„Pracuji jako revírník u Lesů České republiky s.p., na lesní správě Třeboň. Práce revírníka se mi líbí, i když se řadila donedávna tato profese mezi ryze mužská povolání, já rozdíl mezi sebou a mými kolegy nevnímám a nemám z ní žádný strach,“ říká Michaela, která se od základní školy chtěla stát hajnou, bydlet na hájovně a mít koně. To se jí vyplnilo. „V rodině vyloženě lesníka nemáme, ale otec je myslivec a od mala mě vedl k lásce k lesu a přírodě,“ líčí žena, jejíž revír se jmenuje Hodějov a je rozdělen do tří částí – Hodějov, Řadov a Daleký. Rozprostírá se podle ní od Lužnice po Stříbřecký most a Stráž nad Nežárkou.

„Náplní práce revírníka je zajištění veškerého lesnického provozu, tedy od těžby až po pěstební činnost. V první řadě musím nejdříve naplánovat a naprojektovat co se bude příští rok dělat. Následný rok se těžební a pěstební projekty předají smluvnímu partnerovi, který na daném revíru funguje. Během celého roku pak probíhá zadávání, předávání a kontrola lesnických prací,“ popisuje, co obnáší práce netypická pro ženu. Revírníkem je už 6 let. „Po základní škole jsem nastoupila na Střední lesnickou školu B. Schwarzenberga v Písku na obor lesnictví, kde jsem dále vystudovala i vyšší odbornou školu. Poté jsem již při práci revírníka vystudovala zemědělského inženýra se specializací péče o krajinu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích,“ nastínila dlouhovlasá bruneta, kudy vedla její cesta k vysněné práci.

Do lesa chodí v pracovním oděvu. „V dnešní době se už běžně do práce nenosí uniforma, tak jako bylo zvykem v dřívějších letech, ale máme od zaměstnavatele velice kvalitní pracovní oblečení i obuv. Uniformu využíváme na slavnostní a formální příležitosti,“ říká s úsměvem Michaela. Teď je ale na mateřské a hlavní starostí je čtyřměsíční dcera Anežka. „Ráno vstanu s malou a jdu ke koním, nakrmím je. Mezitím co oni žerou, jdu snídat, po snídani jdu s kočárkem zase ke koním. Tentokrát je pustím do výběhu a kydám. Nastelu slámu a připravím seno na večer. Pak jdu domu vařit oběd. A po obědě jedu například k rodičům do Lomnice nad Lužnicí a nebo jdu s kamarádkou ven,“ popisuje všední dny Michaela, jejíž přítel je zdravotnický záchranář.

„Když má Honza volno, tak jdu odpoledne jezdit a nebo se pohybujeme okolo hájovny. V lese mi přítel pomáhá tak, že například staví nové oplocenky, nebo rozebírá staré oplocenky,“ přibližuje. Ty se podle ní staví jako ochrana před zvěří.

Žena se na mateřské rozhodně nenudí. „Staráme se nejen o koně, máme i ovce, slepice, husy, prasata, psy a kočky,“ vyjmenovala. A dodala, že když má trochu volno, jezdí na svém koni. „Ráda se posadím do sedla svého miláčka Edmonda Dantèse. Je to můj kůň, kterého jsem si na hájovně odchovala,“ vylíčila.