S nedestruktivním výzkumem začali pomocí kamery přibližně před měsícem. „Bylo tam velké množství rozpadlých dřevěných rakví, s tím jsme počítali. Největším překvapením byla rozměrná rakev Jana Jiřího ze Švamberka, který zemřel roku 1617, protože má výjimečnou uměleckou hodnotu. Jedná se o dílo srovnatelné s hrobkou Rudolfa II. na Pražském hraděa s hrobkou Petra Vokaz Rožmberka,“ prozradil vedoucí projektu Jiří Šindelář.

Dodal, že v té době bylo v Evropě málo dílen, které by mohly takové dílo vyrobit. Od výše jmenovaných se rakev výrazně liší svým zdobením. Vzhledem k tomu, že má povrch měděný, dochoval se na jejím víku barevný portrét Jana Jiřího ze Švamberka, který je obrácený ke kříži a nad hlavou má anděla. Jeho autorem je nejspíš malíř Tomáš Třebochovský. Kříž, který byl zřejmě z kovu, tu ale chybí stejně jako erby, které tu tým historiků předpokládal nalézt. Hrobka byla totiž v roce 1620 vyloupena císařskými vojáky, kteří si odtud vše cenné odnesli. Stalo se tak proto, že Jan Jiří nebyl katolík, ale protestant. Ze zlata zbyly jen německé nápisy na rakvi, které citují úryvky z bible.

„Překvapilo nás, že rakev zdobí lebky. Nejsou pravé, jsou zřejmě cínovým odlitkem s povrchovou úpravou,“ dodal Jiří Šindelář. Při podrobnějším zkoumání zlatého řetězu na malbě portrétu si ale uvědomili, že se jedná o zlatý přívěšek ve tvaru lebky pod klenbou, což byla insignie Rožmberského řádu lebky, který na konci 16. století založil Petr Vok z Rožmberka a na začátku třicetileté války zanikl. Dosud byl známý jen jeho písemný popis od kronikáře Václava Březana, teď se týmu naskytl pohled na jeho skutečný obraz. Jediné, co není úplně zřetelné, jsou nápisy po obou stranách šperku. Na jedné straně má být Pamatuj na smrt (Memento mori) a na drhé Rozjímej o věčnosti.

"Jan Jiří ze Švamberka byl díky tomu šperku minimálně členem a zřejmě pak i velmistrem řádu. Cítil se být i duchovním pokračovatelem Rožmberků. Je to hmatatelné propojení . Původně jsem si přál najít erby s klasickou švamberskou labutí a rožmberskou růží, ale toto je mnohem významnější. Potvrzuje to propojení západních a jižních Čech - Švamberků a Rožmberků," konstatoval Jiří Šindelář.

Jan Jiří si oblíbil Orlík i Zvíkov
Součástí týmu je i archeolog Západočeského muzea v Plzni Pavel Břicháček, podle kterého se jedná přínosný o objev. Rozšiřuje poznatky o tom, jaká byla hrobová kultura v době renesance. "Jan Jiří pocházel ze západočeské větve Švamberků a byl dědicem Kryštofa ze Švamberka, kterému patřil Zvíkov, Orlík a Milevsko. Byl tady na Vltavě rád, jeho oblíbeným sídlem byl Orlík. V jižních Čechách trávil poslední chvíle svého života na Zvíkově nebo na Orlíku. Protože už byl starší člověk, nechával si sem posílat dopisy o tom, jaká je situace ve státě, aby byl v obraze. I když tady dožíval, byl velmi dobře informován," připomněl Pavel Břicháček. Dodal, že je známé, že čestné řády existovaly, ale tady to navíc dokresluje proces, jak se propojovaly švamberská a rožmberská komunita. To, že byl Jan Jiří nositelem řádu Petra Voka jen dokazuje, že měli mezi sebou blízké vztahy.

Tajemný nápis v hrobce
Vyfotografovaný nápis na zdi hrobky dostala k rozluštění českokrumlovská archivářka Anna Kubíková. "Podařilo se mi na počítači přečíst jen dva řádky psané tuší nebo perem. Uvádí se tam, že v roce 1655 Ludmila Pachtová z Rájova… Dá se předpokládat, že že jako vdova po Pachtovi z Rájova zařídila úklid zdevastované prostory, která byla velmi znesvěcená vojáky. Možná to zjistila dodatečně a bylo jí trapné, že má na svém panství takový ošklivý pozůstatek. Snad se podaří při detailnějším průzkumu přečíst i zbývající slova," doufá Anna Kubíková.

Obnovení řádu
Odkaz Petra Voka v současné době připomíná nový spolek, který nese stejný název Rožmberský řád lebky. Vznikl v roce 2011 a v současné době má dvanáct členů a kronikáře. "Řád obnovil Martin Buřič z Trhových Svinů, ale před čtyřmi lety se s řádem rozešel, protože měl o jeho fungování jinou představu než ostatní členové," uvedl velmistr řádu Petr Němý, který se setkání na Zvíkově také účastnil. Dodal, že se řád řídí desaterem zásad, jak se mají členové chovat - být pravdomluvný, nikoho nepodvádět, chovat se čestně a to, co řekne, má platit. "Nikdo z nás není rodem šlechticem, ale snažíme se jako šlechtici chovat," doplnil Petr Němý.

V kostýmu ušitém podle vzoru oblečení Viléma z Rožmberka ho na Zvíkov doprovodil jeho kolega z řádu Jan Ziegler. Oba pány pravidelně vídají například návštěvníci historických českokrumlovských Slavností pětilisté růže.