„Jen s tím nejnutnějším s sebou uprchly desetitisíce lidí do Horních Rakous. Potravin a bydlení bylo pomálu, jen dovednost a píle zajišťovaly nově příchozím budoucnost v nové vlasti,“ uvádí list s poznámkou historika Michaela Johna, že mnoho z nich bylo v původních vlastech hospodářsky aktivních a úspěšných. „Prokázali velkou chuť k práci a projevovali úvěrovou věrohodnost,“ říká expert.

Mezi nimi byl i Josef Wondraschek. Vyrostl v Sasku, ale žil v Českém Krumlově. „Deset let otec tu provozoval vulkanizační firmu. V bývalé konírně zámku pracoval dokonce pro armádu,“ vzpomíná jeho syn Horst. Protože otec četl české noviny, vycítil, že se blíží brzké vyhnání Němců. Ještě v květnu 1945 uprchl s dvanácti náklaďáky plnými strojů do Horních Rakous. V začátcích se tu držel nad vodou opravami pneumatik, uvádí deník. Se šesti zaměstnanci vybudoval znovu provoz ve starém dřevěném baráku poblíž kostela v Urfahru. Pracovali v noci, ve dne nešel proud. Dnes společnost Reifen Wondraschek obchoduje s pneumatikami, má továrnu v Gallneukirchenu a filiálky v Linci, Leondingu a ve Freistadtu, uvádějí OÖN.

PEZ až na rakouskou známku!Zdroj: Deník/OÖN

Dalším příkladem je rodina Haasova. „Má kořeny v Horních Rakousích, ale velké známosti dosáhli tito výrobci potravin až se založením podniku v Liberci v roce 1918,“ líčí deník. Eduard Haas byl zpočátku úspěšný s výrobou prášků do pečiva a rozpustných léků a potravinových doplňků, než se mu v roce 1927 podařil podnikatelský průlom s „luxusním mintem v předstihu“, peprmintovým PEZ-cukrátkem z máty peprné. Zpočátku měl být jen zdravou alternativou ke kouření a do padesátých let oslovoval skoro výlučně dospělé. Benešovými dekrety v roce 1945 Haas o firmu přišel a vybudoval novou v Linci. Zemřel v roce 1989. Společnost Ed. Haas dnes zaměstnává 1400 lidí a má obrat kolem 143 milionů eur. Vynález se dostal i na poštovní známku vydanou v Rakousku v roce 2009.

Horolezec rekordman

Umí si dát do těla!Zdroj: Deník/OÖN

Moritz Mayer, 23letý alpinista z Aurolzmünsteru v okrese Ried v Innkreisu, vystoupal během 11:30:33 hodiny třikrát severní stěnu Schermbergu (2396 m) v rakouských Toten Gebirge, zaznamenaly OÖN.
Zdolával druhou nejvyšší stěnu rakouských východních Alp, 1400 metrů od paty na vrchol. Lezl sám, bez zajištění a třemi různými trasami, „protože chtěl vědět, jestli to je možné“, jak řekl.

Ono pondělí vstával ve 2.30. Začal cestou "Schlossgespenst", Zámkem duchů, se stupněm obtížnosti V, která obnáší 42 lanových délek a horolezci ji zpravidla zdolávají dva dny s bivakem. „Všechno šlo daleko lépe a rychleji, než jsem čekal, slunce mi přidalo k motivaci,“ říká Mayer. Po 2:38 hodiny stál poprvé toho dne na vrcholu. „Snídani si dal ale až jedenáct hodin nato,“ popisuje list. „Musel zpátky k patě stěny, aby začal další cestu, tentokrát ,Lineckou´, se stupněm obtížnosti IV+. Jak řekl, zažil v ní jediný moment, kdy ten den potřeboval štěstí – kámen o velikosti pěsti proletěl těsně mimo něho. Teprve pak si povšiml kamzíků nad ním… Jeho euforii to ale nezbrzdilo. ,Všechno šlo zase bez problémů a měl jsem obrovskou radost, když jsem byl na vrcholu podruhé,´ uvedl lezec.“

Trasy k vyždímání se.Zdroj: Deník/OÖN

A zase dolů k Welserhütte, něco k posílení, zpátky ke stěně a nahoru tentokrát „Welskou cestou“. To už bylo poledne a slunce pálilo, cítil, že mu začíná ubývat sil. Posledních 200 metrů už stoupal jako v transu. Po 26 kilometrech lezení s 4500 výškovými metry „triple“ ukončil. „Samozřejmě potřebuješ správnou směs motivace, sebevědomí a zvážení vlastních možností, není to něco, do čeho se můžeš pustit jen tak,“ říká v OÖN. Ty dodávají, že nebyl nepřipraven – všechny cesty už předtím jednotlivě vylezl, výstroj a nutnou výbavu pro případ potřeby den předtím deponoval ve stěně. Teď „rychlolezení“ střídá pauzou, ale prý nejspíš ne dlouhou…
Na snímku jsou tři jeho cesty severní stěnou – zleva Welská, Linecká a „Strašidelná“. Foto: Deník/OÖN/Moritz Mayer