V zemi začaly v pondělí platit další úlevy - „opatrné“ zrušení zákazu návštěv v domovech seniorů a rozjíždění nemocnic až do dosažení „obložnosti“ 65 procent místo nynějších padesáti. Ambulance budou ředit návaly objednávkami.

Tisíce hoteliérů v Rakousku už nachystaly žaloby na stát o náhradu škody způsobené uzavřením kvůli nákaze. V Tyrolsku má být podáno odhadem na 2500 návrhů, v Solnohradsku přes 2000, atd. Od státu chtějí podnikatelé celkově stovky milionů eur. Hospodářská komora dává šanci návrhům stíhajícím první dva týdny uzavření zařízení ještě podle epidemiologického zákona.

„Radost“ z pandémie naopak mají poskytovatelé telefonních služeb. „Rakušané v uplynulých sedmi týdnech telefonovali až dvakrát častěji než před krizí,“ píší OÖN. V síti Drei počet hovorů vzrostl někdy až o dvě třetiny, ve špičkových časech bylo přeneseno o 38 procent víc dat. U Magenty přibylo telefonátů sto procent a užívání dat se zvýšilo v průměru o 40 procent. Tvrdě naopak postihla omezení cestovat segment roamingu, jehož tržby poklesly o desítky milionů eur.

Tahali koně z vody

Podařilo se!Zdroj: Deník/OÖN/Feuerweht

Dramatický zásah měli hasiči ve Wöllersdorfu v okrese Vídeňské Nové Město. Do jímky naplněné vodou spadl kůň. Pomocníci drželi hlavu zvířete nad hladinou, aby neutonulo, než přijedou hasiči s jeřábem, a těm se pak podařilo koně vytáhnout nezraněného, píší OÖN. Foto: Deník/OÖN/feuerwehr

Jak zachraňovali umělecká díla

Zachránili umění.Zdroj: Deník/OÖN/Landesarchiv

Linecký deník OÖN zveřejnil v pondělí příběh záchrany rozsáhlého uměleckého pokladu hrstkou lidí v Salzbergu na Altaussee v noci na 4. květen 1945.
List popisuje, že šlo o tehdy největší a nejvýznamnější sbírku umění v Evropě. „Půldruhého kilometru hluboko v masivu Sandling bylo uskladněno více než 6500 maleb, soch, historických knih a šperků, které naloupili nacisté v celé Evropě,“ uvádí. Mezi nimi byly práce Tiziana, Rembrandta, Michelangela, Brueghela, Rubense a dalších velikánů. „Adolf Hitler je chtěl po válce prezentovat v kolosálním führerově muzeu v Linci,“ píší OÖN.
Do té doby měly být ve starém solném dole chráněny před nálety spojenců. Štoly měly i další výhody, konstantní teplotu sedmi stupňů a tmu, tedy ideální prostředí pro skladování uměleckých děl. August Eigruber, místodržící Oberdonau, v dubnu 1945 ale tajně nařídil umělecké poklady v dole vyhodit do povětří, aby nepadly do rukou spojenců. 10. dubna nechal do dolu dopravit osm bomb těžkých 500 kilogramů – v bednách s nápisem „Mramor – neklopit“… Začátkem května, kdy byl Hitler už mrtev, si Eigruber vyžádal trhací komando z Innsbrucku. Mělo dorazit v noci na 5. květen a bomby odpálit. Do té doby měli štoly střežit vojáci.

Jak byla sbírka nakonec zachráněna, o tom se desítky let diskutovalo, píší OÖN. „Byli to partyzáni ze Solné komory? Horníci? Vojáci wehrmachtu, kteří už neposlouchali rozkazy? Šéf gestapa Ernst Kaltenbrunner? Nebo americké speciální komando Monuments Men, jehož příběh byl v roce 2015 zfilmován s Georgem Clooneym v hlavní roli? - Více méně si čin nárokovali pro sebe všichni, a skutečně to byla kuriózní aliance, která za záchranou stála,“ pokračuje deník.
Nejdříve prosákla informace o chystaném vyhození dolu z partyzánských kruhů. „Pro místní lidi, kteří od středověku žili z těžby soli, to byla katastrofální zpráva. Dva kamarádi-horníci se rozhodli plánu zabránit: Alois Raudaschl, člen NSDAP, a Hermann König, sympatizant hnutí odporu. Nejdřív tajně otevřeli ,mramorové´ bedny a zjistili, že zvěsti souhlasí. Třetího května, den před plánovaným příjezdem trhacího komanda, se Raudaschl obrátil ,o pomoc´ na obávaného šéfa gestapa Kaltenbrunnera, který poslední dny války trávil s milenkou ve svém domě v Aussee.

Tento nacista v oněch dnech ještě doufal, že by po válce mohl spojencům posloužit jako politik přechodu. Věděl ale také, že by mohl potřebovat pomoc místních lidí, kdyby naopak musel zmizet. Dal proto horníkům rozkaz bomby vynést. Vedoucí provozu Otto Höglerpro nebezpečnou práci hledal dobrovolníky a všichni jeho zaměstnanci se přihlásili. Když se o tom dozvěděl místodržící Eigruber, pohrozil všem aktérům oběšením. Během noci měl bouřlivý telefonát s Kaltenbrunnerem, ve kterém hrozili jeden druhému zatčením, a nakonec prosadil svou Kaltenbrunner.“ - Jak OÖN dodávají, po válce byli oba odsouzeni jako váleční zločinci a popraveni.

Aby bylo zničení dolů a umělecké sbírky bezpečně vyloučeno, nechalo vedení solné společnosti po vynesení bomb vyhodit do povětří vstupy do štol. Pět dnů poté dorazila do Aussee americká armáda. Také s Monuments Men, kteří od 17. května díla vyzdvihli a dopravili do Mnichova, odkud byla postupně vydávána původním vlastníkům.

„Když po válce někteří místní lidé najednou měli mnoho peněz, jejichž původ nedovedli vysvětlit, říká se dodnes, že ten či onen umělecký předmět ze sbírky domácí občané odcizili a zpeněžili,“ uzavírá list. Pro takové tvrzení ale nebyl nikdy žádný důkaz. Také důchodce Johannes Weißenbacher, dříve „bezpečák“ solných dolů, to má za nemyslitelné. „V posledních dnech války měli lidé docela jiné starosti. Žádný by nepřišel na nápad ukrást nějaký obraz. Každému by byla půlka prasete milejší než jeden Van Gogh,“ říká.

Jak stříhají u sousedů

Od pondělí otevřely holičské salóny v Bavorsku. Personál i klienti musejí mít roušky; mohou si přinést své, ale nejspíš je budou mít připraveny i samotné provozy. Při stříhání si mohou zákazníci roušky odepnout od uší a přidržovat je, aby jim nespadly, popisuje PNP. Ředitel spolkového ústředního svazu holičů Jörg Müller říká, že klienti si budou muset něco připlatit z důvodu zvýšené časové náročnosti dodržování bezpečnostních standardů a zvýšených výdajů k pořízení pomůcek. Svaz odhaduje zdražení úkonu o jedno až dvě eura. Služby „blíže tváři“ jako barvení obočí a řas, holení a úprava vousů nyní nemohou být poskytovány, uvádí směrnice branže. Všem zákazníkům budou muset být v provoze umyty hlavy, protože do kontaktu s virem se jejich vlasy mohly dostat i cestou. Zakázáno je jindy obligátní podávání kávy a čtení časopisů. Všichni klienti musejí v salónu zanechat kontaktní data kvůli případné objevené nákaze a vyhledávání jejího zdroje – tedy nejen adresu, ale i telefonní číslo a e-mailové spojení. „Kdo tyto informace nebude chtít poskytnout, nebude obsloužen,“ cituje PNP ze směrnice o ochraně při práci.