„To léto jsem hrála v Krumlově Isoldu v Kožíkově hře Tristan a Isolda. Dvacátého srpna jsme po představení šly s kolegyní Hanou Ryšavou, dcerou operní pěvkyně Stanislavy Součkové a režiséra opery Jaroslava Ryšavého, k nim domů. Že ještě trochu poflámujeme. Byla u ní její kamarádka Eliška Havránková, později Balzerová. Později jsme v pohodě zalehly, aby nás asi v šest hodin ráno probudila naprosto vyjevená Eliška, že jsou tu Rusové s tanky, ať jdeme poslouchat rádio,“ vzpomínala Bibiana Šimonová na dobu, která na dalších třicet let změnila dění v naší zemi.

CEDULE, NOVINY
„Samozřejmě jsme dost brzy vyrazily ven, mezi lidi, kterých byly plné ulice, zprávy šly od jedněch k druhým, mladíci už strhávali tabulky s názvy ulic, roznášely se narychlo vytištěné noviny se zprávami z Prahy,“ dodala s tím, že v Českých Budějovicích nebyly po Rusech ani stopy. Bohužel však jen dočasně. O vážnosti situace se Bibiana Šimonová přesvědčila ještě tentýž večer při cestě na otáčivé hlediště do Českého Krumlova.

TANKY NA ROZÍCH ULIC
„U Zlaté Koruny jsme narazili na konvoj tanků. Pocit to byl děsivý, ředitel dal pokyn vrátit se zpět, bylo jasné, že by diváci stejně nedorazili,“ vyprávěla Bibiana Šimonová. Její kroky i dalších kolegů pak vedly stejně jako den předtím do divadelního klubu. „Když jsem pak přece jen šla zalehnout, nenaspala jsem moc. Někdy kolem osmé hodiny ráno jsem vyšla ven. A to už jsem se dívala přímo do hlavně tanku. Tanky stály na rozích ulic a mířily na budovy. Když někde vypukla větší debata, hlaveň se tam hned výhrůžně stočila,“ vzpomínala Bibiana Šimonová a přidala ještě jednu vzpomínku: „Zajímavý byl můj zážitek s kolegy, kteří byli tehdy v KSČM. Ti plakali zklamáním, že se jejich bratři dopustili něčeho takového.“