Květinová farma Svazenka slaví úspěchy a nevěsty stojí fronty na její luční kvítí. Deník se podíval přímo na místo, za zahradnicí, co se nebojí špinavé práce, a navíc tím bojuje i proti předraženým dovozům květin a vykořisťování žen ze zemí třetího světa.

Utíkala do zahrady

Její plán začal mít reálné obrysy asi před třemi lety. „Dříve tu bývalo zahradnictví nejdříve Vondrákovo a potom Vodičkovo, nejen to mě inspirovalo,“ směje se. „Měla jsem náročné miminko a stále mám, tak jsem potřebovala někam vždycky na chvíli utéct a zaměstnat se trochu jinak. Tak mě napadla zahrada,“ prozrazuje Barešová.

Zjistila, že ji práce naplňuje a pomalými krůčky se její farma rozrůstá. „Mám to asi po babičce, dělala celý život na poli, a i mě to nějak táhlo k půdě. Vyprávěla mi, jak brala děti s sebou, a to se mi moc líbilo,“ popisuje. Během koronaviru nemohla dělat svou profesi a mateřská jí nenabízela dostatečný přísun financí. „Bylo to fakt málo, zahrada a květiny mi připadaly jako dobré možnosti přivýdělku,“ vypráví sedmadvacetiletá Iveta.

Svazenkové pole kvetoucí v polovině října.
Krásná fialová pole rozkvétají na jihu Čech. Není to levandule, ale jiná plodina

Její vize nadchla i přítele Tomáše Zemana, který ji ve všem podporuje. Na zahradě navíc chová pávy, kachny běžce a také včely. „Všechno to do sebe zapadlo. I on chtěl pěstovat květiny, ale tehdy v začátcích jsme se považovali jen za blázny. Říkali jsme si, kdo to bude kupovat, když všichni chtějí krásné gerbery nebo růže,“ dodává.

Pamětníci si zahradnictví v místě pamatovali a volali na ně často z Parkánu, že tam chodili třeba pro zeleninu. I to je nakopávalo a budilo v nich vášeň a energii pro věc. Nyní obnovují i staré skleníky.

Vazba přímo od zahradnice

Pěstuje tulipány, narcisy, lilie, gladioly, jiřiny, ale třeba i eukalyptus, cínie, krásenky, hledíky a řadu lučního kvítí od mrkvic přes kokošky až po ostrožky. „Luční kvítí je hodně žádané na svatební kytice. Někdy musím zákaznice i odmítat. Teď na jaře k tulipánům přidávám různé napučené větvičky, kočičky, sušené vazby, šeřík, ráda kombinuji a vše sama vážu,“ popisuje Barešová.

Práci zemědělců ničí lidé. Podívejte se, jak poničili slunečnicové pole u Tábora.
Slunečnice seje pro radost. Na semeno je pěstuje asi jako jediný v kraji

Začátky podle ní nebyly lehké. „Byl to systém pokus omyl. Bývala jsem vzhůru i do tří do rána, všechno jsem se naučila z youtube a instagramu. Je skvělé, že se dnes může člověk rozhodnout a být, čím chce,“ míní.

Kvítkomat i místní podniky

Svoje produkty prodává v samoobslužném kyblíčku Na Parkánech, ale také spolupracuje s místními firmami. „Kytky ode mě berou pravidelně ve Fiori e caffé na náměstí, květiny nosím také do restaurace Triko, vracejí se mi pravidelní odběratelé, ale frčí i náš kvítkomat. I když přibývá krádeží,“ uvádí nejnovější postřeh. Většinou prý kradou děti a lidé pod vlivem alkoholu. „Minulý rok šlo asi o sedm kytek za celou sezonu, letos už jich zmizelo víc než deset,“ vypočítává.

Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Na kvalitní prodejní automat zatím nemá dostatek financí, snaží se ale požádat město o instalaci prodejní skříňky. „Zvolila jsem levnější variantu, vyrobenou ze skříně, takový kvítkomat, které mívají běžně různé farmy. Líbil by se mi někde v dosahu, třeba u zemědělky,“ uvádí dále s tím, že se snaží vyjednat povolení pro jeho umístění.

Tulipánové pole na jihu Čech

Iveta, která pochází z Nové Vsi u Chýnova, začala podnikat i další kroky k rozšíření podnikání. „Baví mě ten posun. Začínala jsem se záhonkem a teď je za mnou vidět kus práce. Tomáš moje nápady respektuje, nyní jsem si pronajala v Nové Vsi tisíc metrů, protože v Táboře mi prostory už nestačí. Koupila jsem si tam i pole,“ zmiňuje nadšeně.

K Chýnovu by ráda postupně přesunula celý svůj byznys a založila tulipánové lány. „Ačkoliv má zahrada Pod Parkány skvělé sluneční podmínky, je dost fyzicky náročná na terén a prostoru už mi mnoho nezbývá,“ objasňuje Barešová.

Krása, za kterou je bolest

O problematice zahraničních květinových farem psal magazín Forbes zde.

Snaží se o ekologické pěstování bez chemických hnojiv, používá jen rostlinné jíchy. Kromě obnovy místa a tradice delší než 150 let šíří také osvětu týkající se dovážení květin z Afriky, Asie a Ameriky. „Ačkoliv jde o krásné květiny, pochází většinou z Keni nebo Kolumbie, kde dochází k vykořisťování, šikaně a sexuálnímu násilí na ženách. Tím ale zvrácené zákulisí branže nekončí. Nařezané květiny putují na holandské burzy, po dražbě si obchodníci přidávají další marže, cena tak před samotnou distribucí do květinářství roste ještě několikrát kvůli překupníkům,“ upozorňuje na neetický problém oboru. „Takové květiny pak mají dělat radost, když člověk ví, v jakých rostly podmínkách? Snažím se proto o lokální soběstačnost a sezonní produkci od dubna do října, a tím aspoň z části narušovat neudržitelný konzum,“ dodává Iveta Barešová.

Ze svého levandulového pole vidí jeho majitelka Veronika Adamová třeba i na Velký Blaník.
Na drsné České Sibiři to voní levandulí jako v Provence. Můžete se přesvědčit

Farmu v Táboře pojmenovala po svazence vratičolisté, kterou osobně považuje za úžasnou všestrannou rostlinu. Je totiž zároveň hnojivem, krmivem, medonosnou květinou i symbolem oblíbené činnosti květinářky: svazování květin. Společně s přítelem se zúčastnili akce Táborské dvorky, kdy pozvali veřejnost na prohlídku zahrady. Nedávno uspořádali i samosběr květin, který se těšil velké návštěvnosti.