„Dostala jsem se k tomu oklikou, ale asi to tak mělo být. Účetnictví mě nebavilo, a tak jsem šla na pedák a bylo to. Od té doby učím,“ líčí češtinářka Základní školy E. Beneše v Písku, která učí poslední rok.

Už je vlastně v důchodu. „Měla jsem končit loni, ale ještě mě přemluvili na dvě devítky, které před přijímačkami nikdo nechce,“ směje se Hana Kafková, která dříve učila kromě českého jazyka také občanskou a výtvarnou výchovu.

Se svými žáky odvedla za svou kariéru velký kus práce. Pravidelně bodují v celostátních soutěžích, vydávají úspěšný školní časopis a posledních čtrnáct let má škola bez přestávky Talenty Jihočeského kraje.

Právě za její úspěchy s žáky, jejich vynikající přípravu k dalšímu studiu a další bohatou činnost nyní dostala Hana Kafková Medaili MŠMT 1. stupně za dlouhodobou vynikající pedagogickou činnost.

Jak se zkušená učitelka srovnává s tím, že žáci mají dnes lepší vztah k cizím jazykům než ke svému rodnému? „Mrzí mě to, protože čeština je krásný jazyk. Hlavní problém je, že děti nečtou, nebo čtou málo a nehodnotnou literaturu,“ říká Hana Kafková. Souvisí to podle ní s tím, že se na žáky výrazně snižují nároky, a to už na základních školách, protože se snižují i požadavky na středních školách. I tak se ale najdou děti, které čtou a mají rády literaturu.

Čím tedy vzbudit v žácích zájem o češtinu? „Já s nimi především moc nediskutuji, dobrovolnost nefunguje,“ směje se češtinářka a dodává: „Pravidelně je nutím psát – v hodinách i doma. Žádná diskuze. A má to výsledky. Někdo říká, že domácí úkoly nejsou nutné, ale já neumím naučit děti povídáním o něčem. Musí si to napsat, musí si to zkusit. Dávám na výběr hodně témat, snažím se je vymýšlet tak, aby byla dětem blízká.“

Za největší úspěch svého učitelského života považuje, když se setká se svými bývalými žáky a oni na ni vzpomínají v dobrém. „Těší mě, když mi řeknou, že byli dobře připravení a na střední škole se češtině v podstatě nemuseli věnovat. Nebo že ke mně chtějí dát své děti, to opravdu potěší,“ doplnila Hana Kafková.