.”

Potetovaný kostelník

Pod košili mu nevidí…Pod košili mu nevidí…Zdroj: Deník/PNP

“Neposlouchá církevní hudbu, ale nejraději thrash metal. Kolem 60 procent těla má potetováno,” popisuje PNP v úvodu článek o 40letém Hermannu Högnovi, “ne zrovna vzorném typu kostelníka”.

“Před kostelem Sv. Antona v Pasově mu do ticha mobil zazvoní písní Bonnie & Clyde od Toten Hosen. V hovoru jde o svíce. Vysoký muž s modře tónovanými slunečními brýlemi a krabičkou cigaret v kapsičce košile připravuje Velikonoce. Květiny už přišly, sděluje,” pokračuje list.

Asi tři roky pracuje Hermann Högn jako kostelník v novobarokním městském farním kostele. Ten je neobvyklý například seřazením lavic do elipsy, kazatelnou a lidovým oltářem, ale tak nějak není ani Högn tím, co si pod klasickým označením kostelníka představujeme, rozvádí PNP. Poslouchá thrash metal, hard- a punkrock, dělá silové sporty… Bílá košile s dlouhými rukávy nemůže skrýt černou tetováž na hřbetech rukou. “Vždycky taky nenosím dlouhé kalhoty,” směje se někdejší tatér a přiznává, že přizdobeno kerkami má asi 60 procent těla. "Napřed to byla reklama mé práce. Teď je význam větší – kdo ,čte´ mé tetováže, zná mou životní cestu,” uvádí.
“Ta obsahuje i stanice, na které není hrdý a o kterých nemluví,” uvádí pasovský deník. “Zato si je prý jistý, že dnes je na správném místě. ,Práce kostelníka mě naplňuje. Jsem absolutně šťastný. Našel jsem práci, která je povoláním…´”

Po základní škole se chlapec z Hartkirchenu v okrese Pasov začal učit pekařem a cukrářem, ale kvůli alergii na moučný prach musel školu přerušit. Po vojně se prý víceméně životem protloukal. Nakonec začal samostatně tetovat. I sám sebe – figurky dětských panáčků, žlutá růže a víla, která peče, zdobí jeho levé lýtko. Jako čtyřnásobný táta ví, že by to takhle mohly namalovat i děti, ale jejich kresbičky se rychle smažou, zatím co tyhle má na celý život…

Kdysi nosil vlasy dlouhé až ke kolenním jamkám. Na pravé ruce mu po úrazu na cirkulárce chybějí špičky prstů. “Jak lidé vypadají, jestli jsou bohatí nebo potřební, dobře voní, nebo naopak ne, není pro něho důležité, tím si je prý jistý. Podle toho lidi nehodnotí. Ale neruší ho také, když ho ostatní podle těchto rysů posuzují. Všichni jsme koneckonců Bohem stvoření,” poznamenává.
Každé ráno otevírá kostel, stará se o čistotu a pořádek v něm, připravuje liturgické nádobí a všechno, co je třeba ke mši. “Ne vždy byl církvi takhle nakloněn,” rozebírá list. “Byl vychováván křesťansky, jako dítě chodil každou neděli do kostela, ministroval, ale přiznává, že mnohému z toho, o čem se v kostele kázalo, nerozuměl. Postupně se církvi vzdaloval, téměř ji prý ztratil. Na pohřbu dobrého přítele ji pro něho překvapivě znovuobjevil. "Najednou mě oduševnil tak silný pocit, že jsem od té chvíle začal chápat,” snaží se vysvětlit.
Dnes má jako tattoo na zádech velký kříž. Přibýt má k němu také jeden žalm. Na instagramu zkouší oslovit mladé lidi krátkými pasážemi z evangelia, rozhovory a živými výstupy, ve kterých si pokládá i otázky kritické k církvi. A hodnotí: “V médiích hodně ukazují, co církev udělala špatného, ale ona dělá také dobré věci! Stojí za to jít do kostela. Od doby, kdy už nežiju vedle Boha, ale s ním, vedu lepší život,” přesvědčuje.

Ve svém volném čase pomáhá bezdomovcům. Když asi před dvěma lety při venčení psa viděl třesoucí se bezdomovce pod syntetickými dekami, donesl jim čaj v termoskách. Další akce přes facebook následovaly, kromě jiného mohl s pomocí darů rozdělit potřebným na 200 mikulášských sáčků.
“Dávat jim peníze s výjimkou těch na medicínské zaopatření, to neuznává. Od něho dostanou jídlo a pití, ale žádné drogy, žádný alkohol,” popisuje PNP. Nějaký čas se angažuje také v zajišťování jídla pro bezdomovce v akci Home Passau, přes Velikonoce například rozděluje svačinové balíčky… “Kdo by se chtěl k němu připojit, najde ho denně kromě soboty v St. Antonu, zpravidla od sedmi do deseti hodin,” uzavírá list.

Na snímku je Hermann Högn na svém pracovišti, v městském farním kostele. Foto: Deník/PNP/Stattenberger

Elektrárna na mořské vlny!

Tak bude vypadat elektrárna.Tak bude vypadat elektrárna.Zdroj: Deník/PNP

Před pobřežím ostrovů Orkney má jít brzy do provozu evropský modelový projekt k získávání čistého elektrického proudu ze síly moře, uvádí PNP. Plovoucí skotská přílivová elektrárna Orbital O2 bude poháněna dvěma Kaplanovými turbinami firmy SKF, německé dcery stejnojmenného švédského koncernu vyrábějícího kuličková ložiska, který zaměstnává na 44 000 lidí. Turbiny vyvinuli ve Francku.

Elektrárna funguje obdobně jako vnitrozemské vodní – mořské proudy, vlny, pohánějí v přehradě instalované turbiny. “Věříme, že během tří až pěti let by mohla přijít komerční fáze sériové produkce,” řekl německý šéf SKF Martin Johannsmann ve Schweinfurtu. "Momentálně jsme ve stadiu prototypu.” Dodává, že v přílivových elektrárnách jsme asi tak daleko jako při větrných před 35 lety.

Pod plovoucím tělesem tvaru cigára o délce 72 metrů jsou SKF-turbiny o výkonu dvou megawattů, upevněné v hloubce asi patnácti metrů dvěma dlouhými rameny. Zařízení je zakotveno do mořského dna, proud odvádějí kabely na břeh. “Turbiny musejí být podle šéfa SKF ,megarobustní, proti slané vodě, vichřicím atd., ale hlavně proti tomu nejhoršímu – proudům,” píše list. Životnost turbin je odhadována na 20 až 30 let. Na snímku he počítačová grafika plovoucí přílivové elektrárny Orbital O2. Foto: Deník/PNP/Orbital Marine Power Ltd.