Kliknutím zvětšíteLevák absolvoval svůj první zápas v ringu 15. března 1958, za Esslingen u Stuttgartu. Myslel prý tehdy jen na jediné – teď půjdeš dovnitř a porazíš ho. Vyhrál v prvním kole k. o., a další vítězství následovala. Obávaný byl zejména jeho levý hák. „Bohužel se něco takového rychle rozkřikne,“ vzpomíná se smíchem.
Vyrůstal v polském Antoniewu. Když ke konci války polští partyzáni místní německé obyvatele vyhnali, utekla jeho rodina do dolnobavorského Reisbachu, kde také chodil do školy. Protože v regionu nebyla práce, přihlásil se do dolů v Porúří. „Ve srovnání s dolem je box dětským hřištěm,“ míní. „Kdo pod zemí dělá ve 45stupňovém horku, nezná strach…“
Neměl jej ani před mnohem ostřílenějšími boxery, nastoupil například proti Jugoslávci, který měl ve 25 letech za sebou už přes 300 utkání. Schelske neprohrál žádný ze svých 37 duelů, nikdy nebyl „na podlaze“. Jednou ho ale rozhodčí odpočítal: „Chytil jsem úder na aortu, vůbec nevím odkud. Než jsem mohl reagovat a znovu zdvihnout ruce, bylo pozdě,“ vzpomíná.
Ještě dnes není špatným sparringpartnerem mladým, pokračuje pasovský list. Třeba i těžké váze Kaii Miehlingovi, narozenému v roce 1995. Mohl by být jeho dědečkem. Přesto stále tančí po ringu, tady udeří přímou, tady hákem… Na otázku, zda jsou dnes boxeři lepší, říká: Lepší ne, ale technicky vyzrálejší.
Že má v klubu stále respekt, je vidět také v šatně – junioři mu podávají ruce, než odejdou, a šéftrenér Heinz Winter o něm říká: ,Je na tréninku každou středu, absolvuje téměř všechna cvičení. V osmdesáti dělat takové pohyby, to klobouk dolů…´ Schelske k tomu dodává: ,Můžeš dělat všechno, jen musíš vědět, kdy s čím přestat…´ Kdo ho vidí při tréninku, musí si pomyslet, že u něho to bude ještě nejspíš dlouho trvat,“ dodává pasovský list.
Na dolním snímku je Schelske v 18 letech.
Tchibo půjde „do dětí“
Kávový koncern Tchibo z Hamburku chce ve svých filiálkách – v některých už od 23. ledna – pronajímat „ekologické“ kojenecké a dětské ošacení, informují OÖN. Tím se připojuje k obchodnímu modelu sharing-economy, tedy hospodářství sdílení, který se pokouší spojit šetrné zacházení s věcmi s finanční výhodou pro klienty. Podle ředitelky Nandy Bergsteinové mají být oděvy půjčovány na měsíc za čtyři eura za kus.
Proti vypovídání učňů
V Horních Rakousích se nyní učí nedostatkovým oborům 299 uchazečů o azyl. Nyní čtyřiceti z nich hrozí vypovězení ze země, píší OÖN a rozvádějí případ Afghánce Amira H. (25, na snímku).
V Rakousku je od května 2015 a od prvního dne prý chtěl pracovat, „jenže pro azylanta není lehké najít učební místo“, říká. Obeslal přes 80 nabídek a vedle toho se angažoval v sociální oblasti – v lineckých pečovatelských domovech odpracoval nespočet dobrovolných neplacených hodin. Za to mu starosta Klaus Luger (SP) poděkoval a předal mu diplom „za mimořádné zásluhy“, uvádí ist. Kromě toho pomáhal i ve školkách, překládal pro policii a absolvoval několik kurzů němčiny. Od loňského 1. září se učí v malířství Hauser a jeho šéfová si ho vysoce cení: „Dělá všechno, co může, aby se v Rakousku příkladně integroval.“
Zemský rada pro integraci Rudi Anschober nechal o dotčených učních a jejich zaměstnavatelích natočit klipy, které budou od 19. ledna promítat hornorakouská kina. Ve stejný den budou představeny i ve Vídni. Anschober inicioval také petici proti vypovídání učňů ze země, kterou už podepsalo 23 532 lidí. Jsou mezi nimi například generální ředitel zemské pojišťovny Josef Stockinger, prezident Červeného kříže Walter Aichinger, prezident Agrární komory Johann Kalliauer, herci a další prominenti.
600 hostů na radnici
Linecký starosta Klaus Luger pozval na čtvrtek 11. ledna k tradičnímu novoročnímu přijetí na Starou radnici na 600 představitelů společnosti, informují OÖN. Jeho asi 40minutová úvodní řeč se točila kolem toho, jak bude město, jehož poštovní směrovací číslo je 4020, vypadat v roce 2040. Podle něho mají „majákové“ projekty jako objekt bývalé tabačky, internacionalita, inovace, kooperace atd. získat městu ještě lepší postavení v Evropě.
„Ale žádná budoucnost nemůže být bez minulosti, žádná inovace bez tradice, a tak společenské setkání začalo tradičním nakrojením prasečí hlavy,“ uvádí list. „Premiérově u toho byl také zemský hejtman Thomas Stelzer, který se ,pod dohledem´ svých předchůdců Josefa Pühringera a Josefa Ratzenböcka role zhostil bezchybně.“ Oba prominentní „kuchaři“ si u toho hned připili lineckým pivem. Z městské high society nechyběl zřejmě nikdo, dodává deník.
Chybí jen plynové komory?
Program nové rakouské koalice ÖVP-FPÖ kromě politické opozice kritizují i další sdružení. „Velkou starost kvůli vládě“ například podle Mauthausenského výboru Rakouska mají bývalí vězni koncentračního tábora a „naléhavě varují před nacionalismem a pravicovým extrémismem, obzvlášť před xenofobními tendencemi vládního programu“. V tomto duchu výbor také napsal prezidentovi Alexanderu Van der Bellenovi a kancléři Sebastianu Kurzovi. Prezident si dopis přečetl podle vlastních slov pozorně a poděkoval za důležité angažmá. „Pozoruhodné je, že pozorná hlava státu očividně nereagovala speciálně na citát slov 94letého Abyho Lewita: Myslím, že Rakousko je ve stejné situaci jako v roce 1934 a nachází se na stejné cestě jako tehdy k roku 1938. Jediné, co v nynějším programu chybí, jsou plynové komory… Pro Lewita je prý koalice s pravicově extrémistickou FPÖ ,nahranou demokracií´,“ konstatovaly linecké OÖN.
Stavitel flašinetů
Alois Blüml (79) je jedním z posledních výrobců flašinetů a má zákazníky z celého Bavorska. Jeho stavení v Grassau (okr. Traunstein) je mekkou milovníků téměř zapomenuté muziky, píše PNP.
Vyučený cukrář a kuchař opustil svou cestu, pronajal rodinnou cukrárnu v Inzellu a svým způsobem rezignoval na životní jistotu, uvádí list. Zvrat nastal před 50 lety na dovolené s manželkou v Paříži. Chtěl tam vidět Notre Dame a eiffelovku, ale místo toho objevil „dřevěnou bedýnku“, která mu život obrátila naruby. Při procházce po Montmartru, pařížské čtvrti umělců, našel starý jazýčkový automatofon, koupil jej a vzal do Bavorska. Byl ve špatném stavu, ale dal jej jako autodidakt dohromady. K nové cestě ho údajně přivedlo setkání se žebrákem v Salcburku, který neměl nic, ale vypadal moc spokojeně – uvědomil si prý, že něco na svém životě musí změnit, začít něco nového, a vybral si stavění flašinetů. V dalších letech získával stále víc těchto „otočných varhan“ - rozbité opravil, jiné postavil kompletně sám. Dodnes na nich šroubuje a roztáčí je denně ve své dílně. Posílají mu je lidé i z Itálie, Francie, dokonce z Nového Zélandu…
„Své dřevěné pacienty ošetřuje jako lékař,“ pokračuje list. „Kromě jiného přenáší na lepenkové disky partitury písní. Často opravuje ,stolní varhany´ značky Ariston, které vypadají jako malý dřevěný gramofon s klikou, kterou je vháněn vzduch do měchu, z něhož přes ventil odchází a rozezvučuje do různých tónů otáčející se disk s otvory v různých odstupech a velikostech. Na každém je jiná píseň.“
Do dvora jeho stavení přijíždí auto z Rosenheimu, vystupuje z něj muž, má v ruce malé hrací hodiny a ptá se Blümla: Vy děláte otočné varhany? - Návštěvníkova „hračka“ už nefunguje… Pan mistr ji chce brzy opravit. Když zákazník odjede, pokládá jeho hrací hodiny k ostatním pacientům a „bručí“, že nikdy nebude hotový… „Na to, aby skončil, ale vůbec nemyslí. Co by pak prý s těmi flašinety lidé měli dělat?!“ uzavírá PNP.
Na horním snímku Alois Blüml točí tzv. španělskými varhanami, dole je jeho skladiště flašinetů.
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
