Během předchozích ročníků už mají na svém kontě dvacet tisíc odchycených jedinců ze sedmdesáti sedmi ptačích druhů. Nejen čeští ptáci se jim chytí do sítí, ale odchytí tu přelétavce z celé Evropy, nejvzdálenější kousek dorazil až z afrického Maroka. Tábořit zde začali v sobotu 28. července a zůstanou až do 5. srpna. Návštěvy jsou zde neomezené, doporučená doba je od 6 hodin od rána do 18 hodin do večera. Akce je vhodná pro děti, ale musí mít doprovod dospělého, zájemci se mohou přihlásit u Josefa Jahelky na telefonu 723 432 988.

Český svaz ochranářů přírody ve spolupráci s Kroužkovací stanicí Národního muzea v Praze pořádají tento tábor pro příznivce ornitologie, mladé ochránce přírody a další nadšence. Je možné se zúčastnit odchytu ptáků na několik stanovištích do nárazových sítí a dalších lapacích zařízení. „Na čtrnácti stanovištích máme dvě stě čtyřicet čtyři metrů ornitologické sítě, které jsme umístili v několika biotopech kolem rybníku Hejtman a Koberný, také je máme v lese a kolem potoka, aby byla zajištěna pestrost druhů,“ osvětlil hlavní organizátor Josef Jahelka.

KROUŽKOVÁNÍ A URČOVÁNÍ PTÁKŮ

Následně zde provádějí určování, kroužkování, měření a vážení ptáků. Děti a další zájemci jsou aktivně zapojováni do práce přímo v terénu. Kroužkování se znalecky ujal lesní hospodář a místostarosta Plané nad Lužnicí Stanislav Vyhnal. „Každý druh má určitou velikost kroužku, který odpovídá jeho tělesné velikosti. Každý kroužek je jedinečný kvůli identifikaci, má vlastní číselnou sérii a pořadové číslo,“ komentoval probíhající práci. „Všechna data se uchovávají v databázi Národního muzea Praha. Do záznamové knihy se zapíše druh ptáka, číslo kroužku, pohlaví, jeho staří, váha a měří se i délka křídla či vrcholové letky. „To je nejdelší péro na ocasu,“ vysvětlil.

Čápi v Budislavi vyvedli čtyři mladé.
OBRAZEM: V Budislavi se vyvedla čtyři čápata

Určit stáří a pohlaví je někdy oříšek i pro znalé ornitology, ne u všech druhů je sameček barevnější než samička. „Věk i pohlaví se určují podle různých znaků, někdy hodně pomůže zbarvení, ale například u rákosníka proužkovaného se samička pozná podle toho, že jí vypadá peří na hnízdní nažině, protože peří je izolant a ona zahřívá vajíčka vlastním tělem,“ vysvětlil při odchytu František Vališ. V sítích jim často skončí i větší pták či dokonce divoká zvěř. „Neplechu nadělá i taková sojka a třeba srnčí dokáže udělat v síti pěknou díru,“ poreferoval o záškodnících. „To víte, my si vždycky rozmyslíme, kdy použít nůžky, odchytová síť není levná záležitost, ale když jde o život, neváháme stříhat,“ dodal k případnému vysvobození zamotaného ptáka.

ZAJÍMAVOSTI

Kuriozity a zajímavosti přidal Josef Jahelka. „Podařilo se nám zde odchytit mnoho ptáků z Evropy, ze Švýcarska, Švédska, Španělska, Francie, Litvy, Německa či Itálie. Zajímavé je, že nic z Rakouska,“ vyjmenoval státy. Nejčastěji zde v síti končí sýkorky, strakapoudi, budníci, strnadi, datlové, rákosníci, ale také břehule, vlaštovky, jiřičky, budníci a další. „Letos se podařilo chytit už druhého ledňáčka,“ upozornil. Během deště a velkého horka se odchytové sítě sundávají, aby se v nich ptáci zbytečně netrápili. „V horku i dešti musíme sítě sundat, aby ptáci netrpěli, i tak se vydáváme na obchůzky několikrát za den, v pravidelných intervalech od rozbřesku do tmy,“ vysvětlil sytém odchytu. Ptáci se přenáší ve speciálních pytlíkách, aby nebyli ve stresu, někdy jsou v sítích tak zamotaní, že je třeba použít i nůžek. Historicky nejstarší odchyt se jim povedl po devíti letech. „Přežije tak patnáct procent mladých, takže je to už úctyhodný věk devět let a byl to rákosník,“ uzavřel výčet zajímavostí.

Lenka Pospíšilová