Nelly (5 let): Ježíšek má šaty se zlatými pravými hvězdami, hnědé vlasy a svatozář. Přichází z nebe a létá s velkými křídly. Když nejsou Vánoce, kouká z nebe a vyrábí dárky. Zdobí nám stromek. Pravými svíčkami! (na dolním snímku)

Alexander (5): Už jsem obrázek Ježíška viděl. Má bílé šaty, křídla, dlouhé blonďaté vlasy a přilétá sám z nebe. Bydlí v mlze v nebi se svou rodinou. Vždycky se odtud dívá, jak se děti chovají. Kdo je hodný, dostane dárky.

Maximilian (5): Já Ježíška ještě neviděl, ale maminka mého kamaráda Felixe už ano. Má zlaté šaty a velká křídla. Sedí se svými anděly v nebi na mráčku. Andílci mu pomáhají. Čtou společně přání dětí a všechny dárky vyrábějí sami. Neumím ještě psát, ale mamka mi s přáníčkem pomohla. Pak jsme je položili pod lampu u domovních dveří, a druhý den bylo pryč.

Veronika (4): Myslím, že Ježíšek má zlatou korunu a šaty. Má taky hodně dlouhé zlaté andělské vlasy. Tím jsem si jistá.

Julian (5): Ježíšek má zlaté šaty a velká křídla. Proto taky nepotřebuje žádné sáně. Může létat docela sám. Vždycky má s sebou drobné létající hvězdičky. Když nejsou Vánoce, peče placky, balí dárky a uklízí.

… a podle Nelly.

Laura (4): Je hezkej! Jeho oděv je pestrý a křídla obrovská. O Vánocích přilétá z nebe a nosí hodně dárků. Všechny je dělá sám! Já si přeju domeček pro panenky a karavan pro moji Barbie.

Samuel (5): Docela určitě má křídla a šaty. Přeji si robota spidermana.

Eliah (6): Když zazvoní zvonky, byl tady Ježíšek. Přeji si lego a tablet pro děti. To jsem taky vystřihl z jednoho katalogu a přilepil na lísteček s mým vánočním přáním. Ten jsem položil před dveře do domu pod sochu. Ráno jsem se podíval – a byl pryč! Vyzvedl si jej totiž Ježíšek…

Adam (5) - na truc kamarádům: Vypadá docela jinak! Nosí starwarský oblek a vždycky má u sebe laserový meč. Má ještě černá starwarská křídla a masku Darth Vader (ústřední postava všech šesti dílů hexalogie Star Wars – pozn. red.). Přeji si taky laserový meč. Pak budu moct bojovat s monstry.

Jedí týden za jedno euro…

Prodejní stůl pro potřebné.

I před Vánocemi se ve středu řadili před třináctou hodinou lidé u waldkirchenské „tabule potřebných“, prodejny, kde chudí mohou pořídit levné potraviny - důchodci, samoživitelky, práceneschopní. „Za jedno euro tu dostanou jídlo na celý týden,“ píše PNP.

Rozepisuje osud některých z nich. Tak důchodce Hans Enzbrunner (66) tu stává frontu už deset let. Dojíždí sem autobusem z Jandelsbrunnu. Je rozvedený, má tři děti a žije z penze 549 eur měsíčně. K tomu dostává sociální příspěvek 106 eur. Po všech odvodech musím vyžít se zhruba 250 eury, říká bývalý poradce pojišťovny, který pracoval také dvanáct let v kurýrní službě. Pak mu přestala sloužit páteř a byl propuštěn. Teď je sedmnáct let práce neschopen. Kromě toho má šedý zákal.

„Jeho taška a vozíček jsou zaplněny rybami, sýry, chlebem, kávou a mnoha jinými věcmi. Lehce ohnutý je táhne ze dvou schůdků na ulici a vydává se na autobus. Při rozloučení s prodavačkou se směje. Na otázku říká, že mu rozhodně není trapné chodit nakupovat sem. Nechápe, že je to mnohým jiným nepříjemné. Většina přece nemůže za to, že do ,tabule´ musí, míní, a toto zařízení opěvuje. Zkrátka obdivuji jeho dobrovolné pomocníky, dodává.“

Jednou z nich je předsedkyně spolku Christine Langová. „S dalšími 26 pomocnicemi se stará o zboží – od kontroly po příjmu po výdej. Potraviny sváží čtrnáct řidičů, rovněž dobrovolníků,“ pokračuje pasovský list. Připomíná, že „tabule“ byla založena před jedenácti lety. Tehdy jejích nabídek využívalo dvacet potřebných. Dnes jich je 75. Paní Langová je zná jmény. Má s nimi dobré vztahy, ví o jejich osudech a jejich rodinných situacích.

Matthiase Bächta (35) se ptá, jestli jejich desetiměsíční synek jí ještě dětskou výživu, kterou mu ukazuje. S díky odmítá. Rodina se třemi dětmi přišla loni v květnu do Röhrnbachu. Od té doby otec přichází každou středu do „tabule“. K vysvětlení, proč, potřebuje chvilku na posbírání odvahy. Před skoro deseti lety měl nehodu, z boku do jeho auta narazilo další vozidlo a on vyletěl oknem. Zlomil si dvě žebra a posunuly se mu pánev a páteř. Vyučený truhlář ještě zkusil pracovat, ale záda byla příliš poškozena. Od té doby je práce neschopný a dostává rentu 527 eur. Manželka pobírá 880 eur podpory v nezaměstnanosti. Moc jim prý nezbývá, ale přesná čísla nechce uvádět.

Krámek je brzy odpoledne plný. Čtyři prodavačky podávají potřebným zboží – uzeniny, vajíčka, mléko, kávu a zeleninu. V regálech leží darované vánoční pečivo. Kdo není na řadě, baví se v klidu s ostatními. Tady to není tak anonymní a distancované jako v supermarketu, lidé se znají, pokračuje list.

„Svůj nákup pořídila i Ophelia P. Tašky uložila do auta – ne jejího, to si nemůže dovolit, sestra jí půjčila svůj. Není jí prý trapné chodit sem, jen na začátku nějaké zábrany měla. Jedním si je ale jistá: Do takové situace se může bez zavinění dostat každý, a každý si to musí uvědomit, říká a ilustruje to vlastním osudem. Je jí 35 let, vychovala syna sama a ze zdravotních důvodů nemůže dál pracovat. Má sice důchod, ale jak prý může být v pětatřiceti letech vysoký… Bez ,tabule´ by nevyšla, ujišťuje. Před sedmi lety dostala po stížnostech na zdraví výpověď. Tehdy už byla rozvedená. Ihned začala hledat pomoc v ,tabuli´. Tentokrát tu naložila do tašek kromě jiného kávu, kukuřičné lupínky, mléko a uzeniny. Žádné oblíbené jídlo prý nemá, má radost ze všeho, co je. Když zavírá kufr auta, vypadá spokojeně. Přinejmenším svátky jsou, alespoň co do jídla, zachráněny,“ uvádí pasovský deník.

Šestijackpot vybrali dva

Štědrovečerní jackpot rakouského lotta, obdoby naší sportky, první šestinásobný v historii sázení u sousedů, padl – vybrali jej dva sázející z Dolních Rakous a Štýrska, kteří „na náhodu“, přes počítač, zadali čísla 7, 8, 14, 33, 38, 40. Každému to vyneslo 6.118.478,40 eura. Pro nedělní tah bylo podáno 17,9 milionu tipů.