V sobotu 12. června bude od 18 hodin uvádět utkání mistrovství Evropy Finsko-Dánsko, 16. června utkání Finsko-Rusko a 21. června sestřih Finsko-Belgie.

Není to její fotbalová televizní premiéra. Od svých 19 let komentovala fotbalové zápasy pro nevidomé a slabozraké na druhém zvukovém kanálu ORF a v audiodeskripci bundesligy na stanici On Ear. Odhaduje, že tak mohla "odmluvit" na 200 zápasů za rok.

Když vysílala pro nevidomé finále poháru 2018 Salcburk-Sturm, šéf sportu RTL zavolal kolegovi z ORF, že ta reportérka komentuje super, jen trošku moc mluví. Tak to ovšem při popisu hry posluchačům bez obrazu musí být, ale orfácký Hans Peter Trost jí přesto nabídl práci pro první kanál. Přišla do redakce v dubnu 2019 a v létě už vysílala celé mistrovství světa žen, klubový šampionát mužů a utkání II. ligy mužů.

Kus domova z Pasova v Kábulu.
Od sousedů: Zvony od Pernerů zvonily v Afghánistánu

Pro 90minuten.at poskytla v roce 2019 rozhovor. Na otázku, jak se na zápasy připravuje, říká: "Největším rozdílem mezi mužským a ženským fotbalem jistě je, že o ženách není tolik informací ani na internetu, ani ve starých článcích. Je třeba rozbalit starou novinářskou školu a mluvit s lidmi, s manažery, trenérkami. To je napínavé a atraktivní, vede to k informacím, které v archivech nenajdete…"

Popisuje, jak se k reportování dostala. "Nikdy jsem to neplánovala, to musím přiznat. Absolvovala jsem hudební gymnázium ve Štýrském Hradci a začala studovat práva. Náhodou jsem poznala člověka, který právě vybudoval ,Bundesligu on ear´. Tehdy bylo mistrovství Evropy 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku a oni hledali také nějakou ženu-reportérku. Našli takové, které seděly hlasově, ale neměly ani potuchu o fotbalu. U mne to bylo právě naopak, nevěděla jsem nic o komentování. To se ale dá zvládnout… Tak mě vzali."

Anna Lallitschová je středem zájmu novinářů i teď.

DerStandard tak zaznamenal: "Že se finský trenér jmenuje Markku Kanerva, to Lallitschová ví dlouho, protože na své první utkání mistrovství se připravuje už dlouho: začíst se do tématu, do profilu hráčů, nastudovat taktiku týmu, shlédnout videa, vést rozhovory… Při vší pečlivosti a rešerších ale varuje před tím stát se obětí informační záplavy, ,přeanalyzovat se´. Pak člověk mluví jen ve statistikách, už ne o zápase, ztrácí cit pro detail, říká. Co přece všichni chtějí, je zábava. A tu jim má utkání přinést…"

Uštnutého psa snesli záchranáři.
Od sousedů: Zvěře v Bavorském parku přibylo, zachránili psa uštknutého zmijí

Při dosavadních zkušenostech nepočítá s příliš velkým ohlasem její premiéry na mistrovství. Negativní reakce zatím nesklidila. "Že si třeba někdo přeje jiný hlas, nebo by chtěl něco jinak popsat, okay, jako fotbalová reportérka jsem samozřejmě pod drobnohledem. Ale podobně rozdílné preference jsou všude a v každém povolání," uzavírá.

Plno dobrovolníků, ale…

Podle studie lineckého institutu pro výzkum veřejného mínění IMAS se každý druhý Hornorakušan starší 16 let (49 %, asi 600 000 lidí) dobrovolně v něčem angažuje. Každý pátý z nich se ale necítí být za to dostatečně oceněn. Z těch, kteří se neangažují, jen každý třetí řekl, že dobrovolná práce u něho vůbec nepřichází v úvahu. Zbývající na ni jen nemají čas.

Ubylo transplantací

Loni v Rakousku transplantovali 672 orgánů, píše Volksblatt. To bylo o skoro sedm procent méně než předloni. Počet transplantací ledvin poklesl meziročně ze 386 na 335, jater ale lékaři nahradili o sedm víc - 158. Plic bylo vyměněno opět 100, srdcí bylo transplantováno 59 (předloni 67). 620 náhrad byly orgány 188 zemřelých, 52 poskytli žijící dárci. Transplantace ledvin a slinivek byly v zemi 12. března celoplošně zastaveny, o dalších operacích rozhodovaly analýzy jednotlivých případů. Na dárce čekalo loni 757 pacientů: na ledviny průměrně 36,4 měsíce (střední údaj), na srdce 2,4, na plíce 3,9, na játra 1,7 měsíce.