25. října je v městské knihovně předaly starostovi Klausi Lugerovi, aby byly zabaleny a odeslány do Muzea míru v Hirošimě. „Jako hlava mírového města je Luger od roku 2006 členem Mayors for Peace, mezinárodní sítě měst založené z iniciativy Hirošimy a Nagasaki v roce 1982, k níž dnes patří více než 6000 měst ze 158 zemí,“ vysvětlil buletin města. Snímek je z prezentace malých tvůrců. Foto: Deník/Stadt Linz

Pustili kolaře do pruhů pro busy

Město Linec uvolnilo pro jednostopá vozidla už 26 dopravních pruhů vyhrazených pro autobusy. „Podle označení smějí cyklisté nebo dokonce mopedisté a motorkáři předjíždět zprava kolony osobních aut nebo náklaďáků,“ informuje magistrát. Otevřeny jim jsou dvě třetiny těchto přednostních pruhů. Nesmějí jen do míst, kterými jezdí linkové busy často, které by byly zvlášť nebezpečné, nebo kde by autobusovou přepravu časově omezovali.

Co dělal Karl May v Linci?

Na památku návštěvy spisovatele.

Kdo by neznal Winnetoua, Old Shatterhanda,Kara Ben Nemsiho nebo další románové a filmové figury! předesílá věstník magistrátu Lince a pokračuje: „Co ale mnozí nevědí, je, že jejich autor, německý spisovatel Karl May, byl dvakrát v Linci. V roce 1898 se s manželkou zastavil v hotelu Rudý rak a četl ze svých děl. Proslýchalo se, že na žádost publika ukázal jizvy, které měly pocházet z jeho četných nebezpečných cest. Méně přátelský byl důvod jeho druhé návštěvy v roce 1902. Linecký fotograf Adolf Nunschwarz ho tu fotografoval v různých kostýmech, třeba jako Old Shatterhanda. O využití se nedohodli a May do ruda rozpálený hodil všechny desky do Dunaje. Tento čin připomíná malá pamětní deska maďarského sochaře Laszló Boty na vile Nunwarz na břehu Dunaje ve Starém Urfahru.“

Kremace je v módě

Také v Horních Rakousích přibývá podíl pohřbů žehem. V Linci bylo loni zpopelněno více než 60 procent ze 1365 nebožtíků. Uloženo do země bylo jen 26 procent mrtvých. Tisková mluvčí Linz AG Susanne Gillhoferová nárůst ve Volksblattu vysvětluje kromě nákladů údržby hrobů rostoucí mobilitou lidí – při stěhování je snazší vzít s sebou i urnu.

Co bude „neslovem“ roku?

Také Německo hledá „ne-slovo“ roku, přesně slovníkově vyjádřeno „nepěkné, nežádoucí“ slovo. Letos má prý velkou šanci na vítězství pojem „azylturistika“ užitý bavorským premiérem Markusem Söderem, který se objevil v pětině navrhovaných kolekcí. Podle prezidentky německé jednoty spisovatelů Reguly Venskeové je termín hluboce ponižujícím svou asociací dovolenkové zábavy pro lidi prchající před válkou.

Výsledek „soutěže“ bude vyhlášen 15. ledna. O titul se uchází dále například "protiodsunový průmysl (či snad mašinérie kampaně)“, termín užitý předsedou klubu poslanců CSU ve spolkovém sněmu Alexanderem Dobrindtem, či „památník ostudy“ vážící se na pomník holocaustu v Berlíně, který durynský šéf frakce AfD Björn Höcke označil slovy: „My Němci jsme jediným národem na světě, který si vypěstoval památník ostudy v srdci svého hlavního města.“ Kandiduje také Vogelschiss, termín, který šéf AfD Alexander Gauland užil k vyjádření (ne)významu Hitlera a nacismu coby jakési „folklorní střelby na dřevěné terče“ v tisíciletých úspěšných dějinách Německa. Občané mohou navrhovat své kandidáty na ne-slovo do konce roku.

Hudba doma je obvyklost

Německý Nejvyšší soud v Karlruhe vynesl mimo jiné po prověrce „na místě činu“ v pátek rozhodnutí ve věci žaloby obyvatele řadového domu v Augsburgu, který se cítí být rušen muzicírováním souseda, profesionálního trumpetisty. Prvostupňová instance povolila hudebníkovi zkoušet maximálně deset hodin týdně v pracovních dnech na půdě a maximálně o osmi sobotách a nedělích po hodině. To Nejvyšší soud označil za příliš přísné. „Hudba doma v určitých hranicích přiměřených průměrnému člověku musí být možná jako obvyklá volnočasová činnost,“ řekl. Přihlédnuto musí být ovšem také ke druhu hudebního nástroje, k přijatelnosti hranice hluku pronikajícího do sousedního domu a k možnému onemocnění souseda. Stížnostní soud má za přijatelnou hudbu po dvě až tři hodiny ve všedních dnech a po jedné až dvou hodinách o nedělích a svátcích, a to při dodržení polední a noční doby klidu. To, že jde o profesionálního muzikanta, nehraje podle soudu roli – nemůže mít víc, ale ani méně práv. Věc se tak vrací do Augsburgu.