Činí tak každý rok. V kádích mají roztříděné pstruhy na „jikrnačky" a „mlíčáky". Jikrnačku vezmou jednu po druhé do ruky a z břicha jí do připravené nádoby opatrně vytlačí krásně žluté jikry. Když je v nádobě jiker dost, přichází na řadu „mlíčák". Jemu z těla vytlačí mlíčí přímo na jikry. Vše opatrně zamíchají brkem a odnesou do líhně. Tam, zhruba po měsíci pečlivé péče poznají, nakolik byli mlíčáci a jikrnačky úspěšní.
„Z jiker se malé rybky vykulí zhruba za takzvaných 300 denních stupňů. Každý den se vezme teplotní průměr. Změříme teplotu ráno a večer, zprůměrujeme a dostaneme kolik bylo za den stupňů. Stupně se potom sčítají až do těch tří stovek," vysvětlil Martin Vosika, vedoucí chvalšinských sádek Vojenských lesů a statků, divize Horní Planá. Do líhně rybáři nakonec přenesou zhruba 200 tisíc jiker. Ze všech se ale mladí pstruzi zdaleka nevylíhnou. „Během procesu dochází ke ztrátám a když to vyjde dobře, tak pstruhů nakonec bude polovina, ale spíše čtvrtina," řekl Martin Vosika.

Než z jiker ale budou ryby, musí se o ně rybáři starat. Líheň pstruhů ve Chvalšinách je ve zdejším kraji jedinečná. Jako jedna z mála je vyrobená ještě ze dřeva. většina ostatních líhní se již vyrábí z nerezu. „Ctíme tak tradici a navíc je to i finančně lepší. Jednou za deset let si prostě necháme vyrobit novou ze dřeva a máme zase klid," dodal Martin Vosika.

Každý den rybáři do líhně chodí, jikry prohlížejí a ty neoplodněné z líhně vyndavají. Neoplodněné jikry zbělají, zatímco oplodněné jsou sytě žluté. „Jikry teď budeme hlídat, čistit a zajišťovat jim stálý průtok vody," vysvětlil Martin Vosika. „Až se plůdek vykulí, přemístíme ho do dřevěných nádob. Tady se naučí plavat proti proudu a přijímat potravu. A až pstroužek víc povyroste, přendáme ho z líhně do žlabů na sádkách."