Z důvodu příliš malé kapacity v zemi si musejí mnozí nemocní především z venkovských oblastí nechávat svou krev „vyprat" v centrálních zařízeních v noci, uvedl deník. V linecké Keplerově nemocnici je tomu tak od podzimu. „Půlnoční směna" trvá od 00.00 do čtyř hodin. Ve Welsu začíná noční dialýza ve 22 hodin a trvá do dvou. Experti připomínají změněný biorytmus takovým zákrokem – pacienti tu noc už zpravidla neusnou…

Zemský odborný ředitel příslušného odboru Georg Palmisano vysvětluje, že počet pacientů s poruchou ledvin roste a míst pro ně je málo. Od podzimu by se ale situace měla zlepšit efektivnějším využíváním techniky a přeorganizací personálu. Mluvčí linecké kliniky Clemens Kukacka říká, že proto museli zavést tyto dodatečné směny, a pragmaticky dodává: „Žádná dialýza také není řešení…"

Největší problém je ve Vöcklabrucku, kde je pro 80 pacientů stanice se šesti místy, vystačující jen pro třicet nemocných. Řada potřebných proto musí dojíždět do větších měst.

V úterý se k problému vyjádřil zemský hejtman Josef Pühringer. Nepostačí-li organizační opatření, „budou nová dialyzační místa".
Přístroje, které jsou nyní k dispozici, prý mají být především optimálně využívány a nemít dlouhé přestávky, jak opakovaně kritizuje kontrolní úřad. Dialýzy uprostřed noci ale podle něho mají být prováděny „jen s výslovným souhlasem" pacienta, citují hejtmana OÖN.

Jak na alkoholiky?

Asi desetičlenná skupina závislých na alkoholu už asi rok tráví čas na Esplanade ve Gmudenu a upozorňuje na sebe agresivním chováním, uvádějí OÖN. Tito muži a ženy nadávají kolemjdoucím a hostům místních gastronomických zařízení, opakovaně dochází ke strkanicím, a to i v rámci skupiny. Často tito opilci odhazují láhve kolem sebe a jedna dokonce skončila v dětském kočárku, píše list. Policie tu musí pravidelně zasahovat.

Vedení města to s alkoholiky dlouho zkoušelo po dobrém. Nasazovalo streetworkery jako prostředníky, v kooperaci s evangelickou církví opilcům navrhlo přesídlit do parku u jejího kostela, kde by se kromě jiného o ně náboženská obec postarala. „Nejde nám o to vykazovat ,outsajdry´ z obrazu města, ale situaci už nemůžeme přihlížet – svoboda jednoho končí tam, kde začíná krátit svobodu druhých," říká městská radní pro bezpečnost Beate Enzmannová.

Městská rada nyní jednomyslně rozhodla postupovat proti agresivní skupině aktivně a doslova ji z Esplanade vyhnat, v případě potřeby i násilím, pokračují OÖN. „Od středy tam budou chodit hlídky v půlhodinových intervalech," ohlásil starosta Stefan Krapf. „Pracovníci stavebního dvora vyčistí s policejním doprovodem lavičky strojní technikou. Policisté při tom mají vylít láhve a plechovky, které u opilců najdou. Právní podklad k tomu mají, na veřejných místech v centru města platí už léta zákaz alkoholu." Obec jeho dodržování dosud moc přísně nestíhala, ale v tomto případě prý už zasáhne.

Krapf připouští, že rozhodnutí nebylo lehké, ale mnoho lidí už se Esplanade obloukem vyhýbá. Denně dostává maily rozzlobených občanů. A také nechce, aby situace v místě dál eskalovala…

Po 273. na Status Quo

Harald Hammer vlevo s Rickem Parfittem. Zdroj: Deník/reproV sobotu vystoupí na Náměstí dómu v Linci Status Quo. Těší se na ně také Harald Hammer (51) z Lince, ředitel firmy na výrobu speciálních fólií v Belgii, který je možná svým způsobem jejich fanouškem-rekordmanem, uvedly OÖN. Viděl už 272 jejich koncertů a vstupenky si pečlivě vylepuje do rámů. „Všechno jsou originály, jen z prvního vystoupení, které jsem viděl, mám kopii," říká. To bylo 15. dubna 1981 v olympijské hale v Mnichově. Vzpomíná, že to bylo absolutně bombastické, a od té doby je fandou Quo…

První kontakt s nesrovnatelným zvukem britské kapely měl Hammer ve třetí třídě gymnázia.
Jeden repetent tam přinesl single, kterým Francis Rossi a jeho kolegové dodnes zahajují každý koncert - "Caroline"…
„Jsou kapelou, která rozděluje – jedni říkají, že už nikdy, druzí volají , Yeah!´, " přibližují OÖN. „Takové Rocking All Over The World, Whatever You Want nebo Down Down jsou ale nespornými světovými hity. 120 milionů nosičů už tihle Britové prodali."

Hammerovým nejoblíbenějším hráčem Quo je Rick Parfitt, dnes už 66letý, pro něho nejlepší rhytmový kytarista světa. V roce 1986 se se svým idolem potkal po koncertu v Augsburgu. „Čekali jsme v jednom baru, a pak přišel – v červeném dresu, bos, se slunečními brýlemi, cigaretou v puse a láhví vína pod paží," vzpomíná. Hvězda svého fanouška pozvala na tři bacardi s colou. „To Status Quo dělají – nejsou nepřibližitelnými hvězdami, jsou ,peoples-bandem´," říká.

Doma schraňuje kromě zmíněných 272 vstupenek jejich vinylové desky a cédéčka, má četná trsátka od Ricka a Francise Rossiho, mnoho fanouškovských artiklů kapely - a starou koženou vestu s autogramy Frantic Four, originálního obsazení Quo (Rossi, Parfitt, Alan Lancaster a John Coghlan).

Ví, že v Anglii, vlasti kapely, jsou fandové, kteří ji viděli více než 500krát, a on že je se svými 272 návštěvami jen někde ve vyšším středním poli. Obzvlášť vzpomíná na tři vystoupení: Mnichov 1981, „jeho první", koncert v Milton Keynes s více než 100 000 diváky v roce 1984 a zmíněnou poslední show Frantic-Four-Tour 2014 v Dublinu. Jejich muzika prý byla tehdy minimálně stejně dobrá jako z legendárního živého alba v roce 1977… „Každý koncert je jiný, ale jedno je pořád stejné – energie, se kterou hrají. Totiž na sto dvacet procent," říká.

„Jeho dcery Tamara (23) a Lara (17) tatínkovu vášeň úplně nesdílejí," píší OÖN a připomínají: V roce 2001 mu Tamara, tehdy osmiletá, při koncertu ve Weizu do očí řekla: Tati, ty jsi jako malý kluk, který čeká na Mikuláše…

30. července Hanmmer přiletí z Belgie ke koncertu u dómu v Linci. Doprovodí ho jeho otec Egon. „Ještě nikdy Quo neviděl, ale koupil jsem mu k osmdesátým narozeninám lístek," říká „megafanoušek".

Na snímku je Harald Hammer vlevo s Rickem Parfittem v lednu 1987 v Augsburgu.

Romantika se smůlou

Vlastně to byl romantický nápad – 26letý muž ze Simbachu na Innu chtěl udělat svatební návrh dlouholeté přítelkyni. „Nechal ze své obce s povolením leteckého úřadu odstartovat meteorologický balon se snubním prstenem a kamerou, která mu umožňovala sledovat let," popisuje pasovská PNP. Krátce po 17. hodině balon přistál na basketbalovém hřišti v ulici Richarda Wagnera v Dingolfingu. Když se tam kolem devatenácté hodiny nápadník dostavil, našel tam už ale jenom balon – kameru a prsten z něj mezitím někdo neznámý odcizil. Teď ho hledá policie…

Rekordní konzum Rakušanů

Rakouské domácnosti vydaly loni na konzum a investice 179,1 miliardy eur, o 1,6 procenta víc než v roce 2014. Víc než čtvrtina výdajů šla na stavění a bydlení. Po patnácti procentech připadalo na volný čas (dovolené) a denní nákup, především potravin. Méně dali sousedé za mobilitu (hlavně díky poklesu cen pohonných hmot), za komunikaci a sdělovací prostředky. Linecké OÖN přinášejí i kuriózní detaily - výdaje za erotiku byly vyšší než výdaje na vzdělání a za dámské ošacení bylo zaplaceno dvakrát víc než za pánské.

„Blýskavý" Schweinfurt

Loni registrovala informační služba Siemense v dolnofranckém Schweinfurtu 4,5 úderů blesků na metr čtvereční, což bylo nejvíc v celém Německu. Druhý v Bavorsku skončil okres Ga-Pa se 4,1 výboji. V pořadí SRN jej předstihly jen Krušné hory se 4,3 blesku na metr.
Celkově v Německu loni udeřilo asi 550 000krát, o osm procent méně často než předloni.

Prvenství Schweinfurtu označil vedoucí služby Stephan Thern za překvapení, protože město nepatří k regionům vyloženě na blesky bohatým. Starosta Sebastian Remelé (CSU) řekl, že titul hlavního města blesků nesou hrdě. Toto vyznamenání vidí „jako hromový aplaus shora", píše PNP.