Kterak debutant Jiří Mádl vzdal ve filmu hold Budějcům

Identita jihočeské metropole je tu zcela přiznaná. Diváci snadno rozpoznají hlavní náměstí, Českou ulici (tam bydlí rodina hlavního hrdiny), Sokolský ostrov, náplavku či letní kino Háječek.

Filmaři hodně využili Základní školu Kubatova v Českých Budějovicích. Natáčelo se ve třídě, na chodbách, v tělocvičně, jídelně i venku před budovou. „Jiří Mádl i jeho bratr na naši školu chodili, takže to tu dobře zná a sám si místo vybral," komentuje ředitel Jaroslav Vaněk.

Natáčelo se během tří dnů 
o prázdninách. V budově štáb nic zásadně neměnil. „Nestěhovali nábytek ani nic podobného. Jediný drobný problém byl, že jsme zrovna opravovali toalety a bylo to tam proto zaprášené a špinavé. Štáb místo přesto využil, uklidili si tam," dodává Jaroslav Vaněk.

V komparzu se objevila celá řada žáků školy, byl mezi nimi například Matyáš Havel ze sedmé třídy. „Chtěl jsem se hlavně vidět na plátně, byla to dobrá příležitost.  Ve filmu jsem si šel ve třídě pro vysvědčení. Zajímavé bylo, že jsme tam nebyli jen spolužáci z jednoho ročníku. Třeba vedle mě seděl nějaký čtvrťák," řekl již dříve Deníku.

Ředitele překvapilo, že žáci měli o role v komparzu velký zájem, přestože to znamenalo návštěvu školy o prázdninách. Výsledný film podle něj stojí za pozornost. „Je to poutavé, citlivé a zvlášť pro Budějčáky mimořádně zajímavé," říká.

V několika scénách se objevuje budějovické centrum Arpida. Pracuje zde totiž matka hlavního hrdiny. „Jirka Mádl přišel sám za námi s tím, že by tu chtěl točit. Arpidu znal, domlouval si to už s minulým vedením a byl také na Andělské aukci," vzpomíná ředitel Marek Wohlgemuth.

Natáčení pro zařízení neznamenalo žádnou komplikaci. „Byl hrozně ohleduplný, vděčný za každou pomoc, byla s ním skvělá spolupráce. Naše děti se s ním fotili, ochotně se podepisoval, působil úplně jinak, než jak ho člověk vnímá 
v televizi," dodává ředitel.

Filmaři přijeli do Arpidy ještě před samotným natáčením, aby si místo vyfotografovali a dohodli se na podrobnostech. Pak zde strávili jeden hlavní natáčecí den, během něhož se na place kromě Jiřího Mádla objevili i herci Ondřej Vetchý, Lucie Trmíková či Miroslav Táborský.

Štáb si na začátek dne přivezl vlastní komparzisty, během odpoledne se pak ale před kameru dostali i běžní klienti Arpidy. „Kdokoli přišel a chtěl si zahrát, tak mohl. Pro naše děti to byl opravdu velký zážitek. Mě také posadili dozadu do záběru, ale ve výsledném filmu vidět nejsem. Zato se tam objevuje moje manželka jako recepční," popisuje Marek Wohlgemuth.

Snímek Pojedeme k moři zachycuje zařízení poměrně věrně, je tam však jedna změna oproti realitě. „Ve filmu nosí zaměstnanci bílé pláště, ale ve skutečnosti to tak u nás vůbec není. Když to někteří rodiče našich klientů viděli, říkali, že je to docela zarazilo," popisuje Marek Wolhgemuth.

Mádlův režijní debut hodnotí velice kladně. „Jako budějovického patriota mě moc potěšilo, jak krásně ukazuje město. Především je to ale opravdu silný film, na konci mě mrazilo po celém těle," uzavírá.

Jiří Mádl si navíc do svého filmu vybral hned několik herců Jihočeského divadla. Největší roli dostal Roman Nevěčný, který ztvárnil fotbalového trenéra. „Jirka  mě oslovil sám, on mě má totiž rád," směje se.

Na place strávil pět dnů, jeho scény se točily například na fotbalovém hřišti v Lišově 
a Rudolfově. „Bylo to skvělé, role mě bavila, byla perfektně napsaná a všichni jsme se opravdu vyřádili. Srandovní také bylo, jak Jirka zapadl mezi ty dva kluky, představitele hlavních rolí, byl skoro stejně vysoký a oni ho měli moc rádi," vzpomněl.

Výsledný film viděl hned na předpremiéře v Českých Budějovicích a chválí jej. „Příjemně mě překvapilo, že je to až na hranici psychologického dramatu," dodává.

V jedné scéně si zahrála Dana Verzichová. „Hrála jsem učitelku při předávání vysvědčení. Pak jsme ještě točili jeden záběr, ale ten ve filmu nakonec není," vzpomíná.

Její výstup byl natočen během chvilky, přesto si spolupráci s filmaři užila. „Je to pro mě příjemná změna oproti divadelní práci. Hlavně se mi ale líbil Jirkův přístup a oceňuji, že měl odvahu točit film s dětskými herci. A samozřejmě jsou tam moc hezky vidět Budějky," komentuje.

Dále se ve filmu Pojedeme 
k moři objevili také Ondřej Veselý a Ondřej Volejník.

Při natáčení bylo u rybníka narváno

Do pětitisícového města v okrese České Budějovice, tedy do Trhových Svinů, se díky Jiřímu Mádlovi vrátilo filmové natáčení zhruba po 32 letech. V roce 1981 zde vznikla valná část dětského detektivního snímku táborského rodáka Jiřího Hanibala Neříkej mi majore!

Ve filmu Jiřího Mádla nefiguruje město jako takové, ale místní přírodní koupaliště. Pro scény letního dovádění 
u vody Jiří Mádl vybral zdejší Velký rybník. Místo znal, protože do trhosvinenské části Rejta jezdí na chalupu.

Se sehnáním komparzu kolem vody nebyl problém, stačilo říct místním lidem. To byl i případ mladíka Partika Kicy. „Byli jsme u rybníka 
s partou. Seděli jsme u vody. Někdo ze štábu za námi přišel, jestli  bychom nechtěli hrát ve filmu. Souhlasili jsme, pak jsme jen chodili po pláži a povídali si, nic víc po nás nechtěli. Za chvíli to bylo natočené. Ani nevím, jestli záběr na nás použili. Film jsem totiž ještě v kině neviděl. Zatím jsem neměl čas vyrazit," řekl Patrik Kica.

Kiosek u Velkého rybníka provozuje Radek Brůha. 
„Kiosek byl při natáčení normálně otevřený. Filmaři toho po mě moc nechtěli, jen připojení na elektřinu. Občerstvení si přivezli vlastní," řekl Radek Brůha.

Svědkem natáčení byla také místní obyvatelka Ilona Němcová. „Jela jsem ten den k rybníku na kole se koupat. Jezdila jsem tam loni v létě často. Potkala jsem jednu paní, která mi řekla o natáčení. Ne že bych se chtěla někde ukazovat v záběru, ale byla jsem zvědavá, chtěla jsem vidět práci filmařů," vypráví Ilona Němcová.

„Leželi jsme s dalšími lidmi na dece, když kolem poledne filmaři přijeli. Zdrželi se tam tak do sedmi hodin večer. Normálně nás kolem rybníka leží tak deset, ale tentokráte tam bylo narváno, tak padesát lidí," směje se Ilona Němcová.

„Filmaři jen řekli, ať se chováme normálně, ať se ničeho nebojíme a jsme přirození. Pak si vybrali  několik puberťáků, kteří běhali a padali do vody a podobně," vybavuje si Ilona Němcová.

Režisér se mezi malými fotbalisty tak trochu ztratil

Důležitou „roli" ve filmu Pojedeme k moři má fotbal, který hlavní hrdina nerad hraje. Režisér Jiří Mádl hledal staré šatny a našel je na lišovském fotbalovém hřišti. Filmařům tady při natáčení pomáhal správce hřiště Jaroslav Hurt.

„Oni měli od někoho avízo, že tady máme staré kabiny, žádná novota. Přijel sem produkční, který si všechno prohlédl. Pak přijel i přímo Jiří Mádl. Nejprve tu natáčeli dva dny, pak přijeli ještě na jeden půlden něco dotočit," vzpomíná na loňské filmové léto správce hřiště.

„Malé fotbalisty do komparzu si štáb přivezl odněkud z Budějovic, místní kluci to nebyli," podotkl  Jaroslav Hurt. Ten byl filmařům k dispozici. Zapojoval jim elektřinu, pouštěl vodu.

„Filmaři byli v pohodě. Režisér byl samá srandička. Já mu říkal, že by mohl hrát fotbal s těmi kluky, on byl jen asi o půl hlavy větší. Jiří Mádl se vůbec neurazil, naopak, smál se," vypráví správce lišovského fotbalového hřiště, který pak napsal 
o natáčení článek do lišovského zpravodaje.

Předseda lišovského fotbalového oddílu Josef Smetana Deníku řekl, že klub byl za natáčení rád. „Dostali jsme nějakou korunu za pronájem. Myslím, že to bylo pro ně výhodné," řekl Josef  Smetana.