Maminka Markéta Tůmová odešla z tohoto světa z minuty na minutu. Nechala tu po sobě nádhernou, měsíční dceru Anežku a manžela. Zakladatelka centra rozvoje Měsíčnice Irena Kovářová, kde aktivně působila i Markétka, upřesňuje důvod jejího odchodu: „Měla plicní embolii, která byla značně rozsáhlá. Podle lékařů to byla otázka času. Mohlo k tomu dojít i před porodem.“ Nemoc se prý připravovala dlouho a malá Anežka s tatínkem tak nečekaně zůstali sami.

Irena Kovářová, Alena Kučerová a Bohuslava Trhlíková, které hned vymyslely plán, jak pozůstalé rodině pomoci, vypravují: „Byl to obrovský šok. Odešla tak náhle. Když prošla ta největší bolest, řekly jsme si: Můžeme naříkat, můžeme truchlit. Nebo si můžeme říct ne! Tohle by se Markétce nelíbilo. Stvoříme nějaký plán účinné pomoci.“

Smutná událost se stala o poslední listopadové neděli a hned v pondělí se ženy ze společenství Pozemského nebe sešly, aby vytvořily pilotní plán podpory. „Nebyla tam vteřina pochybností. Pro pomoc tatínkovi a Anežce jsme se shodly jednomyslně,“ vypráví silný zážitek Irena. A tak vznikly tři pilíře: bezprostřední pomoc rodině, sbírka věcí a vytvoření finančního polštáře. „Vytvořily jsme takovou síť služeb. Každá žena dobrovolně nabídla k dispozici, co mohla. Jsem velmi hrdá, protože všechny ženy zareagovaly velice rychle a spontánně,“ popisuje atmosféru Irena.

Některé ženy nabídly, že budou pomáhat v domácnosti, jiné zavolaly, že mohou malou vozit v kočárku, další zase nabídly vaření nebo velký nákup v drogerii. Společenství Pozemského nebe má dokonce koordinátorku služeb, která tatínkovi každý týden přinese rozpis, kdo v jednotlivé dny přijde pomáhat. Služby jsou nejčastěji do jedné hodiny odpoledne, pak nastupuje rodina. Střídají se i babičky.

Přispět můžete i vy na účet: 2201339456/2010, v. s. 3010

 ÚŽASNÝ TATÍNEK
Intenzivní pomoc, jako je docházení do rodiny, ženy ukončí v lednu. Cítí totiž, že je velmi důležité, aby Anežka s tatínkem mohli být sami rodinou. Anežčin tatínek je prý navíc z hlediska své intuice a empatie vůči dítěti výjimečným mužem. „Zvládá to perfektně. Nejvíc si váží toho, že není sám. Ví, že tu pro ně někdo je. To je to, co my děláme. Naším cílem není vše nahradit. Snažíme se být tichými pozorovateli, bezpečnou náručí a s velikou úctou nasloucháme celému procesu,“ vysvětlují ženy s milým srdcem.

DEJ A DOSTANEŠ STONÁSOBEK
Brzo po Markétčině smrti zorganizovaly tyto dobré víly veřejnou sbírku. Výzvu napsala i jejich kamarádka Alenka na profil centra Madlenka s textem: „Pokud v srdci cítíte, že máte pomoci, pošlete rodině na účet 100 korun.“ „Nevěřily jsme svým očím. Stokoruny na účet začaly pršet,“ dojímá se Alenka Kučerová. „To, jaká vlna solidarity se zvedla, jen dokazuje, jaká Markétka byla, jak velké měla srdce,“ dodává se slzami v očích. Bohunka Trhlíková si díky tomu připomněla důležitou věc: „Když je člověk dobrý a šíří lásku, vrátí se mu to stonásobně. Markétce se to vrátilo i po smrti. Díky tomu jsme si uvědomily, že ta spravedlnost tady opravdu je.

LIDÉ JSOU DOBŘÍ
Protože komunita „pozemských andělů“ není schopna poděkovat všem, chtějí to udělat touto cestou. „S kýmkoli jsme mluvily nebo nemluvily, posíláme velké, obrovské díky! Je to neuvěřitelné, jak dokážete být milosrdní,“ vzkazují dámy. Irena Kovářová k tomu sdílí svou zkušenost: „Pro mne je největší radostí to, že jsem si uvědomila, že lidé jsou většinově opravdu dobří. Mají to dobro v sobě. Ono to někdy tak nevypadá. Náš svět je hektický, slyšíme spoustu špatných zpráv a vypadá to, že jsou lidé zatvrzelejší a zatvrzelejší. Ale není to tak. Protože, jak jsme zjistily, když se něco dotkne jejich srdcí, ta dobrota si doslova rozlije. Děkujeme!“

VĚCI SE MAXIMÁLNĚ VYUŽIJÍ
„Nechceme dát všechny vybrané věci na kopici a říct, tady to je. Snažíme se, aby v tom byla logika. Je úžasné, že dobrovolníci jsou ochotní vyčkat na správnou chvíli a věci darovat, až se budou hodit. Máme od všech kontakty a moje švagrová Janička si nad touto materiální sbírkou převzala správu,“ vysvětluje Alena Kučerová. Co ale s věcmi, až Anežka vyroste? I na tohle ženy myslí: „Pošleme je dál pěstounce Bohunce, která se stará o nejmenší, a do různých azylových domů. Věci mají sloužit. Chceme je plně využít pro dobré věci.“

UPEVNILY SPOLEČENSTVÍ
Pro členy společenství Pozemského nebe byla tato smutná událost zároveň i něčím, co nejde uměle vytvořit: „V téhle těžké situaci jsme pochopily, že my si o tom pozemském nebi nejen povídáme, ale že ho žijeme. Uvědomila jsme si, že to, co vniklo za ty čtyři roky, co funguje, je něco trvalejšího a že nás to všechny přesahuje. Jestli je to společenství pevné, většinou poznáte, až když dojde na lámání chleba. Když je všechno krásné, všichni se mají rádi a usmívají se na sebe, je to výborné, ale tohle byla ta zkouška. Fascinovalo mě, jak jsme to všechny zvládly. Ani u jedné nebyla snad vteřina pochybností, jestli má nebo nemá do té pomoci jít. Semkly jsme se jednomyslně a šly jsme do toho jako jedna žena. Tomu se říká opravdové společenství,“ sdílí svou radost Irena. Díky jednotě tak měly zcela jasno v tom, jaké jsou hlavní priority.

Ženy z Pozemského nebe na závěr popisují, že díky tomu, co následovalo po tak smutné události, se v nich střídají pocity dojetí, vděčnosti, radosti a pokory: „Myslíme na Markétku s obrovskou láskou a radostí. Ona spojuje lidi i po smrti. Děkujeme jí za všechno, co do společenství vnesla. A teď je na nás, abychom i my něco vnesly do té rodiny. Nechceme je podporovat jen teď, plánujeme to až do Anežčiny dospělosti.“

LÍPA NADĚJE
Vedle domečku centra rozvoje Měsíčnice, který spadá do společenství Pozemského nebe, stojí zatím malá lípa. Ženy jí daly jméno Naděje. Až později si uvědomily, že i Markétka svou zahrádku pojmenovala Naděje. Díky tomuto zjištění se rozhodly, že lípu pokřtí po Markétce. Malá Anežka tak poroste společně s lípou. „Markétka je tu tak s námi napořád,“ ukončují Anežčiny dobré „sudičky“ drsný, ale krásný a hluboký příběh.

Lípa Naděje poroste s malou Anežkou. „To je krása nesmírná a vesmírná“ a „Netlačte na pííílu,“ říkala maminka Markétka Tůmová.

Irenka Kovářová s Markétkou Tůmovou. „To je krása nesmírná a vesmírná“ a „Netlačte na pííílu,“ říkala maminka Markétka Tůmová.