Iniciativa vznikla od přátel Jana Nouzy a od místních, občanské sdružení Namšál se postaralo o realizaci. Právě myšlenka postavit rodákovi a významné osobnosti obce pomník stála podle Vlaďky Kolouchové z OS Namšál za vznikem sdružení. Výběr místa pro pomník není podle ní náhodný. „Pan Nouza sem rád jezdil. Je to tady kouzelné,“ míní Vlaďka Kolouchová. Za tímto účelem se ve veřejné sbírce od roku 2014 vybralo 40 070 Kč. „Přispívali místní na srazu rodáků nebo dobrovolným vstupným na obecních akcích a také sponzoři,“ vysvětluje jedna z organizátorek.

Kámen daroval Václav Pumpr z Lomnice nad Lužnicí. „Našel jsem ho kousek odtud, u Paseckého rybníka. Věděl jsem, že chtějí udělat pomník, tak jsem ho nabídl,“ vysvětluje kamarád Jana Nouzy z dětství, který si s ním hrával. „Jsem rád, že se sem mohl dát,“ dodává místní rodák. Pro obec je to velká událost, na Jana Nouzu jsou hrdí. Ten osud rodné vsi zapisoval 44 let do místní kroniky. Po něm ji převzala právě Vlaďka Kolouchová. „Je to pro mě čest,“ říká.

Jan Nouza byl po těžkém úrazu na prahu dospělosti upoután na invalidní vozík. Matka Vlaďky Kolouchové Miroslava do předmluvy posmrtně vydané knihy fejetonů Jana Nouzy napsala: „Celý jeho svět se zmenšil na domov a rodnou obec.“ Začal psát fejetony, krátké povídky, dříve publikoval a publikační činnost postupně rozšiřoval. Stále se učil a vzdělával, což podle ní dokládá jeho kultivovaná čeština. „Měl kolem sebe svou rodinu a řadu dobrých přátel, kteří ho měli rádi pro jeho upřímnou povahu, vynikající smysl pro humor, pro něho samého,“ líčí Miroslava Kolouchová.

Dceru Jana Nouzy, Janu Kubicovou, počin místních v Lužnici, kam se stále ráda vrací, dojal. „Jsem strašně pyšná a jsem moc ráda, moc mě to potěšilo a vážím si toho,“ říká se slzami v očích. Místo prý bylo vybráno dobře. „Měl to tady moc rád, byla to pro něj srdeční záležitost,“ dodává.

I proto byla na kámen připevněna cedulka s básní Jana Nouzy nazvanou Namšál. Proti pomníku byla postavena lavička. Práce s přesunem a zabudováním kamene a lavičky zdarma provedl Zdeněk Radosta.

Na událost se přišel s rodinou podívat také Jan Kubica, bratr zetě Jana Nouzy. Na spisovatele a kronikáře si dobře pamatuje. „Byl otevřený a upřímný, se srdcem na dlani,“ myslí si. Zajímavé prý bylo si s panem Nouzou o čemkoliv povídat. „Dalo se s ním bavit úplně o všem, o všechno se zajímal,“ vzpomíná Jan Kubica. S Janem Nouzou si plánoval pořádně popovídat, ale bohužel už to nestihl. „To je zajímavé, že když to člověk cíleně naplánuje, nestihne to. Je to poučení pro setkávání s ostatními lidmi. Mělo by se to udělat hned,“ uvažuje bratr zetě, kterému se nápad s lavičkou zalíbil. „Člověk tu může posedět, vzpomínat na něj a také se kochat přírodou,“ chválí.

Jan Nouza byl držitelem ocenění Číše Petra Voka a Ceny Jiřího Wolkera.