I to zaznělo na besedě s Erikem Taberym, šéfredaktorem časopisu Respekt a autorem několika knih, z nichž poslední – Opuštěná společnost – vyšla letos. „Novinařina je úžasná profese,“ poznamenal Erik Tabery na setkání se studenty písecké obchodní akademie. Nevyhýbal se však ani méně příjemným oblastem oboru. Po besedě odpověděl na několik otázek pro Deník.

Erik Tabery navštívil píseckou obchodní akademii.Zdroj: Deník / Lucie Kotrbová
Pocházíte z jižních Čech. Jaký máte k našemu kraji vztah?
Narodil jsem se ve Vimperku a do svých deseti let jsem žil v Českých Budějovicích, protože moji rodiče zde pracovali v divadle. Mám jižní Čechy rád a konkrétně z Českých Budějovic jsem nadšený, jak se proměňují stále k lepšímu. Je to krásné město a stejně tak i Písek.

Šéfredaktorem Respektu jste se stal před osmi lety, tedy krátce po třicítce. To je poměrně brzy na to zakotvit na pozici, ze které není moc možností, kam jít výš. Máte se ještě profesně kam posunout? Nehrozí v tomto případě takzvané vyhoření?
Stát se může leccos. Pravda je, že pokud bych chtěl zůstat u profese a dělat tento druh časopiseckého psaní, není v Česku moc možností, kam se posunout. Mohl bych založit něco svého, nevím… Nehledám motivaci v tom, že bych někam odcházel, ale hledám ji v tom, jak to dělat líp. Snažím se inspirovat u zahraničních časopisů, které jsou míle a míle před námi a zkoušet to tak i v českých podmínkách.

Kdybych měl však pocit, že už mě to nebaví, nebo to nechci dál rozvíjet, odešel bych. Pak začnete spíš škodit, než jakkoli pomáhat.
Nevidím tedy vývoj ve změně pozice, ale v obnovování přístupu k profesi jako takové.

Kdyby jen touha po změně přišla, zvažoval byste například úplně jiný obor?
Je to možné, že bych si vyzkoušel něco zcela jiného. Zvlášť pokud bych měl pocit vyhoření, asi bych se vydal k úplně jinému oboru.

Stále více se rozšiřují online podoby médií, přesto však mnozí zastávají názor, že co je „na papíře“, má větší váhu. Jak to vnímáte vy a jak vaši čtenáři?
Pro nás je primárním cílem časopis, web využíváme k aktuálním věcem, které se dějí. Je to určitě jiný druh práce, který věnujeme práci do tisku, a stále vnímáme web jen jako doplněk, což není dobře.

Co se týče čtenářů, rozhodně je v tom rozdíl. Texty na webu mají samozřejmě mnohem větší zásah do skupiny lidí, kteří třeba časopis nečtou, ale přesto tisk je tisk. I redakce podvědomě cítí rozdíl v tom, když píše na web a nebo pro print.

Kromě klasického webu je tady další stále silnější kategorie, a to sociální sítě. Mnohdy se zdá, že má kdejaký neověřený příspěvek na facebooku u některých lidí stejnou váhu jako to, co si přečtou v seriózním tisku. Jak proti tomu bojovat?
Měli bychom víc informovat o tom, jak to chodí. Obecně to nejdůležitější je pěstování kritického myšlení, aby lidé byli schopni rozlišit význam zprávy, kterou jim napíše sousedka, a kterou připraví člověk, co se tématu věnuje roky a je odborník. Je nutné používat mozek, abychom byli schopni rozlišit informace typu „jedna paní povídala“ a zprávy od ověřeného zdroje.

Což je pro mnohé, zdá se, čím dál těžší…
Ano, to je, protože víc a víc lidí vyhledává nějaký názor a chce potvrzení toho, že se nepletou. Ve chvíli, kdy si společnost uvědomí, že informace jsou sice důležité, ale také se mohou obrátit proti vám, možná začne probouzení.

Rozmazání hranice mezi ověřeným článkem a zprávou kohokoli na sociální síti není pro společnost dobrá. Pokud se to nezmění, budeme opravdu zranitelní. Takto není problém společnost vystrašit, zmanipulovat a ovládnout.

Děláte žurnalistiku dvacet let, což znamená, že jste zažil dobu, kdy nebyl web, natož sociální sítě. Bylo to jistě v mnohém složitější, ale nepracovalo se tehdy líp?
Ano i ne. V některých aspektech to bylo samozřejmě příjemnější, na druhou stranu o dost těžší. Nic jste si nemohli najít na internetu, sehnat informace bylo daleko těžší. Rytmus práce byl jiný, tempo pomalejší, klidnější.

Jak vidíte budoucnost tištěných médií?
Když jsem před dvaceti lety začínal studovat na žurnalistice, jeden z prvních referátů jsem měl napsat o konci tisku. A o dvacet let později tady tisk stále je, i když se samozřejmě trend mění. Papíru nepochybně bude ubývat hlavně u deníků, kde však velkou výhodu a budoucnost vidím v regionálních médiích. To je to, co společnost pořád hledá.

Rozhodně bych se neděsil toho, že třeba budeme časem bez „papíru“ a bude jiná forma médií. Každopádně ale platí, že pokud společnost bude chtít zůstat svobodná a silná, bude muset mít média a novináře. Jaká forma to bude, už není tak podstatné. Co bych ale byl rád, aby zůstalo, jsou psaná média, to znamená aby je lidé museli číst. Dnes se rozšiřuje trend videí, ale čtení je hodně důležité pro mozek, přemýšlení, kontext, soustředění. Pokud tedy má společnost zůstat nejen svobodná, ale i inteligentní, musí číst.