Horní Rakousy to zaskočilo. „Nemůžeme připustit, aby toto místo někdejšího zničujícího lágru se změnilo v místo, které není hodno památky,“ řekl premiér. OÖN vysvětlují, že jde o Gusen I, jeden ze tří táborů. Je na něm nástupiště – apelplac, které objevili teprve před dvěma roky, velitelství tábora, ze kterého je dnes přestavěná vila, dva cihlové domy – někdejší bloky 6, 7, a 8 - a více baráků, které byly obývány až do začátku tohoto tisíciletí. „Většina pozemku patří dvěma rodinám,“ říká v listě Martha Gammerová z pamětního výboru Gusen. Obě podle ní by chtěly pozemek prodat, ale ze strany rakouské vlády se neděje nic.

Erich Wahl, starosta sousedící obce St. Georgen/Gusen, prohlašuje: „Že Polsko toto navrhuje, je pro Rakousko blamáž. Republika je zodpovědná za umožnění existence důstojné památky.“ K tomu má místo nyní hodně daleko, míní Martha Gammerová. „Bývalý apelplac je úhor, o který se nikdo nezajímá.“ Podle ní se příliš dlouho udržuje názor, že centrální pamětní místo tábora stačí. Připomíná, že v Gusenu, největším lágru na rakouském území, v oficiálním vedlejším táboře Mauthausenu, bylo uvězněno 71 000 lidí ze 27 národů a asi 37 000 tu bylo zavražděno, mezi nimi mnoho Poláků – podle polských výzkumníků 27 821.

Rakouské ministerstvo vnitra tvrdí, že stát si je své zodpovědnosti k památnému místu Gusen velmi dobře vědom, zřídil tu návštěvnické centrum a části nemovitosti postavil pod památkovou ochranu. O zájmu vlastníků pozemky prodat ví, loni zadal studii proveditelnosti k posouzení dalšího zacházení s touto památkou.

Linecký list k tématu hovořil s historikem Christianem Dürrem, kurátorem mauthausenského památníku se sídlem ve Vídni.

Ten k prodlení s řešením místa uvedl, že Sovětský svaz jako okupační mocnost měl na Gusenu hospodářský zájem a až do státní smlouvy Rakouska s vítěznými mocnostmi v roce 1955 se tady dál těžil kámen. Tábor zajatců byl rovněž sovětským vlastnictvím, ale protože nebyl užíván, mnoho se z něj ztratilo. Leccos si vzali i místní lidé a použili jako stavební materiál, říká Dürr. Druhý lágr, Gusen II, čistě barákový, Američané hned po osvobození spálili kvůli nebezpečí šíření nákaz. Po roce 1955 bylo sovětské vlastnictví vráceno rakouské republice. Od té hodně koupila firma Poschacher, pozemek lágru předala republika obci a ta jej rozparcelovala. Od roku 1960 tady vzniklo sídliště.

K detailům Dürr uvedl, že v Gusenu bylo krematorium v jednom z baráků. Zdi zmizely rychle, spalovací zařízení zůstalo. Při prodeji pozemku se ukázalo být problémem, místní činitelé je chtěli demontovat a přeložit do Mauthausenu, ale odpor pozůstalých tomu zabránil a v roce 1965 tady vznikl památník. Politika desítky let koncentrovala pozornost na Mauthausen a mnoho podobných míst upadlo v zapomenutí. „Mnoho se ztratilo, stopy byly vymazány,“ pokračuje Dürr.

Na snímku je apelplac lágru Gusen I, fotografovaný v roce 1946 bývalým vězněm Josém Careno Saezem.

Předvánočně popili

Hornorakouská policie vedla o víkendu plošné kontroly. Jen v noci na sobotu dopadla na sto podnapilých šoférů, kteří museli odevzdat řidičáky, píší OÖN. 50 z nich mělo přes 0,8 promile, 43 se vešlo do hranice 0,5-0,8 promile. Hlídky provedly 3426 testů na přítomnost alkoholu. Kromě toho bylo čtrnáct pod vlivem drog a devět nemělo řidičské oprávnění. List uvádí i případ, kdy opilý řidič jel cvičnou jízdu a jeho „vychovatel“-průvodce měl rovněž alkohol v dechu. Oba jsou teď stíháni.

Ježčí mámě pomohl zemědělec

Mezi ježky.

I náš web informoval v listopadu o tom, že Monika Lüdtkeová (65) z dolnobavorského Bad Griesbachu ve svém domě opečovává a vykrmuje zraněné nebo podvyživené ježky, které jí přinášejí lidé z celého regionu. Má jich ve více pokojích i více než 140! Jak jsme tehdy uvedli, naléhavě hledala podporovatele, a teď jej získala. Jeden zemědělec jí poskytl k umístění jejího „stáda“ prázdnou stáj, informuje list. Tam mohou její chovanci, jakmile dosáhnou váhy alespoň jednoho kilogramu, přezimovat. „Ježčí maminka“ jen do krmení dává asi tisíc eur měsíčně, z vlastních prostředků a z darů. O ježky se stará už 35 let. Je nadále vděčná za každou pomoc – buď sponzorskou, nebo i aktivní účastí dobrovolníků při krmení a úklidu boxů…

Na snímku je s pomocnicí Ramonou Haberlovou doma uprostřed boxů s ježky. Foto: Deník/repro PNP/Jörg Schlegel

Ideální žena?

Žena na kruháči.

Na kruhovém objezdu v obci Ort v Innkreisu stojí pět a půl metru vysoká skulptura ženy. Váží asi půldruhé tuny a postavil ji zámečník Florian Grick z Traunu, který jí věnoval během dvou let tisíc pracovních hodin.

Láska v každém věku

Obklopeni pravnoučaty.

V domově seniorů v Deggendorfu si 98letý Eugen Schmidt vzal 75letou Johannu Veselinovou. Novomanžel z Wendenu žije v Deggendorfu 30 let, jeho paní pochází z Augsburgu a bydlela u Pasova, než se před dvěma a půl rokem nastěhovala ke Schmidtovi do domova. „Sblížili se při modelařině a původně chtěli počkat se svatbou, až bude panu Eugenovi sto. Po mrtvičce blízkého známého ve čtyřiašedesáti letech to ale přehodnotili a se souhlasem svých rodin se rozhodli pozdní štěstí zpečetit u matriky hned,“ uvádí PNP.

Při svatební oslavě v domově v Deggendorfu jim blahopřálo nejen mnoho spolubydlících, ale také jejich děti, vnoučata a čtyři pravnoučata. Ta jsou s nimi na snímku Sabine Süßové – zleva Ylva, Corinna, Vitus a Lux.

Koupil Hitlera pro Izrael

Jak náš web informoval, aukční dům v Mnichově dražil věci z majetku Adolfa Hitlera a dalších nacistických pohlavárů. Ve Švýcarsku žijící libanonský obchodník Abdallah Chatila zakoupil deset předmětů, mezi nimi Hitlerův skládací cylindr, vydání jeho Mein Kampfu, krabičku na doutníky, dopisy a psací stroj, napsala PNP. Ukázalo se, že draží cíleně pro Izrael. V neděli se v Jeruzalémě setkal s prezidentem Reuvenem Rivlinem. Ten řekl, že jeho dar má obrovský význam v čase, kdy se lidé pokoušejí zalhávat historické pravdy. „Věci, které jste velkoryse dal k dispozici pamětnímu místu holocaustu Yad Vashem, pomohou k přístupu k poznání o této události generaci, která už nebude moci potkat žádného, kdo ji přežil,“ parafrázuje PNP.

Avner Schalev, předseda Yad Vashem, chce předměty uchovat, ale ne vystavovat je jako sbírku, aby zabránil fenomenu uctívání Hitlera a nacistické strany. Podle něho je představitelné, že dar bude ukazován jako část věcí ve výchovném kontextu popisujícím dějiny nacismu.

Zpívá Mariím

Dostaveníčka s Mariemi.

„Maria, Maria, Maria – toto jméno zpívá norimberský tenor Hans Kittelmann v této době velmi často,“ píše PNP. Zpěvák totiž už od října překvapuje ženy tohoto jména zpívaným dostaveníčkem, jako narozeninové překvapení, ke svatbě, doma nebo v polední pauze na pracovišti. V sobotu tak třeba zpíval paní Marii, která se nastěhovala do domova seniorů ve Steinu v okrese Fürth. Další adeptky, nebo přátelé, kteří by svým „Mařenkám“ chtěli takto udělat radost, se mohou hlásit na gewinnspiel@staatstheater-nuernberg.de.

List vysvětluje, že Kittelmann hraje ve státním divadle hlavní mužskou roli v muzikálu "West Side Story", kde zpívá árii "Maria", v níž toto jméno zaznívá 27krát. Podle mluvčí divadla s touto myšlenkou Kittelmann přišel sám. V muzikálu ho prý dělí příkop orchestřiště od potenciálních Marií v hledišti a individuálními dostaveníčky v Norimberku a okolí chce tuto vzdálenost setřít. A taky oslovit lidi, kteří obvykle cestu do divadla nenajdou… Akce poběží až do července 2020, uzavírá list.

Auto v rybníce…

Úlovek jde na břeh.

Hasiči a vodní záchranáři ze Stephansposchingu vytáhli v sobotu dopoledne z místního rybníka modrý Opel Kadett, napsala PNP. Objevili jej rybáři ve čtvrtek. Po dohodě vyrukovalo k jeho vyzdvižení asi 30 lidí. Potápěči k němu připevnili lano, v orientaci pomáhala multikoptéra nad hladinou, ze které byla akce také natáčena. Ukázalo se, že auto je ve vodě už pořádně dlouho – v interiéru našli láhev cocacoly s minimální dobou trvanlivosti 2002 a dózu RedBull, jejíž poživatelnost skončila už v roce 2001. Opel byl tedy „utopen“ před skoro dvaceti lety… Případ vyšetřuje policie Plattling a žádá o informace.