„Ruce nahoru! Říkám všichni ruce nahoru," ozve se zničehonic 
v týnském kulturním domě. Aby bylo jasné, jaké důsledky bude mít neuposlechnutí povelu, zazní několik výstřelů. Je sobota kolem 18. hodiny 
a do prostor kina ve Společenském domě na Hlineckém sídlišti v Týně nad Vltavou vtrhávají teroristé. Ještě před chvílí přitom bylo možné v sále zaslechnout smích, to když jsme se s návštěvníky kina pobavili u jedné ze scén filmu Kvaska. Teď postupně jeden vedle druhého zvedáme ruce tak, aby byly vidět.

„Vy shora, jděte dolů, ať jste všichni v dolních řadách. 
A honem!" popohání diváky jedna z teroristek. Poznávám 
v ní jednu z divaček, kterou jsem při vstupu do sálu potkala. Se svojí sousedkou se rychlými kroky vydáváme 
o několik řad dolů, každá však na jinou stranu. Mé místo je teď ve třetí řadě mezi dvěma muži, mými vrstevníky.

„Jsme islámští teroristé 
a vy jste naši rukojmí," oznamuje šéf skupiny útočníků. Cíl má jediný. Do hodiny chce mít v sále svého bratra, jinak začne zabíjet. Čekání si teroristé krátí tím, že si prohlížejí naše doklady a svazují nás. Začínají v dolní řadě. Toho, kdo klade odpor, zpacifikují a odvedou dopředu. Ten, kdo doklady nemá, je pro ně Židem, kterého mají v plánu zabít mezi prvními.

Nervozita stoupá. Doklad mám v peněžence o pár řad výše, na svém původním místě. To už je však jeden z teroristů přede mnou. „Stoupnout!" přikazuje. Poslechnu ho, otáčím se, aby mě mohl prošacovat. „Kde máš občanku?" ptá se. Je jasné, kam mě moje odpověď „nemám" pošle. Štěstěna stojí při mně, útočník mi překvapivě „jen" svazuje ruce a jde dál. Moje původní sousedka takové štěstí ale nemá a ocitá se mezi lidmi označenými za Židy.

Kontrola pokračuje. Jedna 
z rukojmích se úspěšně pokouší o útěk. Netrvá ale dlouho a útočníci ji přivádějí zpět. Jen ne k nám, nýbrž na pódium. „Klekni si," nařizují dívce. „Tohle se stane každému, kdo bude chtít uprchnout," dodává jejich šéf a dvakrát pálí. Dívka padá k zemi. Obdobná situace se opakuje ještě třikrát, o život přicházejí čtyři lidé. Bez důvodu. Stačí se třeba jen špatně podívat. „Takhle na vás vaší vládě záleží," křičí na nás šéf teroristů. „Já bych to nejraději všechno podřízl 
a šel," dodává druhý.

Ve chvíli relativního klidu si všímám, že se mému sousedovi daří uvolnit ruce. Snaží se napsat SMS. „Hlavně, ať si toho nikdo nevšimne," říkám si. Vím, co by to pro něj a možná 
i pro nás všechny znamenalo. Než se mu ji však podaří vůbec odeslat, znějí v sále další výstřely. „K zemi," slyším vedle sebe. Instinktivně se spolu s ostatními krčím mezi sedačkami.

Do sálu vtrhává zásahový tým. „Ty jo, je tu i sniper," ozývá se z druhé strany. Nevím, jestli za to může absurdita situace, nebo psychické vypětí, jemuž jsem spolu s dalšími 40 lidmi čelila, ale najednou propukám ve smích. A nemůžu přestat, slzy mi tečou po tvářích. Zpátky do reality mě vrací až další z rukojmích, který na muže zakřičí: „Je tady bomba!" Pak už to jde ráz na ráz. Všechny nás rychle vyvádějí ven, kde nás seřadí, jednoho po druhém znovu identifikují a propouštějí.

Jak to bylo doopravdy

„Nic hlubšího v tom nehledejte," řekl Lumír Němec, uznávaný bezpečnostní odborník, který je bývalým velitelem elitního útvaru Armády České republiky s bojovými zkušenostmi z Afghánistánu a Kosova. Coby spolumajitel společnosti Thor Tactical se za spolupráce KRAV MAGA PROTECT Security Solutions a Be FIT centra v sobotu podílel na zorganizování taktického výukového kurzu s názvem Záchrana rukojmích v kině. „Chtěl jsem jen využít kino 
k tomu, aby si lidé mohli zkusit něco, co normálně nezažijí," vysvětlil.

Zájem tento zážitkový kurz vyvolal. „Doufám, že mi to dodá trochu sebevědomí," komentovala akci její účastnice Jana Vlasáková z Českých Budějovic a pokračovala: „Doufám, že kdybych se dostala do podobné situace, věděla bych, co dělat." Zařadila se tak mezi 40 lidí, kteří se dobrovolně na dvě hodiny stali rukojmími. „Přišla jsem za zážitkem," řekla ještě před vstupem do sálu Hana Coufalová z Týna nad Vltavou. „Tohle člověk jen tak nezažije."

Akce vzbudila mezi „rukojmími" vesměs pozitivní ohlasy, jedinou připomínku měli jen k nízké fyzické námaze zážitkového kurzu. „Možná jsme mohli být trochu tvrdší, ale psychický tlak jsme udělali slušný," hodnotil akci Josef Toman jako jeden 
z únosců s tím, že teroristou chtěl být dobrovolně.
„Jsem instruktorem sebeobrany a chtěl jsem si to vyzkoušet z jiného pohledu," doplnil. V reálu by se ale k příliš velkým činům neměl. „Jakmile uděláte nějaký pohyb, který se teroristům nebude líbit, zastřelí vás. V takové situaci se nevyplácí být aktivní," dodal Josef Toman.

KLÁRA SKÁLOVÁ