Sociální demokracie ztrácí

Podle podkladů pro listopadový sjezd má SPÖ 205 224 platících členů – očistěno o ty, kteří jsou s příspěvky v prodlení. „Strana tak během posledních dvou let ztratila téměř 22 000 lidí, proti době největšího rozkvětu v sedmdesátých letech dokonce 70 procent," komentuje to linecký deník OÖN. Ještě v roce 1990 vykazovala 620 141 straníků. Lidovci na dotaz agentury APA na počet členů neodpověděli (podle údajů z roku 2006 by měli mít asi 780 000 členů). Svobodní uvedli „kolem 50 000", Zelení 6400, atd.

Hitler za 130 000 eur

Akvarel Adolfa Hitlera o rozměrech 28x22 centimetrů byl v sobotu v Norimberku vydražen aukčním domem Weidler za 130 000 eur, píše deník PNP. Přihazovalo dvanáct zájemců, obraz zachycující matriční úřad v Mnichově na Mariánském náměstí prý půjde pravděpodobně na Blízký východ.  Aukční síň tak vysoký výtěžek údajně nečekala a dává jej do souvislosti s pravděpodobně originální přiloženou účtenkou z roku 1916. Mimochodem, na účtence je napsáno „obraz od Hillera", na němž někdo jinou tužkou přeškrtl první „l" a nahradil je „t".

Akvarel od H. Hitlera.K dražbě akvarel daly sestřenice z Hessenska, jejichž otec jej koupil v roce 1916 v mnichovské galerii. Jméno Hitler tehdy sotvakdo znal, autor sám byl tehdy jako běžný voják ve Francii. Obraz pak visel 25 let v domě rodiny v Durynsku,  než jejich syn na návštěvě rozluštil v začátku čtyřicátých let klikatý podpis autora. Rodina poslala kopii Albertu  Bormannovi, vedoucímu Hitlerovy soukromé kanceláře, a ten pravost potvrdil.  Majitelé pak akvarel chtěli věnovat Mnichovu a získat za to domovské právo, ale k tomu nedošlo, po válce zemřeli. Obraz pak na západ propašovala příbuzná, která z NDR utekla. Zůstal v rodinném trezoru a byl rodinným tajemstvím. Dědičce před lety nevýznamný antikvář Alois Baldauf na mnichovském nádraží nabídl, že akvarel koupí, ale ona nechtěla, aby se dostal do rukou neonacistů, takže skončil v sejfu banky.

Kunsthistorička Birgit Schwarzová z Vídně je jednou z mála těch, kteří se vědecky Hitlerovým dílem zabývají.  Problémem u něj je, že bývá často paděláno. „Hitler neměl žádný vlastní styl, kopíroval jiné malíře té doby, a později, když politicky stoupal, byly zase jinými napodobovány jeho práce," říká. „Nakonec nedokázal ani on sám své originály rozlišit od padělků."

Schwarzová připomíná, že Hitler se pokládal za neuznaného génia. Dvakrát propadl u přijímaček na uměleckou akademii ve Vídni a to v něm přesvědčení, že je nepoznaný génius, ještě víc upevnilo. V roce 1913 se přestěhoval do Mnichova posedlý myšlenkou, že bude architektem nebo stavebním kresličem. Maloval bavorské krajiny a města, kopíroval pohlednice a fotografie. Z té doby také musí pocházet nyní prodávaný akvarel.

Měl namalovat asi 2000 až 3000 kreseb, akvarelů a olejů, ale jisté to není, neexistuje žádný souhrn. V polovině osmdesátých let zveřejnil seznam jeho prací americký sběratel Billy P. Prive. Jeden výtisk má také centrální institut dějin umění v Mnichově a je v něm i zmíněný matriční úřad – hned několikrát, stejný výřez, stejná perspektiva, stejná barva. Hitler prý s obrazy seděl celé dny před budovou, čekal na oddávané páry a prodával jim obrázky. Z toho byl živ.

Když politicky vyrostl,  tvrdohlavě usiloval o „vymazání" své minulosti jako pouliční malíř bez prostředků. Od roku 1938 nasazoval NSDAP na to, aby pátrala po jeho obrazech v Rakousku a v Německu a vykupovala je. Ty, které se mu líbily, nechal archivovat, ostatní zničit.

Obchodovat s uměním je v Německu zakázáno, jen pokud by na díle byly nacistické symboly, poznamenává list.