Adam a Jan Jelínkovi, Mokrosuky.Adam a Jan Jelínkovi, Mokrosuky.Zdroj: Pavel Pechoušek„Pro mě osobně i pivovar je velkou ctí a motivací odměňovat lidi, kteří dokážou takové věci. I my chceme dělat svoje řemeslo dobře a poctivě,“ řekl Dušan Krankus, a dodává: „Každé poctivé řemeslo by mělo mít podle známého přísloví zlaté dno. A protože zlatavá barva piva je stejná, považujeme kvalitní a jedinečné řemeslníky za naše ambasadory, které pečlivě vyhledáváme a po zásluze oceňujeme.“

Když historický šermíř a majitel největší dílny na historické zbraně nejen v Česku, ale v celé Evropě, Jan Jelínek (74), objevil zámek v Mokrosukách u Sušice, považoval to za zázrak. Celý život po takové nemovitosti toužil, hledal a nemohl se dopátrat. Když se jednou vracel z hradu ve Velharticích domů do Chomutova, kde má do dnes svou dílnu, zabloudil. Najednou stál před zmíněným zámkem, kde byla cedule Na prodej. „Celý život se živím jako historický šermíř. Hrál jsem v komparzu mnoha historických filmů, našich i těch zahraničních. Stále jsme o víkendech vystupovali na různých slavnostech. Například ve Velharticích. Odtud jsem vždy jezdil přes Sušici, ale najednou jsem dojel do Mokrosuk. Ano, byl to osud,“ popisuje muž, který již více než 30 let udržuje starou českou tradici výroby chladných zbraní, které od 15. století patřily k nejproslulejším v Evropě.

Policie. Ilustrační foto.
Vyhrožoval sousedům se sekerou v ruce, řádění utla zásahovka

Kontaktoval majitele a zámek koupil. Dlouhé roky ho často svépomocí, za pomoci přátel a své manželky a obou synů opravoval. „Podlahy, střechy, krovy všechno muselo pryč,“ popisuje rozsah rekonstrukčních prací. Zůstávají jen zdi a stěny. Protože se jedná o národní kulturní památku, na správnost rekonstrukčních postupů dohlíží památkáři. „Nepočítám, kolik jsem do oprav investoval, ale hotovo nebude ani za 20 let,“ doplňuje.

Od minulé sezóny je přístupný prohlídkový okruh, expozice věnovaná historii českého historického šermu, kterou sám spoluvytvářel. Dále je zde zámecká galerie a také výstava nazvaná Středověk očima Al (umělé inteligence – poznámka autora). Také je zde otevřeno muzeum historického šermu s interaktivní zbrojnicí, která obsahuje repliky chladných zbraní a zbrojí od starověku až po současnost. Ti, kdo přijdou, si zde také mohou dát skvělou dvanáctku Král Šumavy a v lahvích se zde prodává speciál s názvem Mokrosucký rytíř.

V dílně Jana Jelínka v Chomutově je zaměstnáno 24 lidí – zbrojířů, platnéřů, kovářů a soustružníků. Firma zbraně a zbroj vyváží do celého světa.

Na svatého Václava 28. září tu v příštím roce chystají výjimečnou akci. Představí a následně zde vystaví vlastnoručně vyrobenou repliku Svatováclavského meče. Jde o je středověký meč, který je součástí korunovačních klenotů a používal se během korunovací českých králů. Originál je od nepaměti součástí svatovítského pokladu a v současnosti je k vidění v rámci stejnojmenné expozice v kapli svatého Kříže na Pražském hradě. „Mezi jeho specifické rysy patří otvor ve tvaru kříže v čepeli a koncovkou vybroušenou z křišťálu. Meč jsme již dělali pro jednoho váženého sběratele, ten také realizoval výzkum okolo podoby meče. Napadlo nás tedy udělat ještě jeden kus do muzea v Mokrosukách, ale dlouho jsme hledali skláře, který by udělal repliku koncovky meče,“ uvádí Adam Jelínek, syn Jana Jelínka. Meč má podle něj mnoho technologických specifik od výroby samotné koncovky až po prorážení kříže do čepele. Bude vystaven v muzeu na Zámku Mokrosuky v průběhu sezony a mimo sezónu na mokrosucké radnici. „Mečem se budou pasovat rytíři při svatováclavských slavnostech v Mokrosukách, pít se bude Svatováclavský speciál z Pivovaru Strakonice 1649,“ uzavírá Adam.

Staročeská konopická v Česticích.
Konopičák si bral Konopičku. Dům shořel, hasiči oživili starou stříkačku

Mokrosucká tvrz zřejmě stála již v době, kdy roku 1421 při druhém dobývání nedalekého hradu Rabí přišel o oko táborský husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova. Roku 1579 ji koupil od Václava Vintíře z Vlčkovic zámožný rytíř Volf Gothart Perglar z Perglasu a vystavěl zde renesanční zámek a dvůr.

Článek vznikl za přispění PR pivovaru Pavla Pechouška.